Výrazně barevná díla umělce Daniela Sušky přitahují neskutečnou energií

Suška, jak je patrné i trutnovské expozice, vychází z fenoménu graffiti i street artu. „V raném mládí jsem ilegálně sprejoval na baráky, auta i vlaky, takže mám k tomuto způsobu tvorby blízko,“ prozradil výtvarník, pro nějž je specifické objevování a zkoumání nekonečných možností a kombinování technik, postupů, materiálů a barev. Záběr na detail je pro něj extrémně důležitý ve vztahu k celku a také ke konkrétnímu prostoru. Výraznost jeho díla rovněž spočívá ve spojitosti světla a stínu, hmoty a prázdnoty, plochy a prostoru.

Pro tvůrce jsou velmi typické barevnost, propojování výtvarných technik, průniky tvarů, čar a ploch, v obrazech se potkává geometrie s instinktem. „V jeho pracích cítíte dech i tep, jako by výsledné dílo nebyla věc, ale událost. Stejně tak, jako graffiti proměňuje veřejný prostor, i Suškova díla transformují galerijní prostor v prostor silné komunikace,“ uvedl kurátor Kunze. Jednu z nejvýraznější prací Suška umístil do levého prostoru galerie, kde je premiérově vystaven soubor šestnácti panelových obrazů s názvem Korálový svět, z nichž některé jsou umístěné na zemi a evokují autorovu vzpomínku na mizející korálový útes v Austrálii.

Trutnovská výstava je plná barev, rytmů a neskutečné energie. To vše jsou prvky spojující se v jeden velký celek, který je jako stvořený pro moderní prostor Galerie Uffo. Divák procházející galerií nachází stále něco nového, překvapujícího, co jeho zrak nenechává ani na chvíli v klidu. „Je to opravdu velká podívaná. Už jsem galerií prošla několikrát tam i zpět a mám pocit, že se na některá místa musím neustále vracet,“ sdělila nám při vernisáži návštěvnice výstavy Alena Novotná z Vrchlabí.

Ve výrazných tvarech jeho dílo trochu vychází i z tvorby jeho otce, známého sochaře Čestmíra Sušky, který v Trutnově několikrát vystavoval a jeho výrazná díla lze vidět před Centrem současného umění EPO1 či před administrativní budovou zdejší společnosti Kasper. Svým obsahem a celkovým provedením však syn směřuje jinam. „Chci jen poznamenat, že otec ve svých starých věcech má také výraznou barevnost,“ poznamenal Daniel, který měl s otcem tři společné výstavy založené na vzájemném dialogu. „Připouštím, že určitý vliv jsem na synovi zanechal, ale naše tvorba je dnes už jiná,“ nechal se slyšet sochař, který byl na vernisáži osobně přítomen.

Vizuální nadstavbou celé výstavy jsou Suškovy keramické objekty a v pravé části expozice i prořezávané obrazy, kterým se však do budoucna již nechce věnovat. „Nemám rád, když jsem svázán nějakou konkrétní technologií, jako jsou v tomto případě tisk z vody nebo prořezávání pomocí laseru. Je to spíš taková exotika,“ dodal umělec, jehož tvorba má podle ředitele Uffa Libora Kasíka zvláštní schopnost. „Působí okamžitě smyslově, ale zároveň diváka zve k vnitřnímu dialogu. Je to živý, současný grafický jazyk, který má v sobě jak hravost, tak i hloubku.“ Výstava Dionýsovy děti: Shluky a rytmy potrvá do 6. října.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Miloš Šálek