Tereza Beranová: Chtěla jsem znovu dělat sport, ne umírat v systému

Terko, kde začít? V poslední době se moc rozhovorů s vámi neobjevilo. Jak jste prožívala období od loňského května, kdy jste byla vyřazena z reprezentace?
Upřímně? Místo sportu řeším právní a existenční věci – předžalobní výzvy, vytýkací dopisy, vyšetřování. Je to vyčerpávající a nedůstojné, ale je to potřeba. Zlom přišel v červnu, kdy jsem odjela na měsíční kemp do Finska. Tam se mi vrátila chuť trénovat, závodit a žít. Už v prosinci 2024 jsem oslovila nového trenéra a letošní příprava pak konečně dávala smysl. Léto jsem strávila mezi Finskem a Itálií. Trénovala jsem s finským A-týmem biatlonistek, českými biatlonisty, finskými běžci a kamarády, kteří běžky prostě milují. A paradoxně právě tam byl sport na prvním místě.

Věřila jste, že se nominujete na olympiádu? Co pro vás olympiáda znamená?
Zpočátku jsem o nominaci nepochybovala. Dnes už pochybuji spíš o tom, jestli o mě stojí české lyžování. Byla jsem původně označená jako osmá, tedy mimo postup. Nakonec jsem se díky tlaku jiných trenérů dostala na sedmé místo, které Česká republika získala až po dodatečné alokaci kvót. Olympiádu beru jako loupež. Ale poctivou a vydřenou.

Jak jste zmínila, připravovala jste se individuálně s finským trenérem Ilkkou Jarvou. Co jste změnili?
Chtěla jsem znovu dělat sport, ne umírat v systému. Oslovila jsem trenéra, kterému věřím a kterého znám roky. Ilkka mi dává klid, odpovědnost a prostor. Ve Finsku je sportovec brán jako dospělý člověk. Ilkka je pro mě spíš mentor. Trénuje se tvrdě, systematicky a bez zbytečných faulů. Respekt funguje oběma směry. Finové jsou perfektní v tom že si každý hledí svého, ale jednají tvrdě, když je třeba.

V posledních dvou sezónách vás trápily zdravotní problémy. Jak jste na tom teď?
Objektivně hůř. Subjektivně lépe.

Co vám ukázaly dosavadní závody a výsledky v sezoně?
Spíš než sport mi ukázaly zákulisí. Letos víc vyjednávám o možnosti startovat, než skutečně závodím.

Jak trávíte čas před odjezdem do Itálie?
Připravuji se doma. Na předolympijský kemp jsem nebyla pozvaná. Sněhu je dost, podmínky jsou dobré. Potřebuji klid a soustředění, což bohužel není samozřejmost, když vám vedení hází klacky pod nohy. Minulý víkend jsem jela Český pohár na Mísečkách s Olfin týmem. Bylo to po dlouhé době normální – sportovní, lidské.

Bude to vaše druhá olympiáda. Jak vzpomínáte na Peking?
Štafetový úsek si nevybavuji. Vím jen, že jsem přestala vidět. Byla to olympiáda v době covidu. Zvláštní atmosféra, dlouhé přesuny. Vybavuji si letiště v Pekingu a průjezd městem, kde nikdo nebyl. Zvláštní na dvaadvacetimilionové město.

S čím budete ve Val di Fiemme spokojená?
Se startem. V poslední době jsem o závody musela bojovat, takže každý start beru jako výhru.

Jak vidíte italské tratě?
Jsou férové, ale tvrdé. Dlouhý sprint, táhlá stoupání, technické sjezdy. Nic se tam neschová.

Máte jasný plán, jak jezdit sprinty?
Plán mám. A doufám, že ho budu muset během závodu změnit.

Co vám před závody pomáhá dostat se do pohody?
Závody samotné. Nervozitu řeším humorem – hlavně na vlastní účet.

Na olympiádu jedou i další dva „olfiňáci“ – Mike Ophoff a Anna Marie Jaklová. Jak to vnímáte?
Mám upřímnou radost. Známe se, máme se rádi. Jsou to vzdělaní, odvážní a slušní lidé. OlfinCar Ski team nám dal hodně – nejen sportovně, ale lidsky. A někdy to je víc než medaile. A ano, těším se, až si spolu zahrajeme karty v olympijské vesnici.

V mládežnických letech jste lyžovala v Trutnově. Jak často se tam vracíte?
Často. Mám to tam ráda. Je to návrat k základům – a někdy i k rozumu.

Trenér Vladimír Šlofar říká, že vám věří i směrem k další olympiádě. Díváte se tak daleko?
Ano. Další olympiáda je můj sen. Ale realisticky – už pravděpodobně ne v barvách této země.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Terezy Beranové