Z nahodilého chumle lidí je úžasná parta aneb Když mladí hrají jazz…

Příběh skupiny mladých hudebníků začal v roce 2016. I když, přesnější by spíš bylo označení skupinky. „V ZUŠce jsme totiž vyhlásili, že chceme udělat školní kapelu. Na první hodinu ale přišli čtyři vyděšení muzikanti,“ směje se Tomáš Katschner, učitel hry na basovou kytaru a kontrabas na Základní umělecké škole v Trutnově.

Právě on se ujal smělého úkolu navázat na jazzovo-swingovou studentskou kapelu HassBand/PPP, která se rozpadla v roce 2013 a kterou až do své smrti v roce 2011 vedl hudebník a držitel Kulturní ceny města Trutnova Jan Haas. „Začínali jsme opravdu ve čtyřech. Dlouho jsme neměli ani jméno. Na prvním koncertě jsme hráli pod názvem No Name Quartet,“ vzpomíná Adéla Ščudlová.

Pozvolna ale přicházeli noví muzikanti. Někteří cíleně, někteří neplánovaně. „Původně jsem hrál v malém dechovém orchestru. Nevycházelo mi to ale časově, tak jsem hledal něco jiného. Náhodou jsem zjistil, že Tomáš Katschner shání bubeníka. Šel jsem tedy na první zkoušku a už tady zůstal,“ popisuje bubeník Ondřej Adamec.

Také Filip Knížek hrál na trubku nejdřív s dechovkou. Kvůli škole ale musel skončit. Dozvěděl se však o nové kapele jazzových nadšenců, stačila mu první společná zkouška a rovněž se rozhodl zůstat. „V dechovém orchestru jsme taky trochu hráli jazz, takže jsem o tom něco věděl,“ přiznává.

Baskytarista Václav Jirák působil kdysi v metalové skupině s kytaristou Jakubem Borůvkou. Jednou kamaráda zavlekl na zkoušku MyBand!u a o dalším hraní bylo rozhodnuto. „Ačkoliv jsem předtím jazz nebo něco podobného neposlouchal, tohle mě zaujalo. Ještě jsem si to přehodil spíš na funk, který mě hodně baví,“ říká Borůvka.

A i když občas někteří muzikanti naopak z kapely odešli, úspěšně se rozrostla na současné osmi až desetičlenné hudební těleso. „Pro mě je hlavně důležité, že se nahodilý chumel lidí ustálil v úžasnou partu,“ oceňuje Katschner.

Nejmladšímu členovi kapely je totiž čtrnáct let, nejstaršímu dvaadvacet. To ale evidentně nikomu nevadí, věkový rozdíl není na překážku. „Jsme totiž všichni na stejné vlně. Baví nás dělat společnou věc,“ zdůrazňuje Monika Ščudlová, hráčka na příčnou flétnu. Nebývá obvyklé, aby takhle mladí hudebníci hráli jazz. I když v jejich podání to není onen klasický old school. „Kuba do toho vnesl víc funku, takže nyní je to v našem podání spíš jazz funk. Hezky se to smíchalo,“ vysvětluje zpěvačka a hráčka na klávesy Pavla Richterová.

Sama přiznává, že se do jazzu pustila jako do velké neznámé. Nikdy předtím ho totiž ani neposlouchala. „Jenže kamarád a bývalý člen MyBand!u Lukáš Červený mi říkal, že hrát jazz je něco jiného, než ho poslouchat. Měl pravdu! Je to hodně o improvizaci, nehrát úplně notu po notě, a to mě na tom baví. Naučilo nás to úplně novou věc: odpoutání se od notových zápisů a užívání si hudby,“ uvádí.

V začátcích přicházel s nápady „co hrát“ Tomáš Katschner. Postupně, jak v kapele rostly osobnosti, přicházeli s náměty i sami hudebníci. „Zatím se hrají věci aranžované v rámci kapely čili předělávané skladby. Myslím, že se pomalu ale jistě blížíme k vlastní autorské tvorbě,“ zdůrazňuje Katschner.

Při výběru skladeb panuje v MyBand!u výjimečná shoda. „Hlavně hrajeme, co nás baví. Někdo přijde s nápadem, že slyšel zajímavou věc, a pokud se to líbí všem, tak z toho uděláme aranže,“ vysvětluje Adéla Ščudlová. „Při výběru myslíme na to, aby se skladba dala rozepsat pro všechny nástroje, aby pro nás byla hratelná,“ upřesňuje Václav Jirák.

Jako příklad lze uvést píseň Can‘t Stop od americké funk-rockové kapely Red Hot Chili Peppers. Trutnovští nadšenci ji museli rozepsat pro víc nástrojů. Ke kytaře, baskytaře a bicím přidali noty pro příčnou flétnu, altový saxofon, trubku, trombon a klávesy. Podobně pracují s většinou skladeb, které chtějí hrát. „Buď se to rovnou přepíše do not, nebo se nejdřív přijde s akordy a na zkoušce to pak vymyslíme. Vždycky ale originál upravujeme pro naši sestavu,“ potvrzuje Pavla Richterová.

Někdy mladým umělcům pomůže náhoda. Jako například, když se jim zalíbila muzika, je jímž autorem je francouzský trumpetista Ibrahim Maalouf, který mimochodem koncertoval v rámci festivalu Jazzinec i v Trutnově. Zjistilo se totiž, že potřebné noty pro trubku měl k dispozici kapelník Jazzinec Quartetu Petr Mádle. „Půjčil nám je a z nich jsme skladbu předělali pro celý MyBand!,“ připomíná trombonista Jiří Marek Matyska.

Rostoucí obliba MyBand!u je důkazem, že originální předělávky známých či slavných skladeb se lidem líbí. Ne nadarmo si kapelu pozvali například do Pece pod Sněžkou na oblíbenou gastronomickou soutěž Krakonošův guláš, v Horním Starém Městě na zahajovací ceremoniál Dnů evropského dědictví nebo v Trutnově na akci Otevřené hospody. Kapela byla už opakovaně pozvána například do Mělníka nebo Šemanovic na Kokořínsku.

Zatím největším úspěchem je ale koncert, který se neodehrál před živým publikem, ale který lidé sledovali na internetu. V době pandemie, kdy byla v Česku většina kulturního a společenského života vypnutá, hrál MyBand! pro americkou ambasádu. Koncert se vysílal do celého světa. „Jednou za rok dávají Američani po celém světě příležitost nejzajímavějším kapelám po světě. Těší nás, že si pražská ambasáda vybrala právě nás. Kdyby nebyla korona, hráli bychom přímo u nich v Praze,“ oceňuje Adéla Ščudlová. „Američanům se líbilo, že tak
mladí lidé hrají s takovým nasazením právě jazzovou muziku. Navíc MyBand! zní jinak než kapely z jazzových konzervatoří. Je to přímočařejší a syrovější, ale o to odvedené s větší chutí a radostí,“ říká Katschner.

Když stát po pandemii uvolnil kulturu, plánovaných koncertů začalo MyBand!u přibývat. „Vždycky potěší, když někdo po vašem vystoupení přijde a řekne, že se mu to líbilo a že by vás chtěl někde na nějaké další akci, kterou pořádá. Lidé to spontánně řeknou a to nám dělá radost,“ přiznává Pavla Richterová. Mladí muzikanti se ve zkušebně zpravidla scházeli jednou týdně. Jak ale koncertů přibývá, někdy ani zkušebnu nestihnou. „Koncertů jsme teď měli hodně, ale asi nejvíc jsme si užili skvělou atmosféru při otevřených hospodách. Bylo to super, pro něco takového se rádi obětujeme,“ tvrdí zpěvačka.

Podle Tomáše Katschnera je klíčovým úspěchem pojetí. „Když to kapelu baví, žije tím a sama to předává s radostí, publikum to nasaje, to nadšení se na něj přenese. A to se MyBand!u daří,“ chválí. „Zásadní je ale také osoba Tomáše Kastchnera. Nebýt jeho, tak nehrajeme to, co dnes hrajeme,“ upozornila Monika Ščudlová.

A jak mladí muzikanti přišli na název MyBand!? „Podle mě to nejvíc vystihuje podstatu kapely. Je to kapela každého z členů. V tuhle chvíli jsme si tady rovní, každý jde hrát do své kapely. Každý je součástí celku. Není to prostě skupina jednoho lídra, kterému by ostatní dělali jen doprovod,“ dodává Tomáš Katschner.

A ještě jedna důležitá zpráva! Pokud chcete mít přehled o chystaných koncertech kapely, sledujte její Facebook nebo Instagram.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek