Po stopách zlata, šifer a Rýbrcoula. Nový film o cestách Vlachů odhaluje tajemství Krkonoš

Začíná to skoro jako herní quest. V berlínské knihovně se objeví rukopis z patnáctého století, který popisuje cestu Krkonošemi a místa, kde by se mělo nacházet zlato a drahé kameny. Trutnovský badatel Otto Štemberka a lidé kolem projektu Trutnov – město draka se rozhodnou zjistit, jestli jde jen o starou legendu, nebo o stopu, která má i po staletích reálný základ.

Právě jejich dobrodružnou cestu ve stylu Indiana Jonese sleduje nový film trutnovských tvůrců Denisy a Petra Špetlových, kteří ho popisují jako dokumentární film s hranými scénami, tedy jako „zdramatizovaný dokument“. Není to klasická mluvící hlava před regálem archivních knih. Film jde ven. Do terénu, do hor, do míst, kde se člověk snadno přestane tvářit, že má všechno pod kontrolou.

„Původně jsme chtěli jít celou cestu od Jagniątkówa až do Trutnova pěšky,“ říká Denisa Špetlová. Nakonec štáb vyrazil po klíčových místech, která jsou s příběhem spojená. Natáčelo se u Szklarske Poręby, u skály Vidlička, v Obřím dole, ve Sklenářovicích, v Trutnově i u štoly pod městským parkem.

K nejsilnějším zážitkům celého natáčení patřil Obří důl. „To byl neskutečný zážitek, jak se najednou můžeš ocitnout opravdu v divočině. I když jsi dvacet kilometrů od baráku,“ vypráví režisérka. Štáb se dostal i do míst, kam se běžný turista jen tak nepodívá. Hledal štoly, šel k Úpskému vodopádu a sledoval trasu, kterou měl podle příběhu projít Antonio Vale.

Film ale nestojí jen na historickém pátrání. Krkonoše v něm nejsou kulisa z pohlednice, ale krajina, která má paměť, tajemství a občas i dost temný smysl pro humor. U skály Vidlička se podle filmařů během natáčení začaly dít zvláštní věci. Měnilo se počasí, padala mlha, dron ztratil signál a v mracích se prý objevil obrovský naštvaný obličej.

„Prostě je to tam nějaké pofidérní,“ usmívá se režisérka. Právě tam se příběh dotýká i starší, syrovější podoby ducha hor. Ne uhlazeného Krakonoše z pohádek, ale Rýbrcoula, bytosti, které se lidé dřív opravdu báli. „Máme tady Krakonošovo náměstí, ale na kašně je prostě Rýbrcoul jako blázen,“ připomíná Špetlová. Podle ní jde o kus místní historie, ke kterému se region úplně nepřiznává. A právě to chce film změnit.

Otázka, kterou si divák ponese od začátku, je jednoduchá: našli něco? Dá se podle starého rukopisu dojít k reálným stopám? Režisérka odpovídá bez dlouhého napínání: „Našli.“ Nejde ale jen o blyštivé zlato. Důležitější je podle ní zjištění, že příběh má v krajině pevné kořeny. „Stopy Antonia jsou tady vyryté do regionu. To, co Vlachská knížka popisuje, se tady potom po staletí opravdu odehrávalo,“ říká.

Krkonoše: Cesty Vlachů tak nejsou jen filmem pro historiky nebo fanoušky starých rukopisů. Jsou pozvánkou podívat se na známá místa jinak. Jako na mapu plnou slepých míst, která čekají, až je někdo znovu doplní. „Celý život hledám svoje kořeny,“ říká Denisa Špetlová. „Baví mě objevovat věci, nacházet kořeny míst tak, jak to mělo být. Doplňovat slepá místa na mapách.“ V tom si podle svých slov rozumí i s Ottou Štemberkou, který se dlouhodobě snaží rozkrývat zapomenuté vrstvy regionální historie.

Sedmdesátiminutový film vznikal několik let. První myšlenka se objevila už před covidem, natáčení se ale naplno rozběhlo až později. Štáb nejprve natočil velký rozhovor s Ottou Štemberkou na Úpické dřevěnce, potom se vydal do terénu. Po premiéře bude následovat beseda s tvůrci, pro které je to třetí celovečerní film. Chybět nemají ani historky z natáčení – nejen o cestách korytem potoka, protože dávní hledači samozřejmě nechodili po dnešních turistických trasách.

Po trutnovské premiéře by se měl film na podzim vydat i do dalších regionálních kin. Manželé Špetlovi by ho rádi dostali také ke školám. A dává to smysl. Protože jestli má něco šanci přesvědčit mladé lidi, že historie není nuda, pak je to právě příběh, ve kterém se archivní rukopis mění v dobrodružství v terénu.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Špetla Film