Tenhle rok jsem bral spíš odpočinkově, musím v sobě zase najít motivaci

„Já bych chtěl jen na začátek zmínit, že to sice bylo mistrovství světa, ale reálně to letos působilo spíš jako mistrovství Evropy. Ze světa tady nebyli žádní hráči. Je to zvláštní,“ vysvětluje. Dřívější pořadatel, European Dart Union (EDU), v roce 2024 skončil a agendu převzala International Dart Federation (IDF), která šampionát v Šamoríně organizovala. „Z medaile mám ale opravdu radost, protože letošní rok jsem pojal spíš odpočinkově,“ říká dvaapadesátiletý matador, jenž má na kontě deset evropských titulů, včetně toho nejprestižnějšího z roku 2018 v hlavní soutěži jednotlivců 501 Double Out.

Zajímavé také je, že jeho letošní účinkování se neodehrávalo v barvách národního týmu. „Ze žebříčku jsem se neprobojoval, protože na turnaje jsem letos moc nejezdil. A kvalifikaci jsem prošvihl, protože jsem byl na dovolené,“ usmívá se šipkař, který se rozhodl vydat se na Slovensko na vlastní pěst. „Loni jsem hrál za Košice a pomohl jsem jim získat mistrovský titul, tak jsem měl domluvené, že si zahraju za ně,“ prozrazuje. Týmová soutěž byla v neděli tradiční zahajovací částí šampionátu. „Skončili jsme asi devátí,“ mávne rukou, jako by šlo „jen“ o rozehrání před pondělním hlavním turnajem – singlem mužů.

Jenže Pavel Drtil ráno vstal s nateklým okem, kvůli kterému téměř neviděl. A bylo jasné, že individuální „hlavák“ nepřipadá v úvahu. „Nevím, z čeho to bylo, ale prostě jsem ten den hrát nemohl,“ krčí rameny.

V úterý už ale šel na plac a rovnou do soutěže, která si zaslouží trošku vysvětlení. „Hrál jsem mistrovství na bull shooterech. To je disciplína se speciálními terči: dabl i tripl jsou výrazně větší, ale stojí se o sedm centimetrů dál. Hodně se to hraje v Asii,“ popisuje Drtil. Původně měla být vyhrazena reprezentantům, jenže když se čtyři místa nepodařilo zaplnit, pořadatelé oslovili právě zkušené hráče. A Drtil kývl.

Hlavní věc z pohledu podkrkonošského šipkaře přišla ve čtvrtek – dvojice muži 501 DO. „Věřil jsem, že by to s Vaškem mohlo jít daleko,“ pokyvuje Drtil, který vytvořil pár Václavem Schieferdeckerem z Pšova. „Domluvili jsme se asi dva týdny před turnajem, nikoho k sobě neměl a já také ne. Obvykle dvojice hraju se Šašou Maškem, ale ten zrovna odjížděl do Anglie,“ líčí. Z deseti zápasů vyhráli Češi osm, paradoxně obě porážky jim uštědřili Rakušané Kraml s Popatnigem. „Bohužel zrovna to semifinále proti nám jim hezky vyšlo, ve finále pak hráli špatně,“ doplňuje Pavel Drtil. Titul získali Slováci Pivarč a Poliak.

V pátek ještě přidal deváté místo v kriketu. A tím se jeho šamorínská mozaika uzavřela: ani triumfalistická, ani zklamaná – spíš realistická. „Medaile z dvojic mě těší, ale tenhle rok jsem bral spíš odpočinkově. Moc jsem nehrál, spíš menší turnaje – tři Double Openy, co pořádá Ondra Vylíčil, všechny jsem vyhrál. Upřímně, hůř se mi hledá motivaci. Hodně věcí jsem si v kariéře odškrtl. Musím tu motivaci v sobě zase najít,“ dodává otevřeně Pavel Drtil.

A hned vzápětí naznačí své nejbližší plány. Teď v neděli se chystá do pražského Clubu Ajeto na kvalifikaci na mistrovství světa PDC. „Bude tam celá česká špička a postoupí jen vítěz,“ poukazuje. O dva týdny později míří na mistrovství republiky do Žďáru nad Sázavou, kde už se do dvojic spojí se „Sašou“ Maškem. A v hlavě mu klíčí i velké rozhodnutí: lednová Q-School v Německu, síto o profesionální kartu PDC. „Je to na týden, přihlášených bývá kolem pěti set, karty berou jednotky hráčů. Strašně těžká věc. Pořád o tom přemýšlím,“ říká na závěr šipkař.

Zničehonic přepínat na režim „velkého pódia“ to on ale umí. Vzpomeňme na loňský Czech Darts Open, kde v roli amatéra skolil Joea Cullena i Joshe Rocka a přidal příběh, který obletěl sportovní rubriky. V osmifinále ho zastavil až Kim Huybrechts, ale Česko si ten víkend zapamatovalo jediné jméno – Pavel Drtil.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: www.sipky.org a archiv Pavla Drtila