Víno nás živí, ale bez vášně by ta práce nešla dělat

Mohl byste krátce představit vaše vinařství a říct, co je pro něj typické?
Typický je u nás především osobní přístup. Jsme menší rodinné vinařství, ale v takovém rozsahu, že nás to uživí. Naši filozofii máme postavenou právě na osobní přístupu k zákazníkovi. Vína téměř vůbec neprodáváme přes třetí strany, jako jsou vinotéky nebo nějaké gastro zařízení – 99 procent jde přímo od nás. Snažíme se, aby lidé měli možnost nás poznat, vína ochutnat a vybírat si podle toho, co jim chutná, ne podle etikety nebo různých medailí.

Co vás k vinařství přivedlo a jak dlouho se mu věnujete?
Vinařství máme v rodině už pět generací, takže bylo na co navazovat. Měl jsem ale docela dlouhou pauzu. Studoval jsem a pracoval dlouho v Praze v kanceláři. Až později, když jsem trošku dospěl, jsem si uvědomil, co mě skutečně naplňuje. Byla to právě práce s vínem a kolem vína. Ta láska k vínu. Dnes vinaříme společně s manželkou Zdeňkou a s pomocí rodičů, kteří sice už mají svůj věk, ale stále jsou nepostradatelní – táta ve vinici, maminka při komunikaci s lidmi a degustacích. U nás ten hlavní motiv nikdy nebyl výdělek. Vinařství nás sice živí, ale kdybychom k tomu neměli silný vztah a že nás to baví, nedělali bychom to. Ta dřina, rizika a náročnost – to všechno by se jinak nedalo zvládnout. Ročně vyprodukujeme kolem 20 000 lahví a bez vášně pro tu práci by to prostě nešlo.

Jak velkou máte vinici?
Dva hektary. Většina vína pochází z vlastních vinic, ale záleží na ročníku. Loňský ročník byl například hodně špatný – mráz poškodil úrodu, takže jsme museli dokoupit hrozny, abychom pokryli poptávku.

Co je pro vás při výrobě vína největší výzvou?
Největší výzva je, aby každý ze vzorků bylo zdravé a odrůdově čisté víno bez vad. Tím pádem aby si zákazníci vybírali podle chuti, ne proto, že se musí „prokousat“ nějakou chybou ve víně. Když je víno vadné, ztratí svou identitu. Nechci opakovat fráze jako „děláme to šetrnou metodou“, to dnes dělá skoro každý. Ale co byl podle mě největší posun a pokrok ve vinařství obecně, je řízené kvašení. Kdo má tuto technologii, může víno odkvasit přesně tak, jak má. Kvašení je totiž nejzásadnější fáze výroby. Je to náročné, zvlášť v letech, jako byl ten loňský, kdy všechno dozrálo najednou a bylo toho hodně. A ještě bych dodal, že se snažíme dělat pestrou nabídku, aby se člověk při ochutnávce bavil a hledal si tam to svoje.

Mění se váš vztah k práci s přibývajícími zkušenostmi?
Určitě. Když jsem dřív jen rodičům „přicmrndával“, nebyla na mně taková zodpovědnost. Dnes je všechno na mně a ta odpovědnost je mnohem větší. I ten stres. I když já nechci říct, že je to stres. Je to větší starost. Víno se dá zkazit v kterémkoliv kroku výroby. Člověk je klidný, až když je v láhvi a ví, že to dopadlo podle představ. Je to neustálá starost, aby celý proces proběhl správně.

Kde pro vás končí práce a začíná požitek z vína?
Žádná hranice neexistuje, to se překrývá. Radost z toho mám pořád – od pěstování révy ve vinohradě až po samotnou výrobu. Samozřejmě, jsou okamžiky, že toho je moc, na člověka to dolehne a neví, co dřív, ale pořád mě to baví. A úplně nejlepší je pak ten moment ve sklepě, kdy vína ochutnáváme a máme z nich dobrý pocit. To je ta třešnička na dortu.

Jakou jste měl radost v loňském roce, kdy jste v Trutnově získal titul Dračího vína?
Obrovskou! Je to přesně ta zpětná vazba, kdy se ukáže, že to neděláte jen kvůli penězům, ale protože chcete lidem přinášet radost. Když vidíte, že lidem vaše víno chutná, je to potvrzení, že při vinaření jdete správnou cestou.

Jak na vás působí místní vinařské slavnosti ve srovnání s jinými podobnými akcemi ve vyloženě vinařských oblastech?
Líbí se nám tu moc. Je to klidnější, osobnější. Není to jen o tom, že se víno nalévá jako na běžícím pásu, třeba při akcích typu otevřených sklepů, kde jsou davy lidí. Tady máme čas se pobavit. Jak se říká, s jakou radostí se práce dělá, tak se to odrazí v tom výrobku. Myslím, že u vína to platí dvojnásob. To je jedna z věcí, která nás baví. Kontakt s lidmi je nedílnou součástí naší práce. V Trutnově je to taková pohoda, velice příjemná vinařská akce.

Která vína přivezete letos do Trutnova?
Určitě opět vezmeme Sauvignon, pak klasiku Ryzlink rýnský, Rulandské šedé a také červený Dornfelder. To je jedna z našich vlajkových lodí, zraje v barikových sudech a lidé se na něj pravidelně vrací. A doporučil bych ochutnat i Cabernet Blanc, to je velmi zajímavé víno. Jedná se o výjimečnou odrůdu. Vymyká se vším – chutí, vůní i barvou. Myslím, že letošní ročník se obzvlášť povedl. Jsem zvědavý na reakci v Trutnově. Ti, co už ho ochutnali, reagují pozitivně. Je to víno, které vzbuzuje emoce – někoho nadchne, jinému přijde moc aromatické. Ale právě proto je skvělé, vyvolává diskuzi. A to je přesně to, co chceme, jak jsem říkal, aby degustace nebyla fádní, ale pestrá a zajímavá.

Kdy, kde a které nejlepší víno jste v životě pil?
To je těžká otázka. Na každém víně se dá najít něco zajímavého, pokud je zdravé a v pořádku. Ale kdybych měl vybrat konkrétní, z těch našich to byl asi Cabernet Blanc ročník 2022. To bylo velice mimořádné víno. A z těch ostatních, co jsme pili, mám rád vlašáky – konkrétně z oblasti Dunajovských kopců.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek