Renata Schrollová: Bez zpěvu a hudby nemůžu být
30. dubna 2026
Jak ses dostala ke zpívání a co to provázelo?
Kromě sportovních zájmů, jako jsou gymnastika, běh a tanec, mě už v dětství zajímal také zpěv a chodila jsem do školního sboru, kde se mi moc líbilo. Tam jsem při vánočním koncertu velkého orchestru pana Jana Hasse poprvé zpívala na pódiu. V té době mě ale více bavilo výtvarnictví, proto jsem se v roce 1983 přihlásila na Střední odborné učiliště Tiba ve Dvoře Králové nad Labem, konkrétně na obor rytec kovů a kreslička vzorů na látky. Tam mě oslovila učitelka zpěvu paní Kayerová, která vedla zájmovou mimoškolní činnost. Líbilo se jí, jak zpívám, a začala mě učit. Krátce poté jsem obsadila druhé místo v pěvecké soutěži v Semilech a poté na Mladé písni v Trutnově jsem získala ocenění za osobitý projev. A ten mě provází dodnes. To je asi to, v čem ve zpěvu vynikám.
Kdy sis řekla, že zpěv bude důležitou součástí tvého života?
Bylo to právě v době, kdy jsem chodila na učiliště. Časem jsem se chtěla zlepšovat a začala docházet do trutnovské základní umělecké školy k panu učiteli zpěvu Halaxovi z Hostinného, což trvalo asi půl roku. Pak už jsem se nijak neškolila.
Pocházíš z hudební rodiny?
Babička, strýc i bratranec hráli na piano. Ti mě inspirovali k tomu, že jsem na tento nástroj začala hrát taky, a soukromě mě několik let vedla paní učitelka Nývltová.
Odkud pro tebe přicházela další inspirace?
Když mi bylo šestnáct let, byla jsem ve Frýdlantu v severních Čechách na prázdninách u kamarádky, kde shodou okolností byli kluci z trutnovské kapely Komín, a tím mezi námi vzniklo dlouholeté přátelství. Kromě toho jsem se seznámila s lidmi, již později stáli u zrodu spolku Trutnov – město Draka, mezi něž patřil i jeho zakladatel Otto Štemberka, nynější provozovatel Galerie Draka. Tehdy chodili na gymnázium, byli hodně chytří a já jsem od nich čerpala vědomosti. Oni mě navíc seznámili s hudební teorií, vyprávěli mi o folkových legendách, jako Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Marsyas a podobně. Tenkrát, bylo to v roce 1988, jsem se seznámila i s Tomášem Katschnerem, zakladatelem festivalu Jazzinec. Měli jsme folkovou kapelu, kde také hrál Pepa Lábus.
Kdo byly na začátku tvé hudební vzory?
V té době mě hodně bavil tramping a vše, co je s tím spojené, včetně osad a trampské muziky. Z první brigády jsem si koupila kytaru a první kapela, která mě zaujala, byl Pacifik. Naučila jsem se všechny její písničky a Džínová láska byla moje nejoblíbenější. Na všech potlaších, kde jsem byla, jsem hrála na kytaru a zpívala. Moc mě to bavilo a cítila jsem se skvěle.
Neodmyslitelně je s tebou spojená trutnovská kapela Mescalero. Co tě do ní přivedlo?
Po mé dlouhé pěvecké i hudební pauze související s rodinou a výchovou tří dětí jsem se ve čtyřiceti letech rozhodla, že se vrátím ke zpěvu. Radek Malina, který má v Trutnově obchod s hudebními nástroji, mi v roce 2007 nabídl, zda bych s ním jezdila do Opočna, kde založil kapelu Doteky. Působila jsem v ní dva roky. Potom jsem dostala nabídku zpívat v rockové kapele Mescalero postavené výhradně na autorské tvorbě. V kapele jsem byla devět let, měla pět let pauzu a pak se do ní opět vrátila.
A co bylo dál?
Mezitím, bylo to v roce 2018, jsem začala zpívat se skupinou K-Band, kde jsem se učila ne autorské, ale převzaté věci, třeba od Marty Kubišové. A to mě posunulo dál. Tenkrát jsem se seznámila se zvukovým a hudebním režisérem Jirkou Havelkou, který má nahrávací studio FS Trutnov. Začali jsme spolu natáčet první cédéčko, které jsme sice zatím ještě nevydali, ale je před dokončením. Mezitím jsem však natočila cédéčko Křídové srdce s texty Jany Singerové z Trutnova.
Existuje za tu dobu, co působíš na hudební scéně, koncert, na který nikdy nezapomeneš?
V kapele Mescalero jsme zpívaly já a moje kolegyně Lucka. Jednou měla kapela vystupovat ve Dvoře Králové nad Labem, ale já jsem v tu dobu měla jít na festival Jazzinec s tím, že koncert odzpívá Lucka. Krátce před odchodem na Jazzinec jsem ale měla telefonát, že Lucka sice začala zpívat, ale krátce nato jí odešly hlasivky. Proto jsem to přehodnotila, na Jazzinec nešla, jela do Dvora a tam koncert dozpívala.
Co je pro tebe při živém vystoupení nejdůležitější? Atmosféra, kontakt s publikem, nebo něco jiného?
Záleží mi na tom, aby se vytvořila dobrá atmosféra, a kontakt s publikem je toho součástí. Zpívám hodně texty již zmíněné Jany Singerové, v nichž jsou hezké myšlenky, které chci lidem předat, aby si z nich něco odnesli.
Jsou pro tebe hudba a zpěv radost, relax či způsob, jak něco sdělit?
Zpívám tak, jak to cítím. Důležité také je, co mě naladí, v jakém jsem rozpoložení a náladě. Bez zpěvu a hudby prostě nemůžu být. Když jsem měla dlouhou pauzu, moc mi to chybělo. Vzpomínám si, že jsem v roce 2002 byla s mámou tři týdny v Izraeli u příbuzných. Tam je v muzice úplně jiná atmosféra a harmonie, což mě silně zasáhlo. Po návratu to ve mně stále rezonovalo a složila jsem písničky, které s tím izraelským pobytem měly velmi blízkou souvislost.
Takže skládaš i své vlastní autorské písně?
Ano, píši i vlastní texty. Vybírám si také ty, které se mi líbí, jsou mi blízké, něčím mě zaujmou, například o slovech, když člověk moc mluví, a další. Ve svých autorských písních se vždy snažím něco sdělit prostřednictvím myšlenky nebo nějakého přirovnání.
Máš písničku, která ti je obzvlášť blízká, a proč?
Několik jich určitě je. Například David Postránecký, baskytarista z kapely Mascalero, složil písničku, která se jmenuje Svítá. Je to píseň o lidech, o dobrých i špatných věcech v životě, kde jsou velice zajímavé obraty. Je mi blízká nejen jako zpěvačce, ale také svým obsahem a teď jsem si ji nazpívala na své CD. Samozřejmě nemohu pominout seznámení s Davidovou maminkou, místní básnířkou Marys Postráneckou, kterou jsem občas navštěvovala, hovořily jsme o muzice, písničkách i jejích textech, jež mi David později věnoval. S Jirkou Havelkou jsme pro Marys, která bohužel nedávno odešla, udělali písničku podle jejího textu nazvanou Pro Katryn, což byla její dcera. Ta píseň je mi hodně blízká, protože si Marys svoji básničku ještě mohla poslechnout jako písničku.
Jakou hudbu posloucháš? Co je ti blízké?
Od folku a country jsem se dostala k blues. Kvůli jejímu osobitému projevu miluji americkou zpěvačku Beth Hart, která je mým velkým vzorem. V České republice bych ji mohla přirovnat k dnes už nežijící zpěvačce Pavle Kapitánové, což byla úžasná rockerka s nádherným hlasem, která do svého projevu uměla dát srdce, energii a vytvořit úžasnou atmosféru. Pravidelně také chodím na trutnovský mezinárodní festival Jazzinec, kde se dostanu do blízkosti různých hvězd. Naposledy mě oslovila americká zpěvačka Lizz Wright. Jazzinec je nepochybně skvělá přehlídka s mnoha variacemi jazzové hudby a zároveň možnost setkání s milými lidmi, hudebními osobnostmi, které milují a podporují nejen jazzovou muziku. Být součástí tohoto dění je pro mě velmi inspirující.
Jak vnímáš hudební scénu v Trutnově?
Moc se mi líbilo, že v Trutnově vznikla oblíbená událost Otevřené hospody, kde vystupuje spousta kapel, a akce má skvělou atmosféru. Je to možnost k vystoupení kapel z Trutnova a okolí. Oslovili jsme pořadatele, zda bychom si mohli na této akci s Mescalerem zahrát, ale kapacita už byla zaplněná, a to i kapelami z jiných koutů republiky. Podle mě by ale v Otevřených hospodách měla být dána příležitost spíše kapelám z města a blízkého regionu. Jinak si myslím, že je v Trutnově dost kapel různých žánrů, které stojí za to.
Představ své plány do budoucna.
Samozřejmě se nabízejí příležitostná vystoupení, koncerty, hraní na vernisážích. Moc se také těším na Trutnovské hudební léto, kde si s kapelama opět ráda zazpívám. Několik let se k sobě rovněž snažím sehnat kvalitní hudební doprovod, ale není to jednoduché. Pokud by se to podařilo, byla bych moc potěšená a určitě by to byla příležitost vydat se na další dobrou hudební cestu.
Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Renaty Schrollové