Třicet let místostarostou. Jsem rád, že jsem se mohl podílet na proměně Trutnova

Tomáši, jak jste to oslavili?
Nenazval bych to oslavou, ale spíš šlo o malé posezení s přáteli a kolegy, se kterými jsem dlouhá léta spolupracoval v městském zastupitelstvu a na městském úřadě. Byli mezi nimi třeba Petr Skokan, Ivan Adamec, Hanka Horynová, Jirka David a další.

Otázka na tělo. O pozici starosty města jste nechtěl nikdy usilovat?
Ne, neměl jsem ambice být starostou. Naopak, jsem rád, že jsem mohl pracovat s takovými starosty, jako byli Gustav Hillebrand, Ivan Adamec nebo teď Michal Rosa. Moc si spolupráce s nimi vážím. A pro Volbu pro město byl vždy úspěchem post zástupce starosty získat a věřím, že to bylo i díky dobře odváděné práci zastupitelů VPM.

Jak vzpomínáte na vaše začátky v úřadě poté, co jste se stal místostarostou?
Byl to pro mě doslova kotrmelec. Ze dne na den jsem opustil školní prostředí obchodní akademie, kde jsem se jako tělocvikář pohyboval převážně v teplákové soupravě, a přemístil se na úřad, kde jsem se musel pohybovat v obleku. Pamatuji se, že jsem musel nakoupit nějaké věci do šatníku a také pár kravat.

Člověk se za třicet let změní. V čem jste ale zůstal stejný?
To musí posoudit jiní. Určitě jsem si zachoval okruh přátel, ve kterém se pohybuji, hlavně ve sportovním prostředí, v něm jsem jako ryba ve vodě. A nesmím zapomenout ani na vinaře. Ale nejdůležitější je pro mě rodina. Sice mi vyrostly děti, Lucie a Jura, ale jsem s nimi v častém kontaktu. Bez pochopení a podpory manželky Martiny a vůbec celé rodiny bych tak dlouho nemohl post místostarosty zastávat. A jestli jsem se změnil, na to se zeptejte jich.

A jakou změnou si prošel Trutnov?
Obrovskou! Pamatuji zadělané výlohy na náměstí, kde uprostřed parkovala auta. Celé město bylo zašlé, zanedbané, oprýskané. Ve spojitosti s elektrárnou v Poříčí, kde v zimě byl i sníh šedý, na mě Trutnov působil jako ponuré město. Z něho se za těch třicet let stalo moderní, hezké, výstavní centrum celého regionu. Jsem rád, že jsem se mohl na této proměně podílet.

Na co jste nejvíc pyšný?
Pyšný jsem na více věcí, určitě nelze uvést jen jednu. Ze začátku je to třeba obnova Kostelky - cesty, která byla dlouhé roky zavřená. Z celé řady dalších akcí zmíním výstavbu koupaliště, Uffo, rekonstrukci pěší zóny, Středisko volného času, upravený lesopark, výstavbu nových mostů – u nádraží a zimního stadionu... Jsem rád, že sportovci mají nová nebo zrekonstruovaná sportoviště, za zmínku stojí loděnice, volejbalové kurty, kuželna, rekonstrukcí prošel tenisový areál, fotbalový stadion, areál v Horním Starém Městě, sportovní areály u základních škol. A taky jsem hrdý na to, že patřím mezi spoluzakladatele tradičních trutnovských akcí – Krakonošova cyklomaratonu a Trutnovských vinařských slavností.

Co je podle vás aktuálně největší problém v Trutnově?
Asi každý řidič cítí, že je třeba zapracovat na parkování, což je dáno dobou vzniku jak historického centra, tak sídlišť, kdy se nepočítalo s tak velkým množstvím aut v ulicích. Navíc s výstavbou dálnice D11 nejen na nás, ale na celý region doléhá špatná dopravní situace a ta největší zátěž teprve přijde.

Jaké to je věnovat se správě města po tři desetiletí a stále v sobě nacházet energii i chuť pokračovat?
Je to snadné, není to jednotvárná práce. Práce a komunikace s lidmi mě neustále nabíjí energií a chutí posunovat věci dopředu.

Co děláte, abyste si udržel „čistou hlavu“ a nadhled nad věcmi i po tolika letech v politice?
Je to hlavně sport. Nic nevyčistí hlavu lépe než svezení na kole s kamarády z hobby týmu Dragons. A v zimě jsou nejlepším odreagováním skialpy v Krkonoších s manželkou Martinou.

Budete kandidovat i v příštích volbách?
Tak na tohle se mě zeptejte za rok.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Michal Kriegler