Pouť do Brna, inspirace a motiv aktivit „dračího“ spolku

Považujete tuto pouť za skutečné završení dvacetiletí četných aktivit vašeho spolku?
OŠ: Byl to cíl, k němuž jsme od začátku existence spolku směřovali. Takže to stoprocentně byl vrchol dvaceti let naší činnosti.
JM: Vidím to stejně. Prostě jsme si na začátku vzniku spolku řekli, že v roce 2024 pojede drak do Brna, a to se stalo, z čehož mám samozřejmě radost. Troufám si dokonce tvrdit, že jsme se o tom bavili už před vznikem spolku.

Dá se říci, že cesta do jihomoravské metropole je jakousi spojitou nádobou s vámi pořádanými Dračími slavnostmi v Trutnově, které jsou zároveň pro obyvatele města každoroční neodmyslitelnou událostí?
JM: Určitě. Slavnosti vycházejí z textu pověsti o vzniku města. Pokaždé jsme při Dračích slavnostech v Trutnově vybírali nějaké téma, ale nemělo to chronologii. Věděli jsme ale, že rok 2024 bude jakýmsi završením, kdy odvezeme trutnovského draka do Brna. Ta spojitost tam tedy zcela jistě je, protože to naplňuje literu té pověsti.
OŠ: Ano, bylo to přes text těch pověstí. Je to vlastně závěrečná pověst z Kroniky města Trutnova kronikáře Simona Hüttela z konce 16. století. Když byla v jeho podání završena kolonizace, vrcholným aktem bylo pozvání bájného zakladatele města Albrechta z Trautenbergu na údajný sněm, kde se rozhodl, že bude v roce 1024 převezena dračí kůže jako dar knížeti do Brna. To byl pro nás hnací motor a inspirační motiv naší činnosti po celých dvacet let existence spolku.

Byla pro vás brněnská cesta něčím, co se nesmazatelně zapíše do dějin spolku, města i vaší mysli?
JM: Pro mě určitě ano. Je to vyústění celého díla spolku a něco podobného už neplánujeme opakovat.
OŠ: Myslím si totéž. Brno je významné ještě z jednoho prostého důvodu. Na to město jsou totiž dokumentované různé vazby, kdy se to někdy až vymyká nějaké racionalitě. Pro mě je například velmi zvláštní, že ze všech velkých měst, odkud jezdí do trutnovské Galerie Draka návštěvníci, je jich nejvíce právě z Brna, aniž by to mělo nějakou spojitost s dračími počátky města Trutnova. A to si neumím vysvětlit, je to trochu záhada. Někdejší kronikář města Antonín Just ale v jedné ze svých knih na tyto zvláštní konotace a vazby mezi oběma městy upozorňuje. Mě to inspiruje v tom, že to není jen v té dračí legendě, ale i v tom, že mezi Trutnovem a Brnem existuje nějaká další spojitost.

Když si na tuto pouť zpětně vzpomenete, co se ve vás odehrává?
OŠ: Přiznám se, že jsem si neuměl představit samotnou cestu. Ještě do začátku minulého roku jsem nebyl úplně přesvědčený, že cesta s koňmi, kteří potáhnou povoz s drakem, může dobře dopadnout. V této cestě se angažovalo hodně lidí včetně nové členky spolku Laury, která měla poměrně blízko k lidem okolo koní, takže se v tom začala angažovat. Byl to pro mě moment, který naznačoval, že to dobře dopadne. Já jsem to nespojoval přímo s koncem nějaké etapy spolku, ale spíše s pokračováním, a navíc jsem si cestu velmi užíval. Byla to naprosto nespoutaná, pohodová pouť doprovázená skvělou náladou a atmosférou, ale samozřejmě také velkou zodpovědností.
JM: I když jsem nemohla pouť absolvovat celou, stejně mám pocit, že když se k ní člověk připojí, nevnímá, jestli jde den, nebo deset. Navlékla jsem si kostým a vplula do toho proudu. Pro mě to bylo vstřebávání atmosféry, kdy jsem intenzivně vnímala krajinu, vše okolo sebe a neřešila jsem, zda absolvuji celou cestu.

Jak ji vnímali kolegové ze spolku, kteří se jí aktivně zúčastnili?
OŠ: Například Petr Kotyza psal celou cestu kroniku. Při nedávné přednášce v Galerii Draka začal z kroniky svým nezaměnitelným hlasem předčítat a všem se vybavily vzpomínky na cestu do Brna. Myslím si, že uvolněná atmosféra provázela na cestě všechny členy spolku.

Po dvaceti letech má spolek nové vedení v čele s předsedkyní Janou Madževskou. Kam byste chtěli, aby se spolek v budoucnosti ubíral?
OŠ: Můžu říci jen to, že budu spokojený, když se bude ubírat tam, kam bude chtít nové vedení. Jana například přišla s nápadem vytvořit meluzínu, která je spojená s rodem Lucemburků, kdy se meluzína převtělovala do draka. Je to navíc v historických souvislostech navázáno na Trutnov a to mě baví.
JM: Všechny podstatné věci a rituály související s Dračími slavnostmi, kdy obsadíme centrum města, aby ožilo, budou pokračovat dál. Naším současným úkolem je vymýšlet nová témata. Rozhodli jsme se opustit text pověsti, i když doprovázející hry a aktivity se k pověsti budou stále odkazovat. Hlavní témata s dračí symbolikou ale budeme brát ze světa, jednotlivých kultur, literatury či filmu. Budeme si prostě pokaždé vybírat něco, co souvisí s dračí tematikou.

Mohli byste našim čtenářům vysvětlit rčení drak nikdy nespí?
JM: Pro mě je drak symbolem mocné a velice temné síly, protože je spojován s nějakým podsvětím. Osobně si to spojuji s podvědomím, možná i kolektivním, s něčím, co tady stále je v nás a kolem nás. Má to obrovskou sílu a nikdy nevíme, kdy se to před námi náhle objeví.
OŠ: V současné Dračí uličce v Trutnově je text: Drak není mrtev, on jenom spí a sní svůj sen. Může to znít jako popření toho rčení a zároveň protiklad, ale v tom já cítím to rčení drak nikdy nespí! Takže i když spí, tak vlastně nespí. Hermetik Vladislav Zadrobílek, jeden z mých duchovních učitelů, řekl: Bdělost, toť vše. A to myslím sedí i na toto rčení.

Kde Cena Trutnovinek u „draků“ najde své místo?
OŠ: Kde jinde než v Galerii Draka, a to na nějakém čestném místě, které vybereme.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová