Rudnický kostel je symbol svobody slova, říká Olga Hájková

Začněme tím, co pro vás rudnický evangelický kostel znamená. Proč se o něj staráte?
Je to součást mého domova, už skoro dvacet let, kdy jsem do Rudníku, do bolkovského údolí přišla. Postupem času jsem se s kostelem začala blíže seznamovat. Zjistila jsem, že je to historicky výjimečná stavba, která k nám může promlouvat i dnes. Je to stojící symbol svobody slova a silné vůle lidí, kteří tu žili před námi. Je velká škoda, že je v tak žalostném stavu.

Symbol svobody slova? Proč zrovna tento kostel?
Ten kostel je významný už tím, že je to nejstarší evangelický kostel v tehdy německé části Krkonoš. Vznikl záhy po vydání tolerančního patentu Josefem II., byl vysvěcen roku 1786. Jeho výstavba je vyústěním veškeré snahy místních evangelíků, aby mohli otevřeně praktikovat svoji víru, což v době rekatolizace po Bílé hoře nebylo možné. K bohoslužbám se scházeli ve stodolách a na statcích, kde měli v trámech vydlabané skrýše pro luterské bible. V jednom nenápadném postranním údolí si vytvořili přírodní modlitebnu v kruhu lip. Svoji víru praktikovali tajně. Finančně i duchovně byli podporováni ze sousedního Slezska, které bylo protestantské. Přes hory sem přicházeli kazatelé z bratrského sboru v Michelsdorfu, dnešních Miszkowic. I tamní kostel je dnes ruinou…

Máte nějaké vysvětlení, proč se taková iniciativa ujala zrovna v Rudníku? Ten asi nikdy nebyl velkou početnou obcí.
Určitě roli sehrála odlehlost horského údolí, kam nedosáhly rekatolizační snahy, a pak také tvrdohlavost a silná vůle místních evangelíků – říkalo se jim „berani“. Vymohli si založení vlastního sboru, i když počet duší zprvu nedosahoval potřebných pět set.

Podle toho, co jsem se dočetl, se farnosti později začalo dařit. Kde to skončilo? Jak se ocitl kostel v dnešním stavu?
Evangelíci tu provozovali i vlastní školu a dětský domov. Vše skončilo v důsledku druhé světové války, kdy došlo k vysídlení místního obyvatelstva. Po válce byly pokusy farnost udržovat, kostel převzala Církev československá husitská. Bohužel tyto snahy mezi místními nepadly na úrodnou půdu, nebyl zájem. Kostel a hřbitov na začátku padesátých let přestaly plnit svoji funkci, podobně jako fara, z níž se posléze staly byty. Obyvatelé fary a další lidé začali zařízení kostela ničit a rozebírat a ten chátral. Za několik desítek let se dostal do současného stavu. Je z něj jen torzo. Zbylo pouze obvodové zdivo.

Kdo se na práci na kostele vlastně podílí?
Kostel je v majetku obce Rudník. Ovšem iniciativa obnovy místa vzešla od místních lidí a rekreantů a obec ji podpořila. Nejprve to byl spolek Přátelé Bolkova, který v roce 2010 obnovil hřbitov. Ten v podstatě neexistoval. Na jeho místě byl lesík, v němž jsme tušili zbytky náhrobků. Nálety jsme vyřezali a nalezené náhrobky očistili a vztyčili. Přitom jsme odtud vyvezli několik kontejnerů odpadků. Následovalo vyklízení vnitřku kostela, do něhož byla propadlá střecha. Na činnost Přátel Bolkova navazuje letos vzniklý RuRu – Spolek pro rudnické ruiny, jehož členstvo je o něco mladší. Založili jsme ho s přáteli a nabíráme druhý dech. Ten bychom rádi vdechli i kostelu.

Plánujete mu vdechnout nový život. Co to vlastně znamená? Jak si to mohu představit?
Byli bychom rádi, kdyby si ke kostelu našli cestu místní i návštěvníci obce, kterých neustále přibývá. Chceme kostel oživit. I když už nebude primárně sloužit církevním účelům, měl by být jakožto zakonzervované torzo připomínkou místní pohnuté historie, zároveň ale místem, které bude přívětivé, bude vybízet k zastavení. Rádi bychom tu pořádali různé akce pro veřejnost – koncerty, výstavy, divadlo. Letos v září proběhl na louce pod kostelem první ročník benefičního festivalu RuRU fest, na který přišla odhadem víc než stovka místních, rekreantů i přespolních, od dětí až po seniory. To je pro nás velmi povzbudivé. Líbí se nám varianta, že by věž kostela mohla sloužit jako rozhledna. Zastřešení zatím neřešíme, už jen stabilizace torza bude vyžadovat obrovské finanční náklady.

Vy mi dnes hrajete do noty. Právě na to jsem se chtěl zeptat. Jak je to celé financované? Protože to nebude, jak se říká, „levná sranda“.
Kostel má tu nevýhodu, že není zapsanou kulturní památkou. Tím jsou dotační finanční zdroje omezené. Letos se ale podařilo obci Rudník získat dotaci na stabilizační práce od Královéhradeckého kraje ve výši tři miliony korun, do budoucna chce obec usilovat o finance prostřednictvím česko-polských přeshraničních projektů. My jako spolek budeme žádat o menší granty – jak na obnovu místa, tak na jeho oživení. Rádi bychom si vzali pod patronát hřbitov – jeho zvelebování a obnovení hřbitovní zdi.

Říkala jste, že kostel není na žádném seznamu kulturních památek. Já si tu dovolím citovat exprezidenta České republiky, Miloše Zemana, který řekl: „Evangelický kostel v Rudníku patří mezi dvacet tři nejohroženějších památek České republiky a věřím, že se ho ještě podaří zachránit.“ To řekl pro Denik.cz v únoru 2017. Existuje nějaký takový žebříček vůbec?
(smích) Já si myslím, že bývalý pan prezident čerpal z portálu Zničené kostely. Bohužel ani po tomto legendárním výroku se s kostelem nic nedělo. Obec nechala vypracovat projekt na jeho stabilizaci, která byla tehdy vyčíslena na osm milionů. Dnes je to milionů jedenáct. Peněz je potřeba mnoho a buďme upřímní, obec velikosti Rudníku má prostě jiné priority než investovat do objektu, ke kterému nemají místní obyvatelé vztah. I proto chceme tento vztah vytvářet a posilovat, hlavně u mladých lidí. K prvním stabilizačním pracím by se mělo přikročit příští rok. Je to deset minut po dvanácté. Zdivo kostela se trhá, padají římsy a kameny z koruny zdiva. Momentálně je životu nebezpečné se k němu přibližovat.

Vy jste do tohoto projektu naskočila kdy? Jste v tom už od začátku?
Ano, v obnově kostela se angažuji od roku 2010. Buď za spolky, nebo v roli zastupitelky.

Řekněme, že jste mě jako čtenáře zaujala. Jak můžu evangelickému kostelu v Rudníku pomoct?
Spolek RuRu má čerstvě založený transparentní účet, tam lze poslat příspěvek. Číslo tohoto účtu je 131-3142020297/0100. Jinak budeme velice rádi i za fyzickou pomoc, protože v okolí kostela stále uklízíme nepořádek a vyřezáváme nežádoucí porost. Sympatizanti nás mohou sledovat třeba na facebooku, kde se dozvědí, čím se zrovna zabýváme.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: archiv Olgy Hájkové