Hladové hry na letním táboře v Horním Bradle

Hry měly fungovat jako nástroj strachu a v průběhu let i zábavy, jelikož se začala tato událost vysílat do televize. Z každého kraje byl vybrán splátce, který bojoval v aréně na život a na smrt. Taková forma „hry“ se však nelíbila zapomenutému třináctému kraji.

Den poté, co Octavie prohlásila letošní 150. Hladové hry za zahájené, se vedoucí rebelů Třináctka rozhodl, že to je ten den, kdy nastane revoluce. Tajnou zprávou si nechal svolat všechny děti a poprosil je, aby tyto hry zastavily. Avšak Kapitol a prezident Snow měli velkou moc a všude po Panemu rozmístěné „mírotvůrce“, kteří dohlíželi na pořádek pro Kapitol. Třináctka poprosil zástupce šesti krajů (šest rebelujících oddílů) o spolupráci při svrhávání Kapitolu.

Po celých čtrnáct dní se rebelové dostávali z kraje do kraje a každým dnem byli blíže ke Kapitolu. Někde potkali hodné obyvatele, kteří se rádi přidali do jejich odboje. Narazili i na občany, kteří chtěli získat tučnou odměnu za dopadení a odhalení rebelů. Naštěstí i v tento moment se vše povedlo domluvit a za malou výpomoc vždy společně zdolat překážky a putovat dál vstříc společnému cíli – ukončení krutých Hladových her.

Během putování po Panemu, hledání a získávání dalších rebelů se setkali s horníky, rybáři, textilním průmyslem, energetickým krajem, zemědělským krajem a s mnoha dalšími zástupci obyčejného obyvatelstva.

Po dlouhých dvanácti dnech se rebelům povedlo dostat až do vily prezidenta Snowa a vyhledat ho v pracovně, kde se setkali tváří v tvář. Po domluvě byl podepsán dekret o zrušení her a o předání moci lidem Panemu. Vše se zdálo hotové a domluvené mírovou cestou.

Hladové hry se zdály být minulostí. To by však nebyl lstivý Snow, kdyby ještě nakonec nestiskl tlačítko a neuvěznil naše splátce v zaminované aréně. Došlo k výbuchu arény. Všem splátcům se podařilo uniknout a vrátit se do svých krajů jen díky tomu, že během celého tábora posílali rebelové sponzorské dary, které splátcům pomáhaly přežít během bojů. Zranění, ale zachránění splátci se opět mohli připojit ke svým krajům a žít ve svobodném Panemu.

Velké poděkování všem vedoucím, praktikantům, zdravotnici a kuchařkám za skvěle odvedenou práci.

Hlavas - Jiří Šembera