Postavit si skutečnou železnici je sen každého železničáře

Každý z nás má nějaké koníčky. Šestnáctiletý Šimon se už jako malý nadchl pro vlaky a železnice. Všechno to začalo už v kočárku na trutnovském nádraží. Dostal i dětskou nádražáckou čepici a „pískal vlaky“ od útlého věku. „S babičkou jsme také často vlakem jezdili. Zamiloval jsem si to,“ vzpomíná.

A tak to šlo ráz na ráz. Hraní si s vláčky přešlo v zálibu ve stavění modelových železnic. A když si rodiče, kteří jsou učitelé v Trutnově, před šesti lety pořídili chatu v klidné lokalitě Jestřebích hor, kde nyní už tráví převážnou část roku, právě zde našel Šimon prostor pro svůj životní projekt Jestřebohorské železnice. „Je to sen každého železničáře – postavit si část reálné železnice a nemít to jen jako hračku,“ prohlašuje. Jedná se (zatím) o třináct metrů dlouhý úsek. Ale pěkně popořádku.

Když Turkovi našli útočiště před ruchem města v místě obklopeném lesy a loukami, dostal tehdy ještě desetiletý Šimon nápad. Do té doby stavěl vláčky v bytě, nyní měl najednou zázemí na větší věci. Na zahradě se nejdřív rozhodl postavit větší modelovou železnici, a to v měřítku 1 : 22,5. „Toto měřítko se bere už jako nadstandardní,“ říká, když ve spodní části zahrady přicházíme k oválnému kolejišti, zasazenému do břehu a podkladu z kamínků. Jak to u modelářů bývá, najdete tady všechno se smyslem pro detail, navíc hezky doplněné o zelené rostlinky. Dominantní je skála s tunelem.

„Existuje spousta modelů, hlavně švýcarských, ale tohle jsou rakouské mašinky. Jezdí tady tři lokomotivy Stainz a několik vagónů. Je to docela rarita, protože v reálu existuje už pouze tato jedna lokomotiva,“ vypravuje. Zajímavostí je například i sněžný pluh, protože železnice je v provozu celoročně a pluh se v těchto horských podmínkách hodí,“ usmívá se.

Kolejiště budoval postupně a kolik času mu to zabralo, nedokáže spočítat, protože je to prý neustálý koloběh. V plánu má rozšíření na protější stráň přes potok, kde by chtěl postavit i most. Velkou roli v tom samozřejmě hrají i finance, neboť tohle už není úplně hračka. „Je to náročné i v tom, že jsme v kopci, nedá se to dobře ukotvit, furt to pracuje,“ popisuje Šimon. Nicméně by byl rád, kdyby se mu novou část podařilo přidat ke stávající do začátku letošní zimy. Jak říká, je to pak hlavně o tom najít si tu prioritu, co dělat.

Zahradní modelová železnice totiž není tím jediným, co upoutá vaši pozornost a čím si mladý vláčkař plní svůj sen. Před čtyřmi lety se pustil do ještě větší výzvy a na zahradě jsou dnes opravdové koleje, po domácku vyrobená lokomotiva s vagónem, vlakový přejezd, depo, zastávka... „Začalo to tak, že jsem úplně namátkově položil na zem první pražce a různě po okolí a sousedech jsem sháněl koleje. Jsme tady totiž v oblasti dolů a šachet, všude tu byly koňské dráhy, kde se tahaly vozíky. Ta kola, co jsou u lokomotivy a nákladního vozíku, mám právě odtamtud,“ poukazuje.

Právě lokomotiva je jedním z největších majstrštyků Šimonova železničářského světa. Jedná se o vlastnoručně z plechů vyrobenou repliku parní lokomotivy 210.001, která na kolejích jezdila jako posunovací mašina. Mladý tvůrce si ji opravdu vymazlil, dokonce se v ní dá roztopit oheň, aby z komína vycházela pára. „Uvnitř je vyložená šamotovými cihlami a je tam nádrž na vodu,“ přibližuje svůj výtvor a předvádí nám názornou ukázku. Lokomotiva je bez pohonu, nicméně trať vede lehce z kopce, takže kdo se do ní nasouká, může se i „svézt“. „Ale o nějakém ježdění to rozhodně není, je to spíš na tu autentickou atmosféru, že tady vlak stojí a dělá páru,“ povídá.

Původně úzkorozchodná trať, která má rozchod padesát pět centimetrů, měla jen pár metrů, ale pak se mu podařilo získat větší množství kolejí a před loňským létem tak trať zaznamenala největší skok na současných třináct metrů. „K přichycení kolejí k pražcům nevyužívám originální chycení, co se k tomu vyrábí, ale udělal jsem si vlastní z podložek a šroubů,“ prozrazuje. Když vyráběl první prototyp dráhy, který vznikal ještě v lese nad chatou, neměl doladěné drobnosti. Když potom pokládal koleje na zahradu, už věděl, co a jak, a dal si i víc záležet, aby měl trať vyrovnanou a správně usazenou.

Zajímavé je určitě i to, že všechny nápady jsou čistě jen z jeho hlavy a nikdo mu s tím ani nepomáhá. „Já si rád dělám věci po svém,“ směje se teenager, který v červnu ukončil základní školní docházku v Markoušovicích a od září se začne učit v Hronově na automechanika. „Myslím, že pořád to bude ve fázi, že se to tady bude stále budovat. Rád bych trať prodloužil i mimo zahradu. Kousek odsud je v lesíku rybníček. Bylo by to hezké, ale bohužel okolo nás jsou soukromé pozemky a momentálně s tím nejde nic dělat,“ líčí. Zůstává však optimisticky naladěn, že do budoucna se to třeba změní. „Přeci jen pro děti je to taková atrakce. Dřív lidé kolem nás chodili hodně přes louky, teď jak jsou oplocené, chodí nahoru i po cestě a nahlížejí do zahrady.“

Kdo by chtěl přijít omrknout železnici, není to žádný problém. Šimon dokonce rozšířil po okolí letáčky se svým telefonním číslem (776 836 951). „Ale byl bych rád, kdyby mi volali jen lidé, kteří mají buď zájem se přijít podívat, nebo se chtějí informovat. A budu také rád, když mi třeba někdo přispěje dobrovolným vstupným,“ povídá, že když mu zavoláte s dostatečným předstihem, tak se domluvíte. K vidění je tam toho opravdu mnoho. Novinkou je třeba nákladní vagón, který umístil na koleje v červnu. „Veškeré drážní věci, co sem dávám, mají historický původ nebo alespoň napodobují historickou stránku železnice,“ povídá, že pořád shání nějaké různé železničářské věci. U Českých drah a Správy železnic už má více známých, takže když se něco vyřazuje, podaří se mu občas něco získat.

Ve sbírce má například výstražnou ceduli, která upozorňuje na přejezd a která pochází ještě z dob, kdy lidé toho tolik o vlacích nevěděli. Vysvětleno jim to bylo textem „Pozor na vlak! Zazní-li zvonek, zůstaňte před závorami! Opusťte ihned trať!“ Další artefakty mu leží na trávě – spojky kolejí z dolů v Žacléři, různé kolejnice z Radvanic a z Malých Svatoňovic mu darovali výhybku, která teprve čeká na zrestaurování.

Tohle už je prostě vyšší level modelářství, jestli se to tak ještě dá nazývat, a věnují se mu jen opravdoví „blázni“. V Královéhradeckám kraji by prý Šimon napočítal tak pět na sobě nezávislých lidí, kteří využívají důlní nápravy jako on a staví si tratě. „Rád se jezdím dívat třeba do Chlumce nad Cidlinou, kde je také zahradní železnice udělaná podle švýcarské dráhy. Trať je široká třicet pět centimetrů, okruh už má asi padesát pět metrů,“ přibližuje a dodává, že zrovna tento model dráhy má i on doma, akorát jen v malém měřítku. Není to totiž tak, že by už pouze budoval venkovní expozice, spoustu modelů vláčků a kolejišť má i v pokoji. „Když je hezky, stavím na zahradě. A když je zima, zalezu si dovnitř a dělám si ty detaily.“

Se Šimonem se můžete potkat na trutnovských výstavách během roku, co probíhají na Frimlovce a městském úřadu, kde bývá k ruce pořadatelům. Chodí také na výtvarku do ZUŠky, kde pro děti a rodiče, stejně jako ve škole, často připravuje mini prezentace o novinkách ze své železnice a ze svých cest vlakem. „S rodiči párkrát do roka jezdíme do Švýcarska, které je rájem železnice. Jezdím tam vpředu se strojvedoucími a hrozně si to užívám,“ culí se klučina, který by se svým počínáním klidně mohl stát inspirací pro další mladé lidi, aby si našli svůj koníček a nadchli se pro něco, co je opravdu baví.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek