Tajemné fotografie Romana Kubíka rozpouštějí hranice mezi snem a realitou

„Ocitnout se znenadání na hřbitově s jeho leckdy podivnými funerálními díly v podobě nejroztodivnějších hrobek, kamenných náhrobků, prapodivných soch a drobných zdobných motivů provokuje k jejich bezděčnému souvislému výkladu. To se na hřbitově Père Lachaise, místě posledního odpočinku slavných i méně slavných osobností, fotografovi Kubíkovi přihodilo a on v tomto inspirativním prostředí nalezl obrazové protějšky k dílům spisovatele Gustava Meyrinka,“ uvedl surrealistický malíř Martin Stejskal.

Podle surrealistického básníka Jana Gabriela jsou Kubíkovy fotografie díky jeho apetitu pro rozpadající se a trouchnivějící svět kolem nás, pro věci, které už nemají žádnou budoucnost, zůstávají i přes různé ozvěny dostatečně autentické, aby byly přesvědčující. „Různě padlí andělé, rozbité sochy, rozpadající se zdi, náhrobky či zazděná okna již patří k zažitých surrealistickým obrazům ve fotografii. Existuje však mnoho Kubíkových snímků, které se tomuto vidění vymykají, ale o to více je v nich tajemství a zneklidněné, nepřehlédnutelné autentičnosti,“ řekl Gabriel.

Kubíkovy fotografie jeho slova dostatečně potvrzují. Kromě zmíněných hřbitovních motivů lze v nich například spatřit symbol Popelčiných střevíců či povalující se troubu od někdejšího gramofonu, z níž už nevyjde žádný tón. Autor představuje soubor prací, v nichž světlo, stín a symbolické motivy vytvářejí tichý, až filmový prostor plný nejednoznačných příběhů. Jeho fotografie otevírají dveře do světa, kde se nenápadně rozpouštějí hranice mezi snem a realitou.

„Nacházení objektů pro fotografii je pro mě objektivní náhoda, imaginace přichází krok za ní. Většinou si vyhlédnu nějaký objekt, budovu nebo skládku a jdu tam. Nějak cítím, že tam něco najdu, že mě něco osloví. Samozřejmě se někdy stane, že tam nic není, ale zpočátku jsem v očekávání. Rozhlížím se, procházím a nechám prostředí na sebe působit. Přichází ten vnitřní neklid, napětí a objekty mi jdou naproti nebo vykukují ze stěn,“ vysvětlil kroky své tvorby Kubík, který si fotografie skládá do určitých, časově neomezených celků, kde se prolínají obrazy z různých období a vytvářejí zajímavá spojení.

Účastníci vernisáže výstavy Romana Kubíka Za dveřmi noci, která v Galerii Draka potrvá 27. července, se večer přesunuli do nedalekého kina Vesmír, aby shlédli dokumentární film Krkonoše: Cesty Vlachů podle scénáře a v režii Denisy Špetlové inspirovaný objevem ztraceného pergamenového svazku z roku 1430 v berlínském archivu, kde zápisky Antonia Valeho z Florencie slibují cestu k nalezištím drahých kamenů a zlata. Badatel a provozovatel galerie Otto Štemberka se s filmovým štábem vydává na napínavou cestu českou i polskou stranou hor, aby ověřil pravost středověkého rukopisu.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Petr Kotyza, Šimon Gall