Síla nestačí. Radek Horák odhaluje kouzlo Highland Games i co nosí pod kiltem

Ke skotským hrám se dostal v roce 2019 díky kamarádovi Jiřímu Váchovi. O disciplínách ani povinném úboru tehdy nevěděl prakticky nic. „Měl jsem i baret, protože jsem netušil, co se nosí. Všichni na mě koukali jako na blázna,“ vzpomíná. První závod ho ale okamžitě vtáhl. Nadchlo ho sportování v přírodě i atmosféra, která se kolem této netradiční disciplíny vytváří.

Highland Games nejsou jen přehlídkou hrubé síly. Soutěžící vrhají kamenem, házejí skotským kladivem, posílají závaží do dálky i přes laťku a v královské disciplíně se snaží správně převrátit čtyři až šest metrů dlouhou kládu. „Krása tohoto sportu není v tom, kolik zvedáte, ale v technice a dynamice,“ zdůrazňuje Horák, který trénuje na atletickém stadionu v Trutnově.

Vedle výkonů a osobních rekordů ho na skotských hrách baví také parta závodníků. Přestože chce každý zvítězit, soupeři si mezi sebou radí a pomáhají se zlepšovat. Horák se v začátcích učil hlavně pozorováním zkušenějších, dnes už své poznatky předává dalším. „Rivalita tam samozřejmě je, ale zároveň se společně posouváme. Právě ta komunita mě na tom hrozně baví,“ říká.

Rady zkušenějších závodníků a trutnovských atletů mu pomohly také v hodu závažím do dálky, který dříve považoval za svou nejslabší disciplínu. „Najednou se z mojí nejhorší disciplíny stala disciplína, kterou jsem vyhrál,“ usmívá se. Daří se mu i v hodu závažím do výšky, ve kterém letos vytvořil národní rekord výkonem 5,20 metru.

V podcastu Radek Horák prozradí také to, proč si po závodě raději s nikým nepodává ruku, co skutečně nosí pod kiltem, jak se na stadionu trénuje s „telegrafním sloupem“ nebo proč ho ke skotským hrám přivedl film Statečné srdce. A přidává i své životní motto: „Lepší je se opotřebovat než zrezivět.“

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Michal Homola