Je to vlastně o hovně, říká Veronika Vosáhlová o své knize

Veroniko, název knihy je poměrně výrazný. Jak tě vlastně napadl?
Dlouho jsem se s tím prala. Řešila jsem, jestli do názvu opravdu dát sprosté slovo, protože nejsem člověk, který by nadmíru používal vulgarismy. V knížce se ale občas objeví a tahle fráze v ní zazní jednou. Přišla mi trefná a výstižná pro všechno, co se tam děje. Hodně se tam řeší i problémy s vyměšováním, ale hlavně to má být sranda. Myslím, že název to vystihuje a věřím, že se čtenáři budou dobře bavit.

O čem tedy knížka je?
Já to říkám hrozně ráda, protože si to samo nahrává. Je to vlastně o hovně. Zní to silně, ale není to daleko od pravdy. Jsou tam opravdové historky o tom, jak někdo potřebuje rychle na záchod, ale nemůže se tam dostat, a podobné situace. Hlavně je to ale zábava. Není to žádná vážná literatura. Je to o tom, co se nám děje, když někam vyrazíme s rodinou, s dětmi, na výlet nebo na dovolenou. Já tyhle situace asi nějak přitahuji. Opravdu si je nevymýšlím. Mnohdy jsou tak absurdní, že tomu lidé ani nevěří, ale je to tak. Jsou to pravdivé historky z našeho života.

Proč ses rozhodla je sepsat do knihy?
Vždycky jsem ráda psala. Dřív to byly hlavně slohovky ve škole, které mívaly dobré hodnocení i v různých soutěžích. Později jsem začala psát na facebook různé příspěvky a články ze života. Lidé mi pak říkali, že bych to měla poskládat do knihy, protože je to baví. Ten impuls tedy přišel hlavně od okolí. Nechci říkat, že to byl nátlak čtenářů, ale vlastně mě k tomu dotlačili. Díky tomu tahle knížka vznikla.

Jedna věc je knihu napsat, druhá ji vydat. Jaké to bylo?
Nebudu lhát, nebylo to snadné. Celý proces je poměrně náročný a hodně se točí kolem peněz. Kdyby měl člověk potřebnou částku v kapse, může si knihu vydat sám. Já jsem ale zrovna neměla sto padesát tisíc, takže jsem šla cestou crowdfundingu. Nevím, jestli bych do toho příště šla znovu, protože to bylo opravdu náročné. Na druhou stranu nakladatelství bylo skvělé a ve všech krocích mi hodně pomohlo. Nelituji toho.

V jakém nákladu kniha vyšla?
Teď vyšlo tisíc kusů. Dá se koupit nebo objednat prakticky přes knihkupectví a na internetu. Nemusí být všude přímo skladem, ale objednat by měla jít na mnoha místech.

Je tisíc kusů číslo, které jsi plánovala od začátku?
Původně jsem plánovala menší náklad. Bylo mi ale doporučeno, abych ho zdvojnásobila. Myslela jsem si, že si knížku rozeberou hlavně kamarádi a lidé kolem mě, ale už v předprodeji jsem viděla, že zájem je větší. Objevovala se tam i spousta jmen, která jsem vůbec neznala, a to mě mile překvapilo. Pro mě bude velký úspěch, když se těch tisíc kusů prodá nebo se kniha prostě dostane ke čtenářům. Každý člověk, který si ji přečte, je pro mě úspěch.

Jak dlouho kniha vznikala?
Materiál jsem sbírala zhruba šest až osm let, možná i déle. Průběžně jsem psala články na facebook, schraňovala si je a později jsem se k nim vrátila. Některé jsem oživila, jiné dopsala a začala jsem z toho skládat knihu.Ten finální proces, než jsem oslovila nakladatelství, trval asi tři měsíce. Pak se text dál vyvíjel s redaktorem, korektorem i beta čtenáři. Celý proces vydání trval zhruba půl roku.

Křest knihy se konal v trutnovském Železném Baru. Proč právě tam?
K Železňáku mám osobní vztah, mám ráda provozovatele a hlavně jsem Trutnovačka, takže to muselo být v Trutnově. Nešlo mi o žádnou obrovskou akci. Spíš jsem chtěla jít cestou kvality než kvantity. Chtěla jsem, abychom se tam sešli jako rodina, s nejbližšími lidmi a také s hlavními hrdiny knihy. Chtěla jsem si udělat hezký večer i pro sebe.

Plánuješ ve psaní pokračovat, nebo to byla jednorázová věc?
Psát mě baví a nechci s tím přestat. Teď si ale chci dát trochu odstup a počkat na zpětnou vazbu. I deset čtenářů je super, ale úplně do šuplíku psát nechci. Možná ale i kdyby zpětná vazba nebyla, tak to, co jsme zažili od chvíle, kdy kniha vyšla, by stálo za sepsání. Zatím mám jen pozitivní ohlasy. Nikde jsem nečetla vyloženě negativní recenzi. Třeba ještě přijde, nevím. Ale lidé mi zatím říkají, že se těší na další díl.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek