Základem úspěchu je hodně cvičit, nastavit si cíl a jít za ním

Své plody sklízí i ve hře na klavír, který již šestým rokem studuje u učitele Pavla Voráčka z Hudebního gymnázia v Praze. I tam se projevil jeho mimořádný talent. „Mezi mé zatím největší klavírní úspěchy patří vystoupení na koncertě laureátů Mezinárodní soutěže Grand Prize Virtuoso v Paříži v roce 2022 a v minulém roce v německém Bonnu. Letos v červnu jsem měl pět klavírních koncertů v polské Varšavě,“ prozradil nadaný hudebník z Trutnova.

Martine, jsou varhany to první, na co se hned ráno po probuzení těšíte?
Spíše se těším na samotnou hudbu, ale samozřejmě je to propojené nejen s varhanami, ale i s klavírem, na který také hraji.

Kdo vás k varhanám přivedl a kdy to bylo?
Vzpomínám si, že mě rodiče, to mi byly asi čtyři roky, přivedli na půlnoční vánoční mši do kostela, kde jsem slyšel krásný zvuk varhan. Už tehdy jsem si v duchu říkal, že právě na ně bych chtěl jednou hrát. To byl asi první a hlavní impuls. Nejdříve jsem v šesti letech začal hrát na klavír na základní umělecké škole v Trutnově a po čtyřech letech jsem už hrál na varhany, které mi přirostly k srdci.

Věnoval jste se ještě něčemu jinému?
Od pěti let jsem zpíval v královéhradeckém dětském sboru Jitro. Před rokem jsem ale musel skončit, protože už se to nedalo časově zvládnout.

Nakonec se ve vás probudil velký hudební talent, který ve vás na Základní umělecké škole Trutnov rozvíjí učitel Vít Havlíček. Kam vás posunul?
Osobně se za talent úplně nepovažuji a myslím si, že kolem mě je na koncertech i soutěžích více talentovanějších dětí. Pan učitel mě ale posunul velmi daleko. Jsem moc rád, že jsem se dostal k němu, a spolupracuje se mi s ním skvěle.

Za talent se sice nepovažujete, ale je vám teprve patnáct let a získal jste už mnoho cen. Naposledy to nedávno byla 1. cena v juniorské kategorii na mezinárodní varhanní soutěži v Severním Irsku. Jak jste se tam dostal a s čím jste se tam představil?
Pozvání na tuto soutěž předcházely mé předchozí úspěchy, protože v České republice není moc varhanních soutěží. Proto jsme začali vyhledávat zahraniční a tato byla docela dostupná, tak jsem se do ní přihlásil. Myslím si ale, že základem úspěchu je hodně cvičit, nastavit si cíl a jít za ním. Na této soutěži jsem se představil s barokním repertoárem hudebního skladatele Johanna Sebastiana Bacha, což byla první věta jeho koncertu a moll a také s Toccatou in E Minor od Johanna Pachelbela.

Jak váš výkon hodnotila porota? Čím jste ji zaujal?
Porotce asi překvapilo, jakou jsem měl kontrolu nad nástrojem, a velice je zaujalo provedení a interpretace Bachovy skladby.

Co jste prožíval, když vám byl tento obrovský mezinárodní úspěch oznámen a ocenění předáno?
Určitě to provázela velká radost nejen z této ceny, ale z celé úspěšné varhanní sezóny.

Toto ocenění bylo asi nejvýznamnější, ale získal jste ještě první ceny na mezinárodní varhanní soutěži ProBohemia v dubnu v Ostravě a v červnu na mezinárodní varhanní soutěži J. Kř. Vaňhala v Opočně. Je to pro vás velká motivace, abyste se ještě více zlepšoval a posunoval?
Tyto ceny byly určitě velkou motivací. Když potom na nějaké soutěži uspějete, vidíte, že to úsilí mělo význam. V Opočně jsem ještě získal cenu za nejlepší provedení skladby Johanna Georga Albrechtsbergera a navíc můj učitel Vít Havlíček obdržel cenu poroty za pedagogické vedení.

Co máte z varhanního, případně klavírního repertoáru nejraději?
Na varhany nejraději hraji pěkné barokní, dalo by se říci i uklidňující skladby už zmíněného Johanna Sebastiana Bacha. Při hře na klavír mám rád skladby Fryderyka Chopina z období romantismu.

Screenshot

Vystupujete někdy v chrámech či kostelích?
Ano. Soutěž v Severním Irsku se konala v katedrále v Armaghu, stejně tak soutěž v kostele v Opočně.

Na jaké varhany běžně hrajete?
Doma cvičím na elektrické dvoumanuálové varhany s pedálem, na základní umělecké škole, kde mám hodiny s panem učitelem Havlíčkem, cvičím na digitální varhany, a když je možnost, jezdím hrát na chrámové varhany do různých kostelů.

Vaším rovnocenným nástrojem je již zmíněný klavír. Od kdy na něj hrajete a kdo rozvíjí vaše klavírní schopnosti?
Na klavír hraji od šesti let. Šestým rokem ho studuji u vynikajícího pana učitele Pavla Voráčka z Hudebního gymnázia v Praze, kam dojíždím na hodiny minimálně jednou týdně. Pod jeho odborným a skvělým vedením jsem získal mnoho ocenění v domácích i zahraničních klavírních soutěžích.

Mohl byste své úspěchy přiblížit?
Díky nim jsem měl možnost si zahrát v Bruselu, rakouském Grazu, Žilině na Slovensku, v koncertní síni NOSPR v Katowicích v Polsku. Mezi mé zatím největší klavírní úspěchy patří vystoupení na koncertě laureátů Mezinárodní soutěže Grand Prize Virtuoso v Paříži v roce 2022 a v minulém roce v německém Bonnu. Letos v červnu jsem měl pět klavírních koncertů v polské Varšavě, z toho jeden byl s orchestrem a jeden, a toho si cením nejvíce, v Národní filharmonii. I těmto koncertům předcházela mezinárodní soutěž Chopin Avenue, ve které jsem v sólové kategorii získal třetí cenu a čtvrtou s orchestrem.

Stejně jako vašeho úspěšného kolegy, klavíristy Pavla Pejchala, se musím zeptat i vás, zda máte před a při vystoupení trému.
Míval jsem trému, ale postupem času jsem zjistil, že trémou a stresem mi tuhnou ruce a kazí mi to vystoupení. Proto jsem s tím začal bojovat a v poslední době jsem v klidu a trému nemívám.

Kolik času věnujete zkoušení?
Protože školní vzdělání absolvuji doma, jsem časově flexibilnější. Na varhany většinou cvičím denně přibližně tři a půl hodiny a u klavíru strávím i čtyři hodiny.

Co máte v plánu v blízké budoucnosti?
Prioritou je připravit se na varhanické zkoušky na pardubickou konzervatoř, které proběhnou v lednu, časem bych chtěl studovat i klavír. Na jaře příštího roku se pravděpodobně zúčastním nějakých varhanních soutěží. U klavíru se nabízí možnost, že bych mohl koncertovat v Hongkongu. Kromě toho jsem v září nastoupil jako korepetitor královéhradeckého dětského pěveckého sboru Jitro.

Jsou hra na varhany a klavír vaše jediná záliba, nebo se věnujete ještě něčemu jinému?
Volného času mám opravdu velmi málo. Když nějaký mám, většinou poslouchám hudbu nebo sportuji, abych se odreagoval a vyčistil si hlavu.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Martina Droppy