Těší nás ohlasy, že ani na Moravě to nezorganizují tak hezky

Pivo, nebo víno?
Jiří: Já jednoznačně víno. A bílé! Pivo akorát po sportu nebo k obědu, když je husička nebo mastné jídlo.
Vojslav: Já taky víno.

Co podle vás víno má a co chybí pivu?
Jiří: Vínu dávám přednost, protože víno má takový ten buket, tu chuť, eleganci… a hlavně jde i o to množství. Vypiju dvě piva a jsem plný.
Vojslav: Víno má rozmanitost chutí. V létě si dám rád bílé, v zimě červené. Pivo sice piju celoročně, ale spíš, jak říkal Jirka, hlavně po kole nebo nějakém dalším sportu.

Jaké je vaše oblíbené víno?
Vojslav: Já mám nejradši ryzlinky, speciálně vlašské ryzlinky z oblasti Dolních Dunajovic a Březí u Mikulova. Ty chutě z vinařských tratí, které tam jsou, jsou fantastické. Myslím si, že nikde jinde u nás ani v Evropě, kde jsem měl možnost to poznat, prostě neexistuje tak specifická chuť.
Jiří: U mě jednoznačně Müller Thurgau. To víno bylo za dob komunismu zprofanované a často zatracované. Neříkám, že je to nejlepší odrůda, ale mně prostě chutná a rád ho vyhledávám. Říkám o něm, že to je víno, které nikdy nic nevyhrálo, ale také nikdy nic nezkazilo.

Povězte mi teď, jak se vaše vinařská parta dala dohromady, kdy vznikl spolek Přátelé dobrého vína a kolik má členů?
Jiří: Nás spojoval především sport. Většina z nás byli fotbalisti, díky tomu jsme se poznávali a občas jsme si o víkendu udělali výlety na kolech. To nás dalo dohromady a pak jsme si řekli, že bychom mohli jet za vínem na Moravu.
Vojslav: Někteří z nás se známe už opravdu dlouho – v podstatě ještě z dob před rokem 1989, kdy jsme společně hráli odborářskou ligu. Měli jsme přátele na Moravě, často jsme tam jezdili, a díky těmto cestám jsme se navzájem postupně poznávali. V roce 2004 jsme byli na ochutnávce vín na zámku v Mikulově a tam někoho z nás napadlo, že je to sice krásné, ale trochu z ruky – že bychom mohli zkusit něco podobného udělat i doma, v Trutnově.
Jiří: Myslím, že tenkrát tu myšlenku vyslovil nebožtík Jirka Frýba.
Vojslav: Rok nato jsme už pořádali první ročník vinařských slavností, přesný den byl 4. června. A abychom byli nějak organizovaní, i kvůli sponzorům, založili jsme také náš spolek. V současné době nás je čtrnáct, což nás bylo i na začátku. Mezitím však bohužel už dva naši kamarádi zemřeli a místo nich dva do spolku přišli.

Jak vypadaly první ročníky slavností?
Vojslav: Samozřejmě na začátku to nebylo tak, že by k nám vinaři masově přijížděli. Spolupracovali jsme hlavně s místními vinotékami. Například vinotéka U Hroznu, která funguje dodnes v Havlíčkově ulici. Měla tam svůj stánek a prezentovala vína, která prodávala i ve své prodejně. Dalším důležitým partnerem byl pan Goldšmíd ze Dvora Králové, který provozoval velkoobchod s vínem. I on měl u nás zastoupení čtyř až pěti vinařů. Postupem času jsme začali navazovat přímé kontakty s vinaři a postupně jsme s nimi začali komunikovat už jako spolek. První tři ročníky jsme pořádali v Národním domě. Tehdejší koncepce byla trochu jiná: nejprve probíhala ochutnávka vín, po ní následovala taneční zábava. Tahle kombinace se nám ale příliš neosvědčila. Často se totiž stávalo, že po ochutnávce se někteří členové spolku šli domů převléct do tanečního, usnuli a už se nevrátili zpátky. Od roku 2008 jsme proto slavnosti poprvé uspořádali v novém formátu – ve Staré radnici a na náměstí. Taneční zábava byla vypuštěna a nahradili jsme ji klidnějším posezením u vína, což se osvědčilo daleko lépe. Ještě v Nároďáku nám hrála kapela Geny ze Rtyně a od roku 2008 jsme měli cimbálovku Tomáše Zouhara, která k nám jezdí pravidelně každý rok, a postupně celá škála trutnovských kapel.

Měli jste před dvaceti lety vůbec představu, že vzniká tradice, která vydrží dvě dekády?
Jiří: Ne, vůbec jsme to nepředpokládali. Říkali jsme si, že to budeme dělat, dokud to půjde. V podstatě na základě ohlasů jsme v tom pak pokračovali dál.

Z pohledu pořadatelů, měnila se postupem let organizace slavností?
Vojslav: Řekl bych, že samotný princip akce se příliš nezměnil. Její rozsah je dán především kapacitními možnostmi. Už v prvních ročnících jsme měli deset vinařů, dnes jich máme čtrnáct. Co se postupně měnilo, je například uspořádání sezení na náměstí. Zatímco na začátku jsme měli jen jeden stan, dnes jsou stany dva. A s rostoucí návštěvností roste i potřeba většího počtu pořadatelů a dalších obslužných činností.
Jiří: Na začátku jsme museli vinaře přemlouvat, aby se slavností zúčastnili. Dnes se nám sami hlásí. A nejvíc mě potěší, když od nich slyšíme pochvalné ohlasy – že máme celou akci výborně zorganizovanou. Dokonce někteří říkají, že ani na Moravě nezažili tak dobře připravené slavnosti, jako jsou ty naše v Trutnově. A to je pro nás velká pocta.
Vojslav: Zájem je dnes takový, že už máme dvě náhradní vinařství, pokud by někdo účast na poslední chvíli neplánovaně zrušil.

Jak vybíráte vinaře?
Vojslav: Věnujeme tomu hodně času. Každý měsíc například pořádáme takzvané vinařské čtvrtky. Pravidelně komunikujeme s vinaři, na Moravu jezdíme společně – jak v rámci spolku, tak i mimo něj. A nejen na Moravu, ale i do dalších významných oblastí, včetně zahraničí.
Jiří: Jednou za rok takhle společně vyvezeme na Moravu i naše manželky.
Vojslav: Od roku 2009 se navíc na slavnostech koná soutěž o Dračí víno, která nám dává větší přehled o jednotlivých vinařích i kvalitě jejich vín. Snažíme se ochutnat vína z každého vinařství – ať už já, nebo Jirka. Na základě společných konzultací si pak někdy řekneme, že by stálo za to obměnit nabídku a pozvat pro příští rok nového vinaře.

Jak vznikl nápad na soutěž o titul Dračí víno?
Vojslav: Ten nápad vznikl tak nějak přirozeně. Všude, kam jsme jezdili na ochutnávky, měli nějakou soutěž, tak jsme si řekli, že zkusíme něco podobného i u nás.
Jiří: Dlouho jsme řešili název – padaly různé návrhy, třeba Víno na draka, ale ten se nám nelíbil. Nakonec jsme se shodli na Dračím vínu, které hezky odkazuje na znak města, a získali jsme i podporu od radnice.
Vojslav: Myslím, že s tím názvem přišel Tomáš Hendrych. Ještě bych k tomu dodal, že naše soutěž ale není oficiální degustace podle obvyklých profesionálních pravidel. Porota nejsou úplní odborníci a hodnotí se vína spíš pocitově – podle toho, co komu chutná. O to je to ale autentičtější.

Když se vrátíme ještě k cestování po vinohradech a sklípcích. Když to vidíte, nepřemýšleli jste někdy, že byste se stali vinaři?
Vojslav: Ano, už mě to napadlo několikrát – hlavně když člověk sedí a vychutnává si vínko. Kdybych se mohl narodit znovu, tak bych chtěl být vinařem.
Jiří: Třeba v Hnanicích se mi moc líbilo, že si tam člověk mohl koupit vlastní řádek vinice – konkrétní odrůdu vína. Měl pak svou označenou kóji ve sklípku, kam mohl přijet, otevřít si vlastní láhev a víno si vychutnat. Člověk se mohl zapojit i do práce ve vinohradu – symbolicky pomoct s péčí, sklizní a následně si odnést víno ze svého řádku. Náš spolek má dokonce i vlastní malou vinici – za městským úřadem je vysazeno devět hlav. Hrozny tam skutečně rostou, ale vždycky je někdo otrhá dřív, než se k nim dostaneme. I tak jsme si s tím místem vytvořili pěknou tradici – každoročně tam zakopáváme láhev vítězného vína ze slavností. Když pak vyrážíme na společný zájezd, sejdeme se u vinice, láhev vykopeme, společně ji otevřeme, připijeme si a vydáme se na cestu.

Prozradili byste ještě další zajímavé momenty, které vám přinesly vinařské slavnosti?
Vojslav: Když jsme přes ten sport, na některé ročníky slavností jsme zvali jako hosty výjimečné osobnosti. Díky kontaktům našeho člena Ládi Jůzla se nám podařilo přivést do Trutnova legendy československého fotbalu – Antonína Panenku, Láďu Vízka a Karola Dobiáše. Pro nás, bývalé fotbalisty, to bylo opravdu silné. A pro mě osobně byl Panenka vrcholem – znal jsem ho už jako dítě. Odmalička jsem chodil s tátou na Bohemku, takže ho sleduju už od jeho ligových začátků.

Na co jste jako pořadatelé nejvíce pyšní?
Vojslav: Mě osobně vždycky potěší, když člověk někoho potká – třeba v zimě na běžkách – a on řekne, že se mu akce líbila. V tu chvíli víme, že to, co děláme, má smysl. Radost mi udělá i to, když je druhý den po slavnostech vidět, že byla hojná účast a vína se opravdu ochutnávalo hodně. Těší mě i to, že tím zpřístupňujeme kvalitní vína lidem z našeho regionu. Koupit se sice dají, ale právě tady mají možnost ochutnat různé vzorky, porovnat si je a vytvořit si vlastní názor na konkrétní odrůdy či vinaře.
Jiří: Já jsem pyšný hlavně na to naše kamarádství. Už dvaadvacet, možná třiadvacet let jsme spolu prakticky ve stejném složení. Někteří z nás už tu bohužel nejsou, ale věřím, že kdyby tu byli, byli by pořád mezi námi. Jsem pyšný, že si dokážeme vyhovět, žijeme spolu, scházíme se, těšíme se na společné zájezdy a všechno to pořád funguje. Uspořádáme slavnosti, uděláme vinařský bál – a pořád to šlape.

Nebude škoda, že by tato vaše tradice měla skončit? Něco jsem zaslechl. Proč?
Jiří: Zestárli jsme. Není to, že bychom se snad pohádali.
Vojslav: Dvacet let je přece jen dlouhá doba. Když jsme začínali, bylo nám kolem padesátky – dneska je nám sedmdesát. A je pravda, že ochota aktivně se podílet na organizaci už není taková jako dřív. Za sebe si myslím, že by slavnosti měly pokračovat, ale samozřejmě to není jen na mně. Jsme spolek, máme svá pravidla a finální rozhodnutí padne na valné hromadě našeho spolku v lednu příštího roku.
Jiří: Určitě bychom chtěli zachovat alespoň vinařský bál, který je organizačně méně náročný. V Uffu bude letos už 14. ročník. Spolek bychom rádi udrželi i nadále. Co se týče samotných slavností, uvidíme. Velkou roli v rozhodování bude hrát i ohlas na jubilejní ročník. Možná nakonec dospějeme k tomu, že bychom zachovali alespoň ochutnávku – třeba v menším rozsahu, jako samostatnou akci mimo hlavní program.
Vojslav: A samozřejmě – ať už se rozhodneme pokračovat jakkoliv, zásadní podmínkou zůstává podpora sponzorů. Bez nich by se vinařské slavnosti vůbec nedaly uskutečnit, alespoň ne za přijatelných podmínek pro návštěvníky. Chtěl bych proto i za celý spolek poděkovat všem sponzorům, kteří nás během uplynulých dvaceti let podporovali. Stejně jako s vinaři, i mezi sponzory máme takové, kteří s námi byli od samého začátku až dodnes. Každý rok oslovujeme partnery na základě zpětné vazby z akce, takže se k těm dlouhodobým stále přidávají i noví. Získávání sponzorů je pro nás jeden z klíčových faktorů, který ovlivní i budoucí podobu slavností.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek