Filip Kvášovský: Baví mě hledat nová místa

Filipe, kdy a proč jste se začal zajímat o geografii?
Počátky mého zájmu o geografii byly už v dětství a přivedl mě k ní táta, který se o ni také zajímá. Hned mě to chytlo, protože mě baví cestovat, koukat do map a hledat nová místa. Rodiče mě často brali na výlety, kde jsme procházeli různými turistickými cestami. Zajímá mě zkoumání rozmanitých míst, které mě něčím zaujaly, a k tomu slouží právě geografie, jež je svým způsobem vědou.

Každoročně se účastníte geografických soutěží a pravidelně postupujete do krajského kola. Pokud vím, dvakrát vám unikl postup do celostátní kola, jednou o půl bodu a jednou o bod. Mrzelo vás to?
Musím říci, že mě to mrzelo, zvláště, když moje o dva roky starší sestra to dokázala a postoupila do celostátního kola Geografické olympiády a já jsem si to nevyzkoušel. Tak už to ale chodí, dějí se i horší věci. 

Jak jste se s tím vyrovnal?
Myslím si, že nakonec celkem v pohodě. Byl jsem spokojen s výsledkem v krajském kole a řekl jsem si, že je to fajn a výsledek byl dobrý. Myslím si, že ještě bude příležitost, a doufám, že se mi podaří postoupit dál.

Co vás motivuje, abyste se těchto soutěží opakovaně účastnil?
Tento rok mě motivovalo právě soupeření se sestrou. My se tam navzájem nějak předháníme, i proto mě baví dělat Geografickou olympiádu. A taky mě trochu motivují ceny v podobě různých poukázek na něco a někam.

Máte v této oblasti nějakou disciplínu nebo téma, které vás baví nejvíce?
Nejvíce je mi blízká příroda, mám rád národní parky a geomorfologii, tedy vědu zabývající se studiem tvarů, vzniku a stáří zemského povrchu. A také místa zajímavá z historického pohledu a co se v nich v dávné minulosti dělo. Naopak mě nebaví demografie zabývající se studiem lidských populací. Je to taková sociální věda a není to úplně moje parketa.

Jste studentem sexty trutnovského gymnázia. Kromě geografických soutěží se účastníte i matematických, fyzikálních a logických. Proč?
Kromě geografie je matematika asi můj nejoblíbenější předmět ve škole, na který se těším, a také fyzika. Soutěže, v nichž si myslím, že jsem obstojný, absolvuji s kamarády a není výjimkou, že jsme v krajském kole třeba čtyři a daří se nám. Fyzikální i matematické olympiády jsou náročné, je to hodně o přemýšlení. Ale zrovna logická soutěž mi přijde taková rychlá, více živelnější.

Prý excelujete právě v olympiádě logické, která je zcela jistě velmi náročná na soustředění. Co vás na tom fascinuje?
Neřekl bych, že exceluji. Jednou se mi omylem povedlo dostat se do státního kola, protože mi zrovna něco sedlo. V soutěži je také tipovací část, takže jsem možná měl i trochu štěstí. Součástí je více úkolů, a to soustředění se na něco konkrétního, případně se rozhodnout nějaký úkol vynechat a vybrat si jiný, je zásadní.

Kterého svého dosavadního úspěchu si vážíte nejvíce a proč?
Vážím si vítězství v krajské Geografické olympiádě před čtyřmi lety a také druhého místa v kraji v Logické olympiádě.

Ve volném čase se na vysoké úrovni věnujete orientačnímu běhu. Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Jako žáka mě k tomu přivedl můj táta, který je učitelem ve Vrchlabí a zároveň také předsedou oddílu orientačního běhu trutnovské Lokomotivy. Se sestrou jsme se do toho pustili a moc nás to začalo bavit. Tento sport není jen o běhu, ale i o přemýšlení. Vyhovuje mi také, že se neběhá jen po asfaltu, ale také v přírodě, kterou mám rád, a je to mnohem příjemnější.

Je tato disciplína spojená s logikou?
Nějaká spojitost by se tam asi našla. V průběhu závodu se musí hodně přemýšlet o záchytných bodech, to je velmi důležité. Nejen tedy ten běh od místa k místu, ale také to přemýšlení, kam poběžíte dál.

Vidíte nějakou spojitost mezi orientačním během a geografií?
Orientační běh je hodně o cestování, takže stále poznávám nová místa. Například se dostanete do lesa, kam by vás normálně vůbec nenapadlo jít, a najednou vidíte, že je to tam moc krásné. Tato překvapení mám rád a je to geografii v něčem určitě blízké.

Je nějaké místo, které vám zůstalo v hlavě?
Je jich hodně. Mám ale dobré vzpomínky třeba na skály v Českém ráji. Jsou však i místa, kdy si říkám, že už se tam nikdy nechci vrátit. Na mysli mám nějaký les u Hořic v Podkrkonoší. Pamatuji si, že to tam bylo fakt nepříjemné a už se tam nechci vrátit. Když ale taková místa nenavštívíte, tak to nezjistíte.

Co je na této sportovní disciplíně nejtěžší – fyzická kondice, práce s mapou, nebo psychika?
Řekl bych, že je to kombinace všeho, je to vzájemně propojené. Někomu jde více běhání, ale zase při tom nedokáže pracovat s mapou. Jiný to má opačně. Ideální je umět oboje.

Přemýšlel jste o tom, kterým směrem byste se vydal po absolvování gymnázia? Bude to geografie či matematika, nebo přírodní vědy?
Já teď hlavně doufám, že úspěšně odmaturuji. To je můj velký cíl. Potom bych rád šel ve stopách své mamky, která je lékařka, a šel studovat na Fakultu medicíny Univerzity Karlovy v Praze. Je to ale hodně široký obor a ještě nevím, kterým směrem bych se vydal. Až se bude blížit maturita, začnu o tom přemýšlet. Medicína má velkou budoucnost, protože jde o prospěšnou práci, a navíc lékařů a zdravotního personálu je v současné době poměrně nedostatek.

Jak trávíte volný čas, když zrovna nestudujete a nesoutěžíte?
Převážně s kamarády a často trénuji orientační běh, takže sport je moje velká záliba. Občas také s něčím pomáhám doma, hodně času trávíme společně s rodinou. Někdy si také čtu.

Doneslo se mi, že jste byl s panem učitelem Jiřím Svobodou na exkurzi v sudetské krajině. Proč zrovna tam?
Byla to školní exkurze studentů z různých tříd a podle mě je to spojené s tím, že Sudety jsou hodně oblíbené místo pana učitele Svobody, který má zájem o geografii a historii. Z hlediska geografie to bylo velmi zajímavé hlavně v tom smyslu, že jsou tam stále stopy minulosti zachycené v krajině i v tom samotném prostředí.

V Trutnově do konce druhé světové války žila německá většina, která byla stejně jako z ostatních míst Sudet odsunuta. Nedávno se v Brně konalo první setkání sudetských Němců, které vyvolalo kontroverzní reakce. Jak jste tuto událost, jako představitel mladé generace, vnímal?
Viděl jsme to ve zprávách a v tu chvíli jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Přišlo mi ale, že některé kritické reakce byly přehnané a zbytečně vyhrocené. Myslím si, že to pro nás do budoucna nepředstavuje žádné ohrožení. 

Prý se bojíte toho, že nedosáhnete svých vysněných cílů. Jaké cíle máte na mysli?
Samozřejmě se to týká blížící se maturity, ale mám také cíle sportovní spojené s orientačním během. Rád bych také zvládnul přijímací zkoušky na medicínu. Také jsem teď trochu bojoval s tím, abych měl vyznamenání. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, ale snažím se. 

Co vás v posledních týdnech nejvíce motivovalo?
Byla to příprava na nedávné mistrovství České republiky v orientačním běhu. Snažil jsem se co nejvíce trénovat a psychicky se uklidnit. Byl to pro mě top úkol. 

A jak to nakonec dopadlo?
Bohužel jsem v kvalifikaci udělal spoustu chyb, a tak jsem ve finále běžel v nejhorší skupině, do které jsem si myslel, že se ani nemůžu dostat, i kdybych si to celé jenom prošel. Ale finále se mi celkem povedlo a za to jsem rád, i když jsem nezískal licenci A, tedy tu nejvyšší v dorosteneckém věku.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Filip Kvášovský