Trutnovská výtvarnice a performerka zachytila vnitřní stopy lidského archivu

Umělkyně v souvislosti s žánrem provázejícím festival vytvořila kolážovou instalaci, která pracuje s tělem jako základním jazykem vyprávění v tichu, pohybu a kompozici. Výstava byla zároveň vizuální předehrou k tanečně-akrobatickému představení The Answer zmíněného trutnovského souboru v režii Kátiky Talavaškové. Krátce předtím než byla zahájena „ochutnávku“ představení představili členové souboru Andrea Ildiko Anovčínová, Tereza Součková včetně australských lektorů Aleshanee Kelso a Tomase Correi.

„Idea této výstavy k Tereze přišla během zkoušek představení The Answer, které zahrnuje vrstevnatost těla člověka, což je obsahem i formou skvěle zachycují i jednotlivá vystavená díla autorky. Zároveň je vrstevnatost u Terezy zachycena i osobnostně, jako vizuální umělkyně, performerky, tedy polyfunkčního člověka padnoucího do Uffa,“ řekl na úvod vernisáže ředitel této kulturní instituce Libor Kasík.

Podle kurátora výstavy Jana Kunzeho autorka pracuje s analogovou koláží, pauzovacím a ručním papírem, plstí, korkem, textilem i kresbou. Tělo je v jejím podání fragmentované, vrstvené, abstrahované, přesto hluboce přítomné. „Vrstvy jednotlivých koláží zavěšených v prostoru nebo prezentovaných na plstěném podkladu, jsou metaforou nejen pro samotnou strukturu těla, ale i pro jeho psychickou dimenzi s vrstvami, významem, tichem, pamětí,“ uvedl kurátor.

Součástí instalace jsou drobné i rozměrnější koláže či série plakátů v různých barevných variantách a rovněž fotografie zachycující aktivní zkoušení souboru CZirkidz Dance Company. „Instalace je otevřená, živá, reagující na prostor i diváka. Nabízí se tu možnost nejen rozjímání, ale i pohybu mezi vrstvami a vstupování do obrazu,“ dodal kurátor. Autorka potvrdila, že její výstava vznikala souběžně s představením The Answer, ale myšlenka na ní přišla už před dvěma lety.

„Tehdy jsem vycházela z nápadu jedné teoretičky a umělkyně, která mluví o těle jako o archivu emocí, vztahů a zkušeností. Tělo podle ní není jen objektem nebo schránkou, ale je i paměťovým polem, které si všechno nese s sebou. Tímto pohledem jsem se nechala vést. Vznikla tím výstava, jež prostřednictvím tkanin, hmatové složky, vrstev a fragmentů mně pomohla vytvořit vizuální jazyk vnitřních stop, které v sobě má lidský archiv,“ vysvětlila princip výstavy autorka Tereza Burešová.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek