Povedlo se mi sportovní činnost přetavit v charitativní. To je největší vítězství!

Trutnov byl zastávkou Na kole dětem podruhé. Proč jste se sem letos vrátili?
Vracíme se do míst, kde už jsme někdy byli, protože republika má své limity a možnosti. Když to městu sedne a domluva je dobrá, zařadíme ho do trasy. V Trutnově byl kontakt s vedením velmi příznivý, takže se to nabízelo. My nejdřív oslovujeme obce a města, a teprve potom připravujeme trasu.

Byl jste v Trutnově i dřív?
Ano. Jako chlapec jsem tady byl na prázdninách a několikrát jsem Trutnov projížděl i při závodech. Jezdil jsem za Baník Ostrava. Že bych tady ale delší dobu pobýval, to ne. Povědomí o Trutnově samozřejmě mám.

Jaká byla sobotní etapa, která začínala v Brandýse?
Byla nejdelší z těch devíti etap, co nás čekají. Měla přes 130 kilometrů, bylo tam pár kopců, ale nakonec byla krásná. Počasí fenomenální! Kdyby pršelo, byla zima nebo foukal vítr, všechno by se změnilo. Ale takhle to bylo parádní.

Jak je během trasy zajištěná bezpečnost pelotonu?
Dopředu vše domlouváme s policií a městy. Je to práce na celý rok. Během trasy nás doprovází Policie České republiky, takže je to bezpečné.

Vy jedete na vysokém kole. Jaké má takový stroj limity?
Průměr je zhruba osmnáct až dvaadvacet kilometrů za hodinu. Záleží na profilu, v kopcích se samozřejmě zpomalí. Celé je to nastavené tak, že peloton jede průměrem okolo dvaceti kilometrů za hodinu.

Jak se na vysokém kole zdolávají kopce?
Je to jiné než na běžném kole. Nemám přehazovačku, místo ní bych musel měnit celé kolo, ale tady žádné jiné nemám. Jedu na jednom kole a jednom převodu. Člověk se s tím pere. Byl tam i nějaký sedmnáctiprocentní brdek, kde jsem šel možná sto metrů pěšky, protože to prokluzovalo. Jsou limity, které vás dál nepustí.

Na vysokém kole jste absolvoval obrovské projekty. Co pro vás znamená Na kole dětem?
Mám za sebou Tour de France, Giro, Race Across America i Austrálii. Na historickém vysokém kole jsem najel asi 360 tisíc kilometrů. Ale povedlo se mi sportovní činnost přetavit v charitativní. A podle mě je to největší vítězství. Smysl je v tom, že jedete na kole a pomáháte.

Jak vznikla myšlenka projektu?
Přišla před šestnácti lety. Doprovázel jsem skupinu cyklistů, kteří jeli na jedno místo, kde se vybraly peníze. Byli tam chlapci z onkologické nemocnice a v tu chvíli vám to dojde. Řekli jsme si: spojme to přes republiku, ať to není jen jeden den, ale více dnů, a pomůžeme více dětem.

Kolik se za tu dobu podařilo rozdělit peněz?
Za těch šestnáct let je to zhruba 37 milionů korun. Peníze se rozdělily klinikám po celé České republice, aby mohly děti posílat na rekonvalescenční pobyty. To je smysl projektu Na kole dětem.

Kolik lidí s vámi letos jede?
Lidé se přidávají každý den. Za těch šestnáct let s námi jely tisíce lidí. Letos startovalo zhruba 120 lidí, druhý den kolem stovky. Za první dva dny jsme se setkali už asi se čtyřmi stovkami lidí.

V prosinci oslavíte 70. narozeniny. Jak se udržujete v kondici?
Snažím se trénovat každý den. Ročně najedu asi 12 až 14 tisíc kilometrů, k tomu přidávám chůzi. Dělám to pro sebe, pro zdraví, kondici i pro smysl celé akce. Když lidem nabízíte pohyb a zdraví, musíte se na to sám připravit.

Máte před sebou ještě nějakou sportovní výzvu?
Ne. Někdo se mě ptal, jestli ještě Tour de France. Říkám: „Co bych tam dělal? Mount Everest taky nelezu každý den.“ Pro mě je největší výzvou projekt Na kole dětem.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: www.nakoledetem.cz