Výstava sochařky Ryšavé, kde křik není jen výbuchem a ticho prázdnotou

„Je to situace, stav mezi dvěma póly, mezi tím, co zůstává nevyslovené, a tím, co už nelze udržet uvnitř. Ticho zde není prázdnotou, ale nahuštěným prostorem významu. A křik není jen výbuchem, je strukturou, která drží celek pohromadě,“ uvedl kurátor výstavy Jan Kunze. Tato kulturní událost upoutá pozornost už před Uffem, kde sochařka umístila sochu - postavu zalitou v červené barvě, která si na tvář přikládá polštář a jmenuje se Křik. „Ten křik není o tom, že by postava křičela, ale je jím právě ta výrazná červená barva, která upozorňuje na válku,“ vysvětlila Ryšavá.

Právě tato socha je u kolemjdoucích v centru pozornosti a jak už to tak při umístění uměleckých děl do  veřejného prostoru chodí, vzbuzuje rozmanité, kladné i záporné reakce. „Já mám umělecká díla v ulicích měst ráda, i když vím, že někdy narážejí na nepochopení a kritické pohledy některých lidí. Myslím si ale, že právě tato socha je natolik výrazná, že název Křik se k ní náramně hodí. A právě ta emoce jí dodává sílu a energii,“ řekla nám Adéla Morávková z Trutnova.

Opačný názor na toto dílo projevil starší muž, který však nechtěl prozradit své jméno. „Vůbec nechápu, proč se takové věci dávají do ulic našeho města. Z mého pohledu je to hrozné, já bych si to určitě před barák nedal. Ženská zalitá krví, to je umění?“ kýval hlavou muž. Právě lidská figura v rozmanitých provedeních stojí v centru autorčina zájmu. Chápe ji jako otevřenou strukturu nesoucí vrstvy emocí, paměti i společenských významů. „Její plastiky oscilují mezi groteskou a jemnou poetikou, mezi ironií a existenciální vážností. Výsledkem jsou díla, která nelze číst jednoznačně – vyvolávají ambivalentní pocity a otevírají prostor pro individuální interpretaci,“ sdělil kurátor.

Jak se při vernisáži nechal slyšet ředitel Uffa Libor Kasík, je spousta důvodů, proč má z této výstavy radost. „Zmíním ale jenom dva. První je ten, že Nikola Emma je sochařkou, kterých na české umělecké scéně není moc. A druhý se vztahuje soše Křik, jejíž kontext není sice příliš optimistický, mám ale zároveň radost, že jsme po delší době vystavili sochu v exteriéru. Celá výstava je navíc velmi hluboká, ale také svým způsobem úsměvná. Troufám si říct, že když si ji diváci projdou, silně na ně zapůsobí.“

Slova ředitele Uffa výstava podtrhuje, protože se plastiky sochařky vzpírají stabilitě, deformují se, přerůstají samy sebe, pohybují se mezi groteskou a tichou, téměř něžnou křehkostí. „Moje výstava v Uffu je hodně o kontrastech, proto se jmenuje Křik a ticho,“ poznamenala sochařka Nikola Emma Ryšavá představující na své výstavě, která potrvá do 18. května, průřez tvorby z posledních deseti let.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Tomáš Šálek