ZUŠka v proměnách času aneb 80 let školy, která inspiruje

Budova

Historie trutnovské umělecké školy se začala psát v září 1945. Po odsunu většinového německého obyvatelstva a příchodu nových osídlenců z vnitrozemí bylo potřeba obnovit v Trutnově opět kulturní život. Z tohoto důvodu byla v bývalé německé zemědělské škole v Novodvorské ulici zřízena státní hudební škola, která měla vychovávat nové muzikanty pro potřeby městské hudby. Vyučování zde bylo zahájeno 1. listopadu 1945 s 5 učiteli a 160 žáky, zatím ještě bez vyučovacích osnov a vhodných učebních pomůcek. Nutno podotknout, že v roce 1946 vznikla ve městě ještě soukromá hudební škola, sídlící na Krakonošově náměstí, která ovšem nikdy nezískala oficiální status a po roce musela být uzavřena.

Státní hudební škola se postupně zapojovala do trutnovského společenského života a v roce 1949 dosahovala už počtu 500 žáků a 8 (!) učitelů v klavírním, instrumentálním, vokálním a rytmicko-pohybovém oddělení. Z kapacitních důvodů byly zřízeny pobočné učebny v Poříčí a v Horním Maršově. V letech 1950 až 1953 fungovalo při škole krajské pedagogické oddělení pro výchovu učitelů hudby a v roce 1957 došlo ke sjednocení hlavní školy a jejích poboček a jejímu přemístění do společné budovy Haasova paláce na Krakonošově náměstí, která se však potýkala s řadou stavebních a technických problémů. Kvůli nedostatku finančních prostředků se nové sídlo „lidušky“ dočkalo celkové rekonstrukce teprve v průběhu osmdesátých let, kdy byla nejprve opravena vnější fasáda Haasova paláce a poté došlo k opravě nevyhovujících prostor a úpravě interiéru. Stavební úpravy pokračovaly adaptací nově získaných prostor bývalé Zvláštní školy ve Školní ulici a skončily prakticky až s otevřením koncertního sálu v přízemí hlavní budovy, baletního sálu a „Divadýlka Trdýlka“ na počátku nového tisíciletí.

Ředitelé

Trutnovská hudební škola měla od počátku štěstí na kompetentní ředitele, kteří dokázali skloubit kulturně-vzdělávací poslání instituce s jejím praktickým provozem. Prvním ředitelem byl jmenován Ludvík Merta, který už před druhou světovou válkou působil jako propagátor trutnovského hudebního života. Sám ovládal hru na několik hudebních nástrojů, během svého více než dvacetiletého působení účinkoval jako houslista v učitelském smyčcovém kvartetu a později vyučoval dechové nástroje. Z politických důvodů jej na krátkou dobu vystřídal absolvent státní konzervatoře a hudební vědy na Karlově univerzitě František Bažant – klavírista, vedoucí pěveckého a instrumentální souboru a organizátor „Trutnovských hudebních střed“ v Národním domě. Po Mertově onemocnění se v roce 1969 ředitelem školy stal dosavadní učitel Michael Čakrt – skladatel a varhaník, absolvent pedagogického oddělení a významná osobnost podkrkonošského hudebního života.

Po roce však byl kvůli svému negativnímu postoji k režimu nahrazen učitelem místního gymnázia Václavem Hátlem. V roce 1975 se ředitelem školy stal klarinetista Stanislav Večeř, v roce 1989 dlouholetá klavírní pedagožka Eva Pozděnová. Řadu hudebníků-pedagogů ve vedení školy pak uzavřel v letech 1993 až 1998 trutnovský skladatel a akordeonista Jan Vídeňský. V roce 1998 byla v konkurzním řízení vybrána jako ředitelka právnička Drahomíra Šafaříková, za jejíhož úřadování se trutnovská ZUŠ stala samostatným právním subjektem, jehož zřizovatelem je město Trutnov. V roce 2001 se stal ředitelem psycholog Tomáš Komárek, od roku 2014 vede školu dlouholetá pedagožka tanečního oboru Blanka Matysková.

Seznam ředitelů

• Ludvík Merta (1945–1946, 1949–1969)
• František Bažant (1947–1949)
• Michael Čakrt (1969–1970)
• Václav Hátle (1970–1975)
• Stanislav Večeř (1975–1989)
• Eva Pozděnová (1989–1993)
• Jan Vídeňský (1993–1998)
• Drahomíra Šafaříková (1998–2001)
• Karel Tománek (2001)
• Tomáš Komárek (2001–2014)
• Blanka Matysková (2014–dosud)

Hudební obor

Hudební obor se od počátku těšil širokému zájmu veřejnosti a měl vždy nejvyšší počet žáků (např. v roce 1975 z celkového počtu 358 žáků navštěvovalo hudební obor 224). V dobovém denním tisku, propagujícím nově založenou hudební školu, se můžeme dočíst: „Neposílejte své děti na vyučování k jednotlivcům, často bez potřebné kvalifikace, kde se někdy laciněji napášou chyby!“ Učitelé se spolu se svými žáky zapojovali do trutnovského veřejného života pořádáním koncertů a dalších kulturních akcí, nejčastěji politických oslav výročí. Při škole existovaly v prvních letech její existence četná hudební tělesa – učitelské Trutnovské kvarteto, klavírní kvarteto s harmonikou a školní smyčcový orchestr a dechový orchestr, později velký školní orchestr. V roce 1967 už byla na škole vyučována vedle klavíru většina smyčcových a dechových nástrojů, akordeon a varhany. Po reformě lidových škol umění (LŠU) v roce 1962 byly zavedeny jednotné osnovy pro výuku jednotlivých nástrojů, přijímací, postupové a absolventské zkoušky.

Od sedmdesátých let se pravidelně pořádaly výchovné koncerty, škola spolupracovala s dalšími institucemi v okrese a žáci se začali úspěšně zapojovat do krajských a celostátních soutěží. Největšího úspěchu v té době dosáhly flétnové a akordeonové soubory a také kvarteto lesních rohů. Problém s nedostatkem notového materiálu byl řešen vypůjčováním a opisem skladeb, částečně i vlastní tvorbou učitelů (M. Čakrt, J. Štrunc, J. Vídeňský). Obor se potýkal také s nedostatečným počtem kvalifikovaných pedagogů a nevyhovujícím instrumentálním vybavením. V roce 1990 došlo ke změně označení školy z LŠU na ZUŠ a byla rozšířena výuka dechových, bicích a strunných elektrických nástrojů (saxofon, baskytara, el. klávesy atd.). V průběhu devadesátých let vznikala při škole nová hudební tělesa (smyčcový Orchestra Iuventatis, populární HAASBAND, dětský pěvecký sbor Písnička ad.) a komorní soubory (soubor staré muziky Cantus Arcanum, soubor zobcových fléten, soubor violoncell, klavírní trio ad.). Mnoho žáků se stalo absolventy konzervatoří a profesionálními hudebníky.

Taneční obor

Základy tanečního oboru byly na trutnovské umělecké škole položeny krátce po jejím založení, kdy bylo zřízeno rytmicko-pohybové oddělení. Oficiálně byl taneční obor založen po zřízení LŠU v roce 1962, ovšem po celá šedesátá léta pro něj chyběl kvalifikovaný učitel i vhodné prostory. Když byl v polovině sedmdesátých let konečně nalezen vhodný vyučující, nebyl pro změnu zájem ze strany žáků, a tak musely být některé ročníky zrušeny (v roce 1975 studovalo tanec pouhých 15 žáků, po odchodu externí učitelky na mateřskou dovolenou pak byl taneční obor na dlouhá léta uzavřen zcela). Situace se stabilizovala až na počátku devadesátých let, kdy byly přijaty dvě dosavadní pedagožky B. Matysková a J. Michaličková a začal se vyučovat klasický, lidový a moderní tanec. V letech 1999 až 2002 probíhala rekonstrukce budovy ve Školní ulici, kde sídlily nehudební obory. Taneční oddělení se do té doby muselo potýkat s nevyhovujícími hygienickými podmínkami zázemí i nevhodným povrchem tanečního sálu v prostorách bývalé tělocvičny. Od nového tisíciletí se taneční soubory pravidelně účastní (a samy organizují) celorepublikové přehlídky tanečních oborů a v posledních dvaceti letech se pyšní mnoha úspěchy v celostátních kolech.

Literárně-dramatický obor

Obdobně jako taneční obor, také literárně-dramatický obor se po dlouhou dobu své existence musel potýkat s nedostatkem kvalifikovaných učitelů a vhodných prostor a často býval zcela uzavřen. Teprve po jeho přesunu do vedlejší budovy v roce 1988 ve Školní ulici se začalo blýskat na lepší časy. V roce 1991 založila A. Rodrová po svém příchodu loutkářský soubor, který ihned zaznamenal úspěch se svými autorskými pohádkami na krajských a celostátních přehlídkách. Dramatický divadelní soubor se vedle vlastních divadelních představení začal zapojovat do kulturních akcí města a v roce 1996 zaznamenal úspěch v podobě postupu do ústředního kola soutěžní přehlídky ZUŠkových souborů v Ústí nad Labem. Od té doby se jeho žáci pravidelně účastní divadelních a recitačních přehlídek a soutěží. V roce 2003 získal literárně-dramatický obor důstojné zázemí v podobě divadelního sálu „Divadýlko Trdýlko“.

Výtvarný obor

Výtvarný obor se nejvíce rozvíjel od sedmdesátých let, kdy zde vedle akademického malíře V. Laciny začaly působit pedagožky Z. Holomíčková a E. Tmějová. Obor v té době navštěvovalo okolo 120 žáků, kteří se zúčastňovali domácích i mezinárodních výstav a soutěží. K největším úspěchům patřilo zastoupení výtvarných prací na celostátních výstavách „Alšova země“, „Lidová píseň a poezie“ a mezinárodní výstavě dětské kresby ve Španělsku. Vysokou úroveň si obor udržoval také v dalších letech, kdy byly výtvarné práce dětí (včetně pedagogického vedení jejich učitelů) oceňovány v ústředních kolech soutěží nejrůznějších tematických okruhů, a to i v zahraničí (Berlín, Budapešť, Nové Dillí v Indii atd.). Počátkem devadesátých let existoval krátce na škole předmět umělecké řezbářství, který se částečně prolínal s loutkářstvím na literárně-dramatickém oboru. Výtvarný obor začal pořádat pravidelné veřejné výstavy v prostorách Staré radnice, v roce 2003 byla zahájena výuka předmětu počítačové grafiky v nově zrekonstruovaných prostorách ve Školní ulici.

Tomáš Korbel
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Michal Kriegler a Kateřina Svobodová