Fotografování? To byl jeho život, říká dcera Jiřího Havla

„Každé ocenění, které táta za své dílo a dlouhou kariéru získal, bylo pro něj přínosné a myslím si, že by měl z této ceny určitě radost. Ocenění jeho práce ho potěšilo vždycky, stejně jako když, když měl výstavy nebo vydal knížku. Fotografování bylo jeho život a zároveň si jím plnil své sny,“ prozradila dcera Yveta při převzetí ceny v domě, kde Jiří Havel žil. Vzpomněl si, že její otec býval v jejím dětství často mimo domov, protože byl hodně na cestách a fotil po celém světě. „Jako člověka a fotografa jsem ho začala vnímat až v dospělejším věku, kdy jsme se bavili o jeho tvorbě a já jsem pronikala do tátova úžasného a rozsáhlého díla. Myslím si, že mě
i sestru Evu naučil milovat hory a přírodu, která je obsažena v jeho fotografiích. Byla bych ráda, kdyby byly jeho fotografie umístěny na důstojném místě, aby se na ně mohly dívat i generace, které přijdou po nás,“ řekla Yveta Paulíková.

Poslední Havlovy autorské výstavy v životě se odehrály v červnu roku 2021. V Galerii současného umění EPO1 se konala expozice Krkonošský poutník a poté také v Galerii města Trutnova výstava 90 let v horách. Havel se považoval za samouka, z kterého se však stala legenda a mistr krajinářské fotografie, jenž měl početnou řadu následovníků, a to nejen v Podkrkonoší. Jeho cesta k fotografování začala v klukovských letech.

„Soused měl vypůjčený fotoaparát a sám si doma kopíroval fotky. U něj jsem k tomu čichnul a postupně jsem se o to začal zajímat. Ke svým patnáctým narozeninám jsem dostal fotoaparát a tím to začalo, i když to bylo velice obtížné, protože tenkrát neexistovaly žádné fotografické příručky, kurzy a nebyl nikdo, kdo by mně poradil. A navíc byla strašná všeobecná nouze. Jezdil jsem po širokém okolí a sháněl chemikálie na namíchání vývojek. Zápasil jsem nejen s technikou, ale také s výtvarnou a kompoziční stránkou. Později mně hodně pomohly fotografické časopisy, které po válce vycházely,“ zavzpomínal v někdejším rozhovoru pro Trutnovinky.

Havel žil více než půl století v Trutnově. Ve své tvorbě se zaměřil na Krkonoše, které fotil přes šedesát let. „V nich jsem se vyučil fotografem horské přírody. Jimi poměřuji všechny ostatní hory světa, které jsem navštívil. Krkonoše se pro mě staly měřítkem a stále cestují se mnou. Nejsou sice nijak význačné v porovnání s ostatními světovými horami, ale příroda je tam jedinečná, především květena,“ uvedl. Sjezdil kus světa. Kromě Antarktidy byl na všech kontinentech. S fotoaparátem v ruce navštívil Alpy, Kavkaz, Andy, Himálaj, zvěčnil i horu Mount Everest. Ztvárnil také přírodu národních parků v Africe, USA, Patagonii či Austrálii.

Jeho pestrá tvorba vychází z lásky ke krajině, tedy k prostoru, kde se člověk setkává sám se sebou. Pro diváky objevil způsob, jakým se lze dívat na Krkonoše, jak hledat jejich krásu. Legendární jsou jeho snímky dramatických scenérií rýchorského pralesa v mlze, s odlesky sněhu či námrazy nebo s detaily horské flóry, jsou pověstné svou výtvarností. Za neuvěřitelně dlouhou tvůrčí dráhu přenesl Havel svůj zvnitřněný vztah ke krajině do stovek fotografií. Krajinu dokázal zachytit jako dobře zahranou skladbu.

Byl to zkrátka bytostný krajinář, kterému nechyběly cit, talent ani vytrvalost. Tím myslel chození do krajiny za různých povětrnostních podmínek. „Větší část úspěchu zajistí posedlost motivem a z toho vyplývající pracovitost. Fotograf nesmí litovat pohodlí, často musí brzy ráno vstávat na východ slunce. Myslím, že my krajináři jsme všichni takto založení, je to samozřejmost. Krajinu si nemůžete naaranžovat v teple ateliéru. Musíte za tím jít, i když jste stále závislý na tom, co vám přinese náhoda. Krajinu nemůžete vymyslet a pak ji vyfotit. Když si krajinu představíte v jakémkoliv ročním období, tak začne být fotograficky čitelná. Je také potřeba mít neobvyklý pohled,“ prozradil nejvěhlasnější fotograf Krkonoš, jehož tvorba se vždy vyznačovala samozřejmou lehkostí.

Jiří Havel se narodil 9. dubna 1931 v Horní Branné. Gymnázium absolvoval ve Vrchlabí. Z politických důvodů se dlouho nemohl dostat na vysokou školu. Nakonec vystudoval Vysokou školu železniční, Stavební fakultu v Praze. Pracoval na Traťové distanci v Trutnově, deset let vykonával investorský dozor na stavbě lanovky Janské Lázně – Černá hora. Od roku 1980 byl fotografem na volné noze. Je autorem třiadvaceti obrazových knih a publikací. Jeho snímky jsou známé z časopisů a kalendářů. Byl členem Svazu výtvarných umělců, později Unie výtvarných umělců a Asociace fotografů ČR, a nejstarším členem trutnovského fotoklubu KDÚ. V roce 1997 se stal jako první fotograf držitelem Kulturní ceny města Trutnova.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová a Miloš Šálek