Pušovi na tripu. Přes 5000 kilometrů v retro autech a vyjít si na Etnu

Z Trutnova až k Etně a zpět. To je tedy plán, který si Richard a Michal Pušovi spolu se svými blízkými vytýčili. Třítýdenní jízda je šestou velkou výpravou této dvojice a druhou autech vyrobených v roce 1974 – ve Vrchlabí a na východě Německa. „V Barkasu pojedu já se svou ženou a ségrou, v dvanácettrojce bude posádka táta a mamka,“ prozradil Michal.

„Jedeme přes Itálii, Korsiku, Sardinii, Sicílii, pak zpátky přes Albánii, Kosovo, Srbsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko nebo Rakousko. Uvidíme, kudy nás cesta povede,“ dodal s úsměvem. Cestu plánují zhruba na 5 000 km po silnici, dalších cca 2 000 km absolvují trajekty. Denní porce kilometrů? V ideálu 250 až 300 km denně, ale jak říkají: „To se uvidí.“

Není to jen o řízení – stará auta potřebují péči, přípravu a hlavně nadhled. Všechno to, co Pušovi mají. Před cestou oproti minulým výletům došlo k technickým úpravám, především kvůli chlazení a brzdění. „Dával jsem jiný kola – otevřenější, aby mi na brzdy proudilo více vzduchu. Jak to má volnoběžku, tak mi to totiž nebrzdí motorem a celé dvě tuny jsou pouze na brzdách. A ještě jsem si nechal zhotovit měděný prodloužený chladič na míru,“ poukázal Michal na úpravy v Barkasu.

Otec Richard do legendární škodovky namontoval novou hliníkovou olejovou vanu s chlazením a šestilistou plastovou vrtuli, která nahradila čtyřlistou železnou. V kufru veze přes 40 kilo náhradních dílů – od pístů přes klikovku až po různé těsnění, přerušovače a pumpy. „Gumičky, co kdy vyráběl východní blok, mám snad všechny,“ smál se Richard.

Vozidla nejsou žádní sváteční veteráni – od posledního výletu po Gibraltaru třeba Barkas najel dalších pět až šest tisíc kilometrů. Slouží na srazy i menší výlety, nejen na expedice.

Auta mají lůžkovou úpravu, spí se uvnitř, někdy v kempech, jindy na divoko. „Stáhli jsme si aplikaci Park4Night a uvidíme, pojedeme podle toho,“ poznamenal Michal k cestě, při které chtějí konečně zdolat i průsmyk Stelvio Pass. Před dvěma lety při cestě na Gibraltar to nevyšlo. „Letos ho chceme projet v brzkých ranních hodinách, ještě než se tam nahrnou cyklisti a motorkáři,“ dodal. Trasa dále vede na Korsiku, kde plánují projet červené skály a napříč ostrovem až do nejstaršího města Bonifacio. Na Sardinii bude hlavní náplní koupání, na Sicílii pak turistika – již zmíněný výstup na sopku Etnu.

Po návratu zpět je v plánu i zastávka v českých vesničkách v rumunském Banátu, kde se podle Richarda zastavil čas někdy v roce 1965. „Loni jsme tam byli u jedné paní a strašně se nám tam líbilo, takže bychom to chtěli ukázat i našim ženám,“ vyprávěl Richard.

Ale jak to u jejich moto dovolených bývá, plán nikdy zcela nevyjde přesně – vždy se najede o pár set kilometrů více a udělá se pár nečekaných zastávek. „Nemáme to všechno nalinkovaný. Víme, kam zhruba chceme, ale stejně se to přizpůsobí náladě, počasí a tomu, co cestou potkáme,“ shrnul filozofii výprav Michal Puš.

Cestují pomalu, ale poctivě. S respektem ke strojům. V době, kdy většina lidí honí čas, oni budou rádi, když si budou užívat průměrnou rychlost 70 až 80 km/h. „To je taková ideální cestovní rychlost,“ usmívají se.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Michal Kriegler