Rudolf Kasper o K70: Tak dlouhý a náročný závod je skutečnou raritou

Ten v jeho stopě poprvé běžel ještě v době svého studia na vysoké škole, tedy v době, kdy se běhu na lyžích poměrně intenzivně věnoval a závodil za stavební fakultu, která byla v první běžecké lize. „Tehdy bylo třeba na Krkonošskou 70 vybrat deset lidí a bylo tedy jasné, že se jí aktivně zúčastním, což se také stalo,“ vrátil se do dávnější minulosti sportovec tělem i duší. Potom ji v sedmdesátých a osmdesátých letech běžel ještě šestkrát. Tehdy závod v kategorii mužů absolvovala klasickou technikou výhradně desetičlenná družstva s tím, že všichni museli dojet a počítal se čas toho posledního.

„Pro mě osobně byl závod úžasný v tom, že byl náročný. Ujet sedmdesát kilometrů v těžkých kopcích nebyla legrace. Start byl ve Svatém Petru a poté se stoupalo nahoru. Pamatuji si na ročník, kdy byla trasa úplně zledovatělá. Protože běžecké boty měly hladkou podrážku, obul jsem si tenkrát náhradní boty – kopačky se špunty na podrážce –, vzal běžky pod paží a takto jsem vyběhl až na Zlaté návrší, kde jsem si pak zase nasadil běžecké boty a lyže,“ řekl Kasper, který poznamenal, že každý ročník, jehož se účastnil, jel společně s dalšími běžci v týmu na vítězství. Jednou v Krkonošské 70 zvítězili a dvakrát se umístili do třetího místa.

„Závod neprobíhal jen za krásného počasí, ale mnohdy na kopcích foukal silný vítr. To ovlivňovalo i výkonnost jednotlivých členů týmu, vždycky měl někdo při závodě problémy a ani já jsem nebyl výjimkou. Kolega z našeho týmu, výborný trutnovský lyžař Pavel Vojáček, mě jednou v rychlém tempu táhl na laně od Vosecké k Obří boudě, kde jsem něco snědl a nabral sílu, abych mohl pokračovat,“ vzpomíná s úsměvem Kasper. Podle něj všechny ročníky, jichž se zúčastnil, měly společné to, že v týmu panoval kolektivní duch, aby všech deset závodníků dojelo do cíle. Tomu předcházela příprava na závod, která se v teoretické rovině konala v restauraci Havaj v Trutnově, kde tým dával dohromady taktiku náročného horského závodu.

Když se pak postavili na start, každý účastník musel mít kolem pasu tak zvanou ledvinku, na ní karabinu a v týmu byla minimálně tři několik metrů dlouhá horolezecká lana se smyčkou pro případ, kdyby někomu při závodě docházely síly a potřeboval pomoci. „Vždy jsme ale byli perfektní parta, navzájem jsme si, když to bylo potřeba, pomáhali, a poté jsme si závod užívali,“ uvedl trutnovský sportovec, jenž svou poslední Krkonošskou 70 běžel v roce 1987 s partou plavců z Lokomotivy Trutnov. Pro Rudolfa Kaspera, jak prozradil, to byl nádherný závěr jeho závodního sportování.

Den předtím totiž jel padesátikilometrový závod v Novém Městě na Moravě a na druhý den se s velkými obavami, že to nezvládne, postavil na start Krkonošské 70. „Bylo to velmi náročné, navíc jsem v jejím průběhu musel dva závodníky táhnout kus cesty na laně, ale do cíle jsem, i když s velkým vypětím sil, nakonec dojel. A na toto moje krásné závodní finále v běhu na lyžích a obecně Krkonošskou 70 velmi rád vzpomínám, protože kluci nedokázali pochopit, že jsem to zvládnul,“ prozradil a poznamenal, že tak dlouhý a náročný závod, navíc v krásné přírodě, je skutečnou raritou. To, že tak dlouho vydržel, považuje za výjimečné. Kromě toho se při něm utuží parta a skvěle si ho užije.

Krkonošské 70 by se i v současné době, třeba s nějakou partičkou jen tak pro radost, rád zúčastnil, ale objektivně připouští, že závod už je pro něj příliš těžký, protože v současné době jezdí na běžkách zcela výjimečně a už by to nebyla taková radost jako před lety. Naposledy na nich stál letos v lednu a mělo to své následky. „Protože byly ideální podmínky, o jednom víkendu jsem vytáhl běžky a vyrazil na Brendy. Z pohybu na běžkách v prostoru kouzelné zasněžené přírody jsem měl velkou radost až do okamžiku, kdy jsem sjížděl do Slavětína k domu, kde bydlíme. Najel jsem na krtinec, spadl a natrhl si stehenní sval. Tím pro mě letošní běžkařská sezóna skončila,“ kroutí hlavou Kasper, jenž je znám především svou láskou k cyklistice.

„Ke kolu mám samozřejmě daleko větší vztah, mé cyklistické začátky jsou z doby, kdy mi bylo dvanáct let, a to mi vydrželo dodnes. V zimě jsem ho ale vyměnil za běžky a musím říci, že oba sporty mi přijdou nádherné. Když jedete na běžkách ve stopě úžasného prašanu, všude kolem je naprosté ticho, zbožňuji to,“ sdělil. A co by chtěl v rámci jubilea letošního závodu Krkonošská 70 vzkázat jeho organizátorům? „Uspořádat závod této velikosti je obrovská práce a zodpovědnost. Proto bych organizátorům chtěl popřát, aby měli příznivé počasí, dostatek kvalitního sněhu a běžci si ho na lyžích jaksepatří naplno užili,“ uzavřel Rudolf Kasper.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek