Vojta Roček: Nejdůležitější ze všeho je umět produkt prodat

Začal bych od nuly. Mohl byste laikům vysvětlit, co je to startup a co je jeho smyslem?
Startup není pevně definován, ale z mého pohledu je to velmi rychle rostoucí firma, která může růst ještě rychleji, pokud dostane od investorů peníze. Je to podobné jako v bance, která také nechce dát peníze kdekomu, ale těm, co už nějaké peníze mají. Stejně tak investoři nechtějí investovat do každé firmy, ale pouze do té, která už má nějaký zajímavý růst a bude v něm ještě rychleji pokračovat.

Proč a kdy jste se vydal touto cestou?
Jsem datový analytik. Tato profese mě před osmi lety dostala až do fondu Rockaway Capital, který se zaměřoval na startupy. Datovou analytikou jsem fondu pomáhal s daty. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že založit a řídit startup není zase tak složité, jak jsem si původně myslel. Protože jsem měl velké zkušenosti právě s datovou analytikou, rozhodl jsem se založit vlastní startup v této oblasti. Mojí primární motivací bylo, že jsem kolem sebe viděl lidi, kteří dlouhá léta pracují v korporátech. Je to pořád stejná práce zabírající spoustu času, zaměstnanci nemají na nic jiného čas a jsou často vyhořelí. Hledal jsem způsob, jak se tomuto „krysímu závodu“ vyhnout a zároveň vydělat dost peněz, abych se mohl věnovat i rodině. O startupy jsem se ale zajímal už dlouho, radil jsem a mentoroval u zhruba čtyř set startupů ještě předtím, než jsem si založil svůj vlastní.

Nebál jste se na začátku, že narazíte? Nebo jdete do nových věcí i s tímto rizikem?
Měl jsem velkou obavu. Musím zmínit svého tátu, který mě z několika malých podnikatelských průšvihů vytáhl a vždycky mě podržel. Startup byl můj čtvrtý pokus o podnikání a říkal jsem si, že pokud ani toto nevyjde, nechám se někde zaměstnat. Věřil jsem ale, že jdu dobrou cestou, a musel jsem to prostě zkusit. Startup nakonec vyšel.

Byl jste prvním datovým analytikem v budoucím startupu Keboola. Co to obnášelo?
Zaměřili jsme se na nový způsob datové analytiky, který byl v tak zvaném cloudu. Díky tomu jsme byli schopni dodávat zákazníkům hotové projekty mnohem rychleji než ostatní firmy. Tento způsob nás dostal až do Ameriky, kde jsem dělal projekty pro tamní firmy. Tam jsem pochopil, jak přemýšlejí a jak jsou řízené. Datová analytika, které jsem se věnoval, je o komunikaci s vedením a pochopení jeho představ, jak chce firmu řídit. Tyto představy mimo jiné zahrnují zisk, růst nebo přísun nových zákazníků. Žádná firma není stejná, každá se řídí trochu jinak a mění v čase. Tím, že jsem tam za dva roky udělal sto projektů a viděl sto různých firem, měl jsem možnost pochopit jejich strategii v řízení.

Společně s Filipem Douškem a Peterem Fedoročkem jste založili startup Stories. Na co se specializoval?
Bylo to v době, kdy se hodně mluvilo o tom, že lidé budou nahrazeni roboty. Když jsme se všichni tři sešli, shodli jsme se, že nás datové analytiky nikdo nezautomatizuje a nenahradí. Poté jsme vymysleli, jak to udělat. Rok jsme zkoumali, zda jsou naše plány reálné, a zjistili, že ano. Postavili jsme prototyp a s ním jsme začali obcházet investory, kteří nás vůbec nechápali a nechtěli do toho investovat. Pak jsme ale našli firmu, která nás po deseti minutách perfektně pochopila a rozhodla se, že budeme jejich první startupová investice a že nám ty peníze dají. Tehdy nám poskytli půl milionu dolarů, což je stejná částka, kterou obdržel Mark Zuckerberg na Facebook ve stejné fázi startupu. My jsme věděli, že za ty peníze dokážeme startup rozjet. Vymysleli jsme umělou inteligenci na řízení firem. K tomu byly potřeba dva datové soubory. Jeden zahrnuje všechny problémy, kterým firma čelila, a druhý všechna rozhodnutí, jež management udělal, aby problémy zmizely. Porovnáním těchto dat bylo zřejmé, co funguje a co ne. Doporučovali jsme řešení a cestu, po které by se mohla firma vydat.

Proč jste ho po čase prodali americkému gigantovi Workday, který je zaměřen na cloudová řešení pro finance a lidské zdroje?
Tato obrovská a úspěšná firma si nás všimla a rozhodla se koupit náš startup. Podmínkou, že nám vyplatí peníze za tuto investici, bylo, že v ní budeme tři roky pracovat, doděláme produkt a zaintegrujeme ho do firmy, aby z něj měla užitek. A proč jsme ho prodali? Startupy mají dvě cesty, jak by měly skončit. Jedna z nich je, že dojdou až na burzu, kdy každý, kdo má akcie, je může prodat veřejnosti. Druhou možností je, že nějaká velká firma startup koupí, což byl náš případ. Mojí primární motivací bylo vydělat dost peněz na to, abych mohl normálně žít a být v pohodě. A Workday nám ty peníze dal.

Bylo to v době, kdy jste se rozhodl, že ve startupovém světě sice zůstanete, ale už jako investor?
Myslím si, že rozhodně. Chtěl jsem spoustu svých zkušenosti v této oblasti předat dalším generacím.

Předpokládám, že jste se setkal a setkáváte s velkým množstvím startupů. Jak rychlá jsou rozhodnutí vedoucí k jejich zainvestování? Podle jakého klíče vybíráte projekty?
Záleží na tom, jestli trh, na němž se startup pohybuje, je pro nás známý nebo ne. Jako příklad mohu uvést bike shering, tedy půjčování a sdílení jízdních kol. V této oblasti máme několik studií a víme, jak je tam těžké vydělat peníze a jak moc může tento startup vyrůst. Když k nám dorazí další startup na toto téma, děláme rozhodnutí poměrně rychle. Jsou ale oblasti, o kterých nevíme vůbec nic a musíme si je důkladně prozkoumat. Nějakou dobu pak trvá, než uděláme rozhodnutí. My do startupů investujeme peníze, které pak od nich budeme chtít zpět.

Co když někdo přijde, že chce, abyste podpořil startup, který je ale teprve ve vývoji a není jisté, zda uspěje?
Každý investor by chtěl investovat do startupu, který roste a má už zákazníky. Je totiž hodně těžké říci, jestli bude úspěšný či nikoliv. Nejsem expert na produkty všech startupů, s nimiž se setkáváme. Zároveň ale vím, že ani být nemusím. Jdu se vždy zeptat zákazníků konkrétního startupu, proč tento produkt používají, jak moc je pro ně důležitý, jestli si bez něj dokážou představit život, zda ho doporučují svým kamarádům, jestli si ho za rok objednají znovu a zda jim to vydělalo nebo ušetřilo nějaké peníze. Pro mě tím ultimátním zdrojem pravdy jsou tedy existující zákazníci jednotlivých startupů a zpětná vazba od nich. Oni jsou jediní experti na tu hodnotu, která ten startup prodává.

Říkal jste, že nápad je jen pět procent. S čím vším za vámi musí někdo přijít kromě toho nápadu?
Když za mnou někdo přijde pouze s nápadem, je to velmi málo, protože jsem to já, kdo se musí rozhodnout, a vím, že nejsem zase takový specialista na všechny produkty, abych do nich investoval.

Jak je těžké se dostat od nápadu k úspěšnému a smysluplnému projektu? Co všechno je potřeba pro to udělat?
Nejdůležitější ze všeho je umět produkt prodat. Najít lidi, kteří o něj mají zájem, přesvědčit je a vysvětlit jim, že má pro ně hodnotu. Tato schopnost je to, co dělá úspěšné startupy. Zákazník startup posunuje k žádoucímu výsledku. V našem prostoru je sice obrovské množství technologicky hodně talentovaných lidí, kteří dokážou dělat neskutečné věci, ale nechtějí prodávat. Zatímco v Americe, když se rýsuje nějaký startup, vytvoří webovou stránku, i když produkt zatím vůbec nemusí existovat. Dělá se průzkum, zda o něj bude zájem. Pokud ale větší množství lidí zájem projeví, začne se na startupu pracovat. U nás je to mnohdy přesně naopak. Lidi vůbec nemají představu, jak málo stačí, aby to vypadalo jako produkt. Nejdříve je potřeba poptávka a teprve potom se řeší, jak ji uspokojit.

V jednom rozhovoru jste prohlásil, že Češi příliš diskutují, málo konají a že to chcete změnit. Jak?
Mám rozepsanou knížku s pracovním názvem Udělej to líp nebo drž hubu. Tady mají lidé spoustu názorů, jak by se věci měly dělat lépe, ale málokdo se zvedne a jde je uvést do praxe. Myslím si, že teprve tím konáním člověk přichází na to, proč to nebylo tak jednoduché, jak si předtím myslel. Až kontaktem s realitou pozná, jak se věci mají. Když někdo něco koná, měl by si zjistit, zda to lidé chtějí a jestli je o to zájem. Kdybychom byli v konání alespoň z poloviny tak dobří jako v mluvení o tom, jak by ideální řešení měla vypadat, je naše země někde úplně jinde.

Na jaké úrovni je startupový prostor v České republice?
Protože mám porovnání mezi Západem a Východem, nemyslím si, že bychom na tom byli úplně špatně, ale vždycky to může být lepší. Například v Estonsku je tento prostor mnohem rozvinutější a množství peněz, které tam tečou do startupů od investorů, je desetkrát až dvacetkrát větší než u nás. Myslím si, že máme minimálně na to samé už jenom díky české technologické tradici, kterou Estonsko vůbec nemá.

Vaše aktivity jsou v současné době hodně zaměřené na východní část Evropy. Kde?
Kromě naší republiky působíme v Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Estonsku, máme dvě investice také v Gruzii, což je moje oblíbená destinace, kde budeme v září pořádat konferenci pro tři tisíce lidí ze startupů. Nejvzdálenější investici máme v Tádžikistánu, kde jsme našli startupistu, který se v devatenácti letech dostal na prestižní Stanfordovu a Harvardovu univerzitu. Ve své zemi vytvořil startup na umělou inteligenci určenou pro banky. Naším cílem na Východě je investovat do technologicky skvělých produktů.

Co startupy a stát? Jak se k nim staví? Má je tendenci podporovat?
Má sice tendenci je podporovat, ale diskuze je vždycky stejná. Stát se zeptá: Řekněte nám, co byste chtěli? Startupová komunita odpoví, že jasné právní prostředí, změny v legislativě a méně byrokracie, která podle mě štve každého podnikatele v České republice. Podle státu jsou ale tyto požadavky příliš složité, tak raději poskytne nějaké peníze, aby to vypadalo jako jeho podpora. Místo toho, aby stát pomáhal mladým, podnikavým a kreativním lidem podnikat, sype peníze v domnění, že jim pomáhá, což je podle mě špatné pro všechny. Většina lidí ve startupové komunitě si myslí, že státní peníze nejenže nejsou potřeba, ale nejsou hlavně zdravé, protože deformují trh.

Jste součástí tuzemského investičního fondu Presto Ventures. Co je jeho posláním?
Lidi, kteří mají peníze a chtějí investovat do startupů, ale nemají k dispozici expertízu, nám poskytují finanční prostředky a naším prostřednictvím je do zmíněných startupů investují. V minulém roce jsme mluvili s 1880 startupovými týmy. Z nich jsme postupně vybrali 23, kterým jsme poskytli od 300 tisíc do jednoho miliónu euro. V současné době jim pomáháme, aby naplnily to, na co peníze dostaly.

Mám pocit, že vybírání nových projektů a jejich podpora vás sice hodně baví, ale je zřejmé, že je to časově velmi náročná činnost. Máte vůbec čas se věnovat jiným aktivitám?
Poměrně dlouho jsem hledal obor, ve kterém se moje aktivity dobře protnou s tím, co mě baví. Teď už si nedovedu představit lepší propojení, než mám v současné době. Baví mě cestovat na východ, moje žena říká, že jsem duší Balkánec. Tyto věci kombinuji s chutí povídat si s chytrými lidmi. V každé zemi, ať už je to Makedonie, Srbsko, nebo Gruzie, se potkávám s větším počtem mladých a chytrých lidí, kteří se snaží změnit svět nebo vydělat peníze. To je úžasně inspirující. Zároveň mě baví jim předávat zkušenosti a znalosti, které mám, a oni o ně mají zájem.

Co vás ještě baví ve volném čase? Jaké máte zájmy?
Mým největším zájmem je rodina. Mám dvě děti, takže se hodně věnuji jim. V létě rád jezdím na kole, v zimě na snowboardu, v současné době ale více na skialpech.

Pocházíte z Trutnova. Vracíte se do tohoto města?
Narodil jsem se sice v Trutnově, ale první dva roky jsem bydlel s rodiči v Žacléři. Pak jsme se přestěhovali do Trutnova, kde jsem prožil polovinu svého života. Stále se tam rád a často vracím. Líbí se mi skvělé kulturní programy v Uffu i festival Artu Kus na Bojišti. Jezdím také rád do Pece, kde bych si chtěl postavit apartmán. Chodil jsem na trutnovské gymnázium, které má v Krkonoších chatu Děvín, i proto mě hory stále tak přitahují.

Jaká byla zatím pro vás největší výzva vašeho života?
Přibližně před dvanácti lety jsem měl v Praze bar, nebo spíše rumový klub. Po roce a půl, když jsem z toho začínal mít deprese, jsem si koupil třicet let starý Mercedes Benz a ze dne na den jsem se rozhodl, že pojedu sám na Ukrajinu. Chtěl jsem se překonat, přejet hranici ze Slovenska na Ukrajinu s tím, že budu osm týdnů úplně sám. Dojel jsem až na Krym a zpět se vracel přes celou bývalou Jugoslávii. To, že se člověk zničehonic rozhodne vkročit do neznáma bez jasného plánu s rizikem, že to nevyjde, byla pro mě hodně velká výzva.

Kam se bude startupový svět podle vás ubírat do budoucna?
Rozhodně to bude stále větší a větší, protože chuť mladých lidí něco změnit je pořád stejná a nyní poprvé mají možnosti i prostředky k tomu, jak toho dosáhnout na globální úrovni. Bude stále více lidí, kteří se budou vlastním startupovým projektům věnovat a budou chtít něco velkého dokázat.

A kam vy? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
Žádné další velké ambice nemám, a protože jsem hodně prostořeký, myslím si, že dříve nebo později mě někdo přibrzdí. Můj důchod začne ve chvíli, kdy názory, které mám, přestanou být populární a někdo řekne, že to stačilo. Když ta situace nastane, vrátím se zpět do hor, kde si koupím chatu a stádo ovcí.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek