Zpátky z Kanady. Myslel jsem si, že jsem k NHL blíž, řekl Dominik Pavlík

Devatenáctiletý odchovanec trutnovského hokeje, který letos nastupoval za Moose Jaw Warriors, si kromě gólů a asistencí z Kanady přivezl hlavně tvrdší pohled na sebe sama. „Myslel jsem si, že jsem blíž k NHL, než reálně jsem.“ Právě tahle věta vystihuje Pavlíkův návrat možná nejlépe. Nezní poraženecky, spíš dospěle. Po roce v zámoří totiž poznal, že cesta k vysněnému vrcholu nevede jen přes body, ale i přes psychickou odolnost, schopnost přizpůsobit se a obstát v prostředí, které je v mnoha ohledech jiné než evropský hokej.

Kanadská mise pro něj skončila dřív, než si přál. Jeho Moose Jaw Warriors do play off neprošli, když v Západní konferenci zůstali těsně pod postupovou hranou. Rozhodovalo se o tom až v posledním zápase základní části. „Stačilo nám získat aspoň bod. Hráli jsme přitom s posledním týmem celé ligy, ale prohráli jsme 1:3,“ vrací se Dominik k bolestivému finiši. „Podle informací, které jsme měli z vedení klubu, byl úspěch už to, že jsme o play off vůbec hráli. Před sezonou se to moc nečekalo. Jenže vzhledem k tomu, jak se sezona vyvíjela, bylo nakonec zklamání, že jsme ho neudělali,“ dodává.

Pavlík během sezony odehrál 65 zápasů a zaznamenal 15 bodů za šest branek a devět asistencí. Sám sezonu hodnotí střízlivě a bez zbytečných výmluv. „Ukázalo mi to, že mám velký prostor se kde zlepšovat. Kdybych sezonu rozdělil do tří částí, tak září, říjen, listopad byly super. Prosinec a leden spíš hrůza. A únor, březen zase velmi dobré,“ shrnuje.

Na jeho číslech se podle něj podepsala i role, kterou mu trenér přisoudil. Zatímco on sám se vidí jako hráč, který chce být nebezpečný dopředu, v týmu často dostával důvěru hlavně při defenzivních úkolech. „Trenér mě viděl spíš jako defenzivního hráče. Když jsme bránili, byl jsem na ledě. Když jsme útočili, už tolik ne. Neměl jsem prostor na přesilovce, hrál jsem hlavně oslabení,“ vysvětluje. I to je ale zkušenost, kterou musel přijmout. V kvalitní lize se podle něj hráč musí naučit přizpůsobit.

Právě v tom vidí největší přínos celé kanadské sezony. Ne ani tak v samotném rozdílu mezi evropským a zámořským hokejem, ale v detailech okolo. Menší hřiště, vyšší tempo, náročné cestování, minimum času na regeneraci, potřeba postarat se sám o sebe. A také psychologické hry, s nimiž se do té doby nesetkal.

„Jsou tam věci, které by mě v životě nenapadly. Třeba že vás po povedeném zápase posadí, aby viděli, jak jste psychicky silní a jestli jim stojí za to do vás investovat čas a peníze. V Evropě většinou platí, že kdo je lepší, hraje víc. Tam to tak být nemusí,“ říká. I proto začal víc přemýšlet o mentální stránce výkonu a o spolupráci s mentálním koučem. Kanadská zkušenost mu prý nastavila zrcadlo a ukázala, na čem všem ještě musí pracovat.

Náročný byl i běžný režim. Dlouhé přesuny autobusem, návraty nad ránem a další zápasy o pár hodin později. „Přijeli jsme třeba ve čtyři nebo v pět ráno a druhý den jsme hráli ve tři odpoledne. Naučilo mě to spát, kde se dá, a jíst, co se dá. Hodně jsem se naučil připravovat si jídlo do krabiček, abych měl vůbec co doplnit po zápase,“ líčí.

Rozdíl mezi evropským a zámořským hokejem není jen v samotné hře, ale hlavně v detailech. „Jsou tam kvalitnější kluci, ale nemyslím si, že by ten rozdíl po čistě hokejové stránce byl až tak extrémní. Spíš je to o miniaturních detailech, o životosprávě a o celkovém životě kolem hokeje,“ popisuje hráč, který měl v týmu jednoho českého parťáka - Jana Trefného z Litvínova.

Důležitou roli pro něj v zámoří hrálo i zázemí mimo stadion. Stejně jako řada mladých hráčů bydlel v takzvané billet rodině, tedy u hostitelské rodiny, která se o něj starala jako o vlastního. A právě tam našel pevný bod. Na Tashu a Mitche, u nichž bydlel, vzpomíná velmi rád. „Já už jsem u nich vlastně byl loni na těch pár měsíců minulé sezony, s tím, že se jim přes léto narodilo malé miminko, takže tam určitě nebyla nuda. Měli tři psy, což se mi líbilo. Hodně mi pomohli a výborně vařili. Jsem s nimi pořád v kontaktu i teď, když jsem tady,“ dodává Dominik, který si v Kanadě našel i přítelkyni.

Po návratu domů teď je ale pro něj hlavní téma reprezentace. Turnaj ve Švédsku je pro českou dvacítku důležitou zastávkou v budování týmu pro další světový šampionát. Realizační tým s novým hlavním koučem Zdeňkem Motákem si chce hráče prohlédnout pohromadě ještě předtím, než se po létě znovu rozletí do klubů po celém světě. „Trénuju tady v Trutnově, občas jsem byl v Náchodě na zimáku,“ prozrazuje. Dominik Pavlík figuruje v nominaci národního týmu jako jeden ze sedmi zámořských hráčů. Češi se od 15. do 19. dubna v Kungsbacce postupně utkají s Finskem, Švýcarskem, Slovenskem a domácím výběrem.

Vedle hokeje navíc trutnovský hokejista řeší i další povinnosti. Čeká ho maturita na dálkovém lyceu v Březové, takže místo klasické dovolené ho po návratu ze Švédska čeká hlavně učení. „Slohovky už jsem psal tento týden. Teď jsem si vytiskl štos maturitních otázek a budu se muset učit, kde to půjde,“ usmívá se, co ho čeká předtím, než mu znovu začne letní dril, tradičně rozdělený mezi Trutnov a Prahu, kde trénuje s kondičním trenérem Milošem Plecou. „Díky tomu jsem se dostal i do kontaktu s hráči NHL, jako jsou Martin Nečas nebo Tomáš Hertl. Ne že bych s nimi trénoval přímo, ale potkáváme se tam. Režim mám v tomhle období víceméně stejný – přes týden jsem většinou v Praze, zatímco pátek, sobotu a neděli trávím v Trutnově. Takhle funguju celý květen, červen, červenec a ještě polovinu srpna.“

Nad jeho další klubovou budoucností však zatím visí otazník. V Moose Jaw může pokračovat, ale v zámořské juniorce se situace mění rychle a hráči mohou být vyměněni prakticky kdykoliv. Ve hře je navíc i univerzitní cesta přes NCAA, kterou Pavlík bere velmi vážně. „Univerzitní liga šla za posledních deset let obrovsky nahoru a myslím si, že je to výborná volba jak po hokejové, tak i po životní stránce. Z mého pohledu může jít o nejlepší cestu, jakou si můžu vybrat. Záleží jen na tom, kdy se s agentem rozhodneme, že do ní půjdu. Právě od toho se pak bude odvíjet moje další sezona i ty následující,“ tvrdí.

Cíl se ale nemění. NHL v jeho hlavě zůstává.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Michal Bogáň a archiv Western Hockey League