Je zázrak, že jsem se z toho nezbláznil, říká tvůrce reklam, které znají všichni

Na nový trutnovský filmový festival ho přivedl jeden ze spoluorganizátorů a kameraman Dušan Mihalečko, se kterým chodil do třídy. „Dušana jsem od toho zrazoval. Říkal jsem mu, že na festival filmových debutů reklamy podle mě nepatří. Zaprvé to nejsou debuty a zadruhé jsem si myslel, že lidi, kteří přijdou na filmy, reklamy zase tolik nezajímají,“ tvrdí Hübl. Organizátoři se ale odradit nenechali. „Pořád naléhal, až jsme si nakonec plácli. Tak jsem tady,“ usmívá se.

Původní Filmový festival mladých, na který Debutik navazuje, si už vybavuje jen matně, mnohem živější má ale vzpomínky právě na kino Vesmír. „Tehdy byla v Trutnově asi tři kina. Jedno v Horním Starém Městě, jedno v Poříčí a jedno tady. Když jsme byli malí kluci, chodili jsme právě do Vesmíru,“ vzpomíná.

Dnes žije v Praze a o rodného města už tak často nezavítá. Když míří do regionu, jeho cesta vede většinou do Janovic u Adršpachu, kde má dům jeho maminka. „Do Trutnova se dostanu třeba čtyřikrát do roka. Když jsme tady, zajedeme třeba za tátou na oběd,“ prozrazuje scénarista, který v letošním roce oslavil kulaté jubileum. Bylo mu padesát.

Třicet let reklam na jednom plátně

Pro Debutik dal Hübl dohromady průřez svou kariérou. Nebylo to úplně jednoduché. Řada reklam vznikla v době, kdy se o HD nebo 4K nikomu ani nesnilo, a některé starší spoty už sám ani neměl v kvalitě vhodné pro velké plátno. „Obeslal jsem všechny možné produkce, se kterými jsem za těch třicet let spolupracoval. Spoustu věcí už nemám v pořádném rozlišení, aby se vůbec daly pustit,“ vypráví.

Ve festivalovém výběru nemohly chybět kampaně, které si řada lidí pamatuje dodnes. Reklamy T-Mobilu s Ivanem Trojanem, Vojtou Kotkem, Lukášem Pavláskem nebo Jakubem Kohákem, ale také novější tvorba.

Kdyby měl vybrat jednu reklamu, kterou by měl ze všech nejraději, ale Ondřej Hübl nedokáže. Důvod je docela prostý: než ji poprvé uvidí televizní diváci, on už ji má často dávno plné zuby. „Když něco tvoříme, nejdřív to dlouho vymýšlíme, potom se to třeba za dva měsíce natočí. A pak člověk přijde do střižny a vidí tu reklamu třeba stokrát za sebou. Pořád se něco mění, klient chce něco přestříhat. Takže já mám ty reklamy plné zuby ještě dřív, než se vůbec dostanou do vysílání,“ říká

Teprve až s odstupem se k některým vrací rád. „Po letech jsou podle mě pořád dobré třeba věci s Ivanem Trojanem nebo některé reklamy, které jsme dělali už jako Jinej gang,“ povídá. Výbuchy smíchu diváků během pátečního promítání v kině Vesmír mu jenom dali za pravdu.

Nejdřív rádio Černá Hora, pak přišel Oskar

Udělat si obrázek o Hüblově cestě reklamním světem mohli návštěvníci Debutiku díky připravovanému dokumentu Dušana Mihalečka. Ten ho před projekcí reklam lidem pustil ještě v nesestříhané verzi. Snímek nabídl další střípky z Hüblova profesního příběhu, který přitom nezačal v některé z velkých pražských agentur, ale doma pod Krkonošemi.

„Dělám to od roku 1996. Předtím jsem pracoval v rádiu Černá Hora v Trutnově moderátora,“ vzpomíná Hübl. V rádiu dostal možnost psát reklamní spoty a zjistil, že právě vymýšlení ho baví víc než samotné vysílání. Když ho práce za mikrofonem přestala naplňovat, zamířil do Prahy. První zkušenost ale příliš dlouho nevydržela. „Získal jsem místo v jednom malém reklamním studiu a tam mě hned vyhodili, protože jsem měl na ně příliš bláznivé nápady,“ vzpomíná.

Ukázalo se, že právě ty budou později jeho největší devizou. Ještě před přelomem tisíciletí se dostal do velké agentury a postupně k velkým značkám. Zlomovým klientem byl mobilní operátor Oskar. „Ten mě, jak se říká, udělal,“ hlásí Hübl. Následovala práce pro Eurotel a dlouhé období spojené s T-Mobilem. Za ta léta prošla Hüblovi rukama řada kampaní a také herců, jejichž tváře se díky reklamám zabydlely v českých domácnostech. „T-Mobile jsem dělal třeba deset let s Vojtou Kotkem, Lukášem Pavláskem nebo Jakubem Kohákem. Čtyři roky jsme dělali velkou kampaň s Ivanem Trojanem.“

Z agentur se staly molochy

Po letech ve velkých reklamních domech ale přišla chvíle, kdy už Hübl a jeho nejbližší kolegové nechtěli pokračovat stejným způsobem. Založili proto vlastní malou agenturu Jinej gang. „Bylo to asi nejlepší rozhodnutí, co jsem mohl udělat,“ pokyvuje hlavou.

Hübl v dokumentu popisuje devadesátá léta a začátek nového tisíciletí jako dobu, kdy reklamní agentury fungovaly úplně jinak než později. „Byly plné kreativních a zajímavých lidí. Scházeli se tam muzikanti, spisovatelé, fotografové nebo malíři.“

Postupně podle něj začala kreativitu vytlačovat korporátní pravidla, nekonečné porady, tabulky a strategie. „Z kreativních agentur se staly molochy, kde se jenom schůzuje a vymýšlí, jak zákazníka oblbovat nějakými čísly. Nás to schůzování a strategizování přestalo natolik bavit, že jsme se rozhodli odejít,“ prozrazuje. Jinej gang měl být návratem k tomu, proč reklamu začali vůbec dělat. K nápadům a zábavě. „Zase jsme si vytvořili to krásné, o čem ta práce má být. Tvůrčí prostředí.“

V Jinem gangu dnes tvoří čtyřčlenný kreativní tým. „Někdo přinese nějaký motiv, který ho třeba napadl ve vaně. Sedíme spolu, napíšeme všechno, co nás baví, potom se to sepíše a odnese klientovi. Je to nejjednodušší, nejrychlejší a nejúčinnější cesta,“ popisuje. Právě vana se v dokumentu objevuje v souvislosti s Hüblem opakovaně. Jeho kolegové o něm s nadsázkou tvrdí, že je „vanovej“ typ – vstane brzy ráno, vleze do vany a právě tam mu naskakují nápady.

Lidé, kteří s ním spolupracují, vyzdvihují především jeho humor a pohotovost. „Když přijde Ondra, vždycky je tam nějaká myšlenka, která nás rozesměje a věřím, že rozesměje i diváky,“ zaznívá na jeho adresu. Dál pak na něm oceňují, jak rychle dokáže reagovat ve chvíli, kdy se něco pokazí. „Je velice vtipnej a pohotovej. Umí ty věci velmi rychle zapracovat. Když vznikne problém, poradí si s ním a řeší ho.“

Aby se o reklamě mluvilo ve škole i v hospodě

Jinej gang si postupně vybudoval rukopis, za kterým klienti chodí cíleně. „Děláme legrační věci, věci na hraně, někdy vážnější. Když někdo něco takového chce, jde za námi,“ vypravuje Hübl. Za skutečný úspěch přitom nepovažuje jen reklamní ceny. Mnohem větší radost má ve chvíli, kdy reklamní hláška začne žít vlastním životem. „Když se o tom budou bavit studenti ve škole, chlapi v hospodě nebo kamarádi na fotbale, tak to chceme. To je důvod, proč to děláme.“

V současnosti patří mezi nejviditelnější práci Jineho gangu například dlouhodobá kampaň pro Fio banku. „Děláme ji už šestým rokem se Štěpánem Kozubem a Petrou Nesvačilovou. Nejdřív byli takoví blázniví kuličkáři a teď jsou farmáři,“ popisuje. Vedle toho pokračuje také spolupráce s Bauhausem a vznikají další nové kampaně.

Za třicet let v reklamě nasbíral Ondřej Hübl řadu ocenění a jeho kampaně se pravidelně objevují mezi nejlépe hodnocenými. Sám to ale glosuje po svém: „Měl bych mít tři Porsche a vilu, ale nemám. Je zázrak, že jsem se z toho nezbláznil. Dělat v tomhle oboru deset let je dost. Třicet let je šílený.“

A jaký byl jeho říjnový návrat do Trutnova? Ten po večeru plném reklam a vzpomínek uzavřela podstatně obyčejnější disciplína. „Půjdu na houby. Už jsem byl i dnes a měl jsem plný košík, takže to tady ještě půjdu prošmejdit,“ uzavírá .

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová