Zaujal jsem jednu polohu se zdviženým mečem v ruce

Váš otec Petr Kotyza byl dvacet let v roli Albrechta z Trautenbergu. Letos poprvé jste ho v sedle koně při Dračích slavnostech nahradil vy. Jak k tomu došlo a co tomu předcházelo?
Předcházel tomu loňský ročník Dračích slavností, kdy jsme odvezli trutnovského draka do Brna, a tím se uzavřela jedna etapa zakladatelů slavností, kteří se však i nadále podílejí na činnosti spolku Trutnov – město draka. V té době se už počítalo s tím, že novým Albrechtem bych měl být já a převzít ten úkol po svém otci. Do poslední chvíle se však nevědělo, zda do toho půjdu. Původně jsem se zdráhal, ta představa mě trochu děsila. Nakonec jsem se ale rozhodl, že tuto štafetu převezmu. Říkal jsem si, že když to teď neudělám, mohl bych toho později litovat.

To asi nebylo snadné.
Věděl jsem, že ta role bude sice stále stejná, ale nevěděl, jaká bude reakce na nového představitele rytíře. Najednou se totiž vlasatý a vousatý Albrecht proměnil v bezvousého a ostříhané nástupce. Není ale vyloučeno, že se to možná někdy v budoucnu obrátí. Na koni sice pojedu já, ale vousatý a vlasatý jako můj táta.

Bral jste to jako výzvu a zároveň závazek?
Spíše než závazek jsem to určitě bral jako výzvu.

Jezdil jste někdy předtím na koni?
Ne, nejezdil. Na koni jsem seděl dvakrát. Krátce před Dračími slavnostmi mi zkušební jízdu na koni bez sedla, abych věděl, do čeho jdu, zprostředkovala Katka Brázdová z Rose On D Catwalk. Při slavnostech to bylo jiné, kůň měl sedlo, což bylo velmi pohodlné a měl jsem pocit bezpečí. Dostal jsem také několik dobrých rad, jak na něm sedět a nechat jízdě spíše volný průběh. To mi asi nejvíce pomohlo v průvodu v kopečku nad pivovarem, kde se zastavovalo a hned zase rozjíždělo, tam to asi bylo nejtěžší.

Jak jste se spolu sžívali?
Vzhledem k tomu, že jsem koně, který se jmenuje Bandita, sám neřídil a jen na něm seděl, nevkládal jsem důvěru do něj, ale do toho, kdo ho vedl, a tím byl Petr Nývlt. Dalo by se říci, že jsem se jen vezl. Samozřejmě, stát se mohlo cokoli, ale proběhlo to naštěstí v pohodě.

Radil vám váš předchůdce?
Táta mi především doporučil, abych zůstal v klidu a spoléhal se na to, co mi poradí ten, kdo koně vede.

Jaké pocity vás provázely, když jste premiérově vedl večerní průvod s drakem při letošních jubilejních dvacátých Dračích slavnostech?
Den jako takový jsem prožil úplně stejně jako v minulosti. Byl jsem v pozici pomocníka, tentokrát Šimona Galla, který má v novém vedení spolku vyšší funkci, a spousta věcí šla přes něho. Potom nastal večer a bylo něco úžasného převléci se do kostýmu a kromě vedení průvodu samotného se mi dostalo cti vyhlásit výsledky hry, která se v rámci slavností pořádala. Všechny účastníky, kteří úspěšně splnili její pravidla včetně našich nových drakonosičů, jsem pasoval na rytířky a rytíře. Průvod a jízda na koni byly pro mě odměnou za celý ten den. Nikdo mi neříkal, jak se mám při jízdě chovat a jaká gesta používat, zaujal jsem proto jednu polohu se zdviženým mečem v ruce.

A potom, když jste dal pokyn k vyzdvižení draka na věž Staré radnice?
I když jsem nezněl tak hlasitě jako v předchozích letech můj otec, i tak mě členové spolku poslechli a draka vyzdvihli na věž Staré radnice. Všechno šlo tak, jak mělo.

Je váš otec pyšný, že pokračujete v jeho roli rytíře Albrechta? Dal vám to nějak najevo?
Nevím, jestli pyšný, ale určitě je rád, že jdu po cestě, kterou on sám hrdě vyšlapal. Navíc to na mě přešlo rodově, tedy z otce na syna, kdy se oba jmenujeme stejně a taťka kromě toho mým prostřednictvím omládl. Ve výsledku je to ale spíše shoda okolností.

Co pro vás osobně postava Albrechta, která při každoročním trutnovském rituálu hraje klíčovou roli a vy ji nyní představujete, znamená?
Asi to, že jsem ji předtím následoval a teď ji představuji. Našel jsem v tom i jistou reflexi přesahu do mého reálného života. To, co jsem dlouho nakoukával a snažil se napodobit, přešlo do bodu reality, aby společné dílo fungovalo tak, jak má. Dá se říci, že jsem se s touto mytologickou postavou svým způsobem propojil. Během posledního roku, kdy jsme odvezli draka do Brna, začal jsem sám v osobním životě dělat aktivně určité změny. Pořád se ale učím spoléhat sám na sebe, protože jsem v určitém okamžiku svého života začal stagnovat a neposouval se někam dál. Od minulého ročníku a od začátku toho nového je to pro mě určitý bod zlomu. Role, kterou při Dračích slavnostech nyní představuji, může být inspirací i pro soukromý život, abych začal dělat něco navíc a rozvíjel svůj potenciál.

Dračí slavnosti jsou ve městě velkou a hojně navštěvovanou tradiční událostí. Čím jsou podle vás pro návštěvníky tak přitažlivé?
Někdo na ně může jít jako na rodinnou akci s dětmi, jiný se zase může vybouřit, uvolnit a osvobodit. Týden po letošních Dračích slavnostech se mi doneslo, že někteří nevědí, že tato akce má dvě části. Pro někoho je atraktivní bohatý program přes den a nejdou už na večerní rituál s drakem, někdo to má právě naopak. Tím, že je to rozdělené na dvě části, oslovuje to větší množství lidí, kteří hledají rozdílné zážitky, a to Dračí slavnosti nabízejí. Mimo to je večerní průvod s drakem a jeho vyzdvižení na věž Staré radnice velký vizuální zážitek.

Kdy jste se stal členem spolku Trutnov – město draka?
Oficiálně nevím, ale asi to bylo v aktivnější podobě někdy v mých šestnácti letech. Ve spolku jsem však byl díky tátovi, který v průvodu představoval postavu rytíře Albrechta, od útlého dětství, tedy od samotných začátků. Dá se říci, že jsme to měli v rodině.

Váš táta je poměrně univerzální muž. Stál u zrodu spolku, představoval Albrechta z Trautenbergu, podílel se na rozmanitých historických publikacích, je badatel, od roku 1976 sbírá zkameněliny, hraje na kytaru… Jdete kromě postavy rytíře ještě v něčem v jeho šlépějích?
Například v poslední době jsem se začal více zajímat o zahradu. Pěstitelské schopnosti po tatínkovi se u mě nezapřou. Jinak si ve svém životě jdu svou vlastní cestou, občas se věnuji videotvorbě. Například jsem s „draky“ podle scénáře Zdeňka Semeráda jako kameraman točil vtipný opus Mrtvá liška u Trutnova, což trvalo asi tři dny. Přestože jsem donedávna trochu stagnoval, věřím, že třeba v budoucnu nastartuji něco, co jsem dosud zanedbával.

A na závěr se musím ještě zeptat. Mottem vašeho spolku je Drak nikdy nespí! Myslíte si to taky?
Skutečně - Drak nikdy nespí!

 Hynek Šnajdar
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek