Jsme jako rodina. Cestujeme po světě a děláme to, co milujeme, říká australská akrobatka

Kdy ses začala věnovat akrobacii?
Začala jsem gymnastikou, když mi bylo osm let. Cirkusu a akrobacii se věnuji od dvanácti. Teď je mi šestadvacet, takže je to už opravdu dlouhá cesta.

Jak ses dostala do Gravity & Other Myths?
Když mi bylo osmnáct, viděla jsem jedno jejich představení. Pamatuji si, že jsem si tehdy řekla: „Jednoho dne chci být součástí téhle společnosti.“ A měla jsem štěstí. O rok nebo dva později se mě zeptali, jestli bych se k nim nechtěla přidat do představení A Simple Space. Od té doby jsem s nimi pořád, už šest let.

Co musí člověk udělat, aby se dostal na takovou světovou úroveň?
Hodně trénovat. Myšlenka našeho představení je deset tisíc hodin. Tak dlouho trvá, než se člověk v něčem opravdu zlepší. Děláme hodně akrobatického tréninku, hodně technické práce. Já osobně dělám také hodně silového tréninku, chodím tak třikrát a čtyřikrát týdně do posilovny, abych byla dost silná na všechny velké věže a zvedačky. Když hrajeme, máme představení skoro každý večer. Přicházíme tři až čtyři hodiny před začátkem show. Obvykle máme jeden až dva dny volna týdně.

Jak vzniklo představení Ten Thousand Hours?
Máme režiséra, který nám pomáhal představení vytvořit. Jedna z úžasných věcí ale je, že nám zadává úkoly a my je společně rozvíjíme. V show je hodně improvizovaných částí. Třeba moje zahřívací pasáž, kdy napodobuji zvířata, nebo kreslení a bubnové sólo.

Zůstaňme u těch zvířat. V této části jsou diváci vyzváni, ať ti nějaké zvíře navrhnou. Kolik jich už umíš?
Udělala jsem jich už opravdu hodně, ale pořád mě něco překvapí. Nedávno jsem dostala třeba lachtana. U vás to byla slepice. Tu jsem dlouho nedělala a bylo to hodně vtipné. V Německu jsem předtím pořád dostávala slony nebo opice, takže slepice byla příjemná změna.

Co je pro vás v představení nejtěžší?
První část, kdy jsme všichni naskládaní na sobě. Je to začátek show, takže máme ještě nervy, a když musíte balancovat, je to s nervozitou v těle těžší. Technicky je pak asi nejtěžší poslední část, kdy rozhoupáváme akrobatky. Je to fyzicky hodně vyčerpávající, protože se pořád držíme jeden druhého a pracuje celé tělo.

Vnímáte během představení reakce publika?
Ano, ale většinou nás oslňují světla, takže toho moc nevidíme. Ale jsou momenty, kdy se světla vypnou a my lidem vidíme do tváří. To je opravdu krásné, Většinou jsou diváci po světě skvělí. Jen jim ale musíte občast dát najevo, kdy můžou tleskat a kdy se můžou zapojit.

Jak se cítíš, když show skončí?
Hned po show se cítíme skvěle, protože máme v těle hodně adrenalinu. Ale asi za hodinu už jdeme jíst a spát.

A ráno zase na další cestu?
Ano, v podstatě jsme v zahraničí celý rok. Do Austrálie se vlastně vrátíme až v únoru. Čeká nás turné po Evropě, potom Edinburgh, Spojené státy, na konci roku Paříž a pak teprve domů.

Baví tě takový život?
Moc. Je to nejlepší. Tahle skupina je moje rodina, jsme si velmi blízcí. Na jevišti je to asi vidět, pořád se na sebe smějeme. Cestujeme po světě a děláme to, co milujeme. Je to nejlepší práce.

Váš tým je pořád stejný?
Většinou ano. Někdo se občas vymění kvůli zranění nebo proto, že jde do jiného představení, ale jinak spolu cestujeme jako jedna skupina. Existují dvě obsazení, která se podle potřeby střídají nebo hrají jinou show.

Byla jsi už někdy v Trutnově?
Ne, tohle je moje první návštěva České republiky. Moc se mi tady líbí. Máme teď pár dní volna, takže pojedeme do Prahy a pár dní tam zůstaneme.

Čím je podle tebe Gravity & Other Myths jiné v porovnání s ostatními soubory?
Myslím, že je osvěžující vidět na jevišti australský humor. Je to jiné než hodně současných stylů. My naši show milujeme a jsme na ni hrdí. A když se pořád hraje a lidé ji chtějí vidět, asi to znamená, že ji mají rádi také.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek