Po téměř dvou dekádách antikvariát zavřel své dveře

Jak dlouho váš antikvariát existoval a co vás přivedlo k jeho založení?
Knihami se zabývám už dlouhou dobu a po příchodu do Trutnova jsme se s manželkou rozhodli otevřít ve městě antikvariát, který byl na nábřeží v ulici Na Struze v provozu dlouhých devatenáct let. Tenkrát jsem si řekl, že by bylo dobré otevřít kamennou prodejnu, která v Trutnově nikdy nebyla a chyběla. A tak se také stalo. Bohužel nebylo příliš zákazníků, výhodou ale byl později internet, díky němuž jsem je získával.

Když byl v nejlepší kondici, kolik knih jste měl k dispozici?
Patřil mezi top antikvariáty, protože jsem měl k dispozici 60 až 70 tisíc rozmanitých titulů a přibližně 40 tisíc pohlednic. Prodával jsem také gramofonové desky a různé starožitnosti. Výběr byl tedy velmi slušný. Jednu dobu jsem rovněž jezdil na burzy, abych vydělal na chod prodejny.

Kdy přišla zásadní krize?
V době, kdy vše bylo na nejlepší úrovni a antikvariát už byl velmi zaběhnutý, přišel covid. Byla to ta největší krize a z mého pohledu tak trochu začátek konce. Nepříznivá situace nás velice zabrzdila a dalo by se to označit za skutečné neštěstí. Další problém nastal, když kvůli pandemii uzavřeli okres Trutnov. Samozřejmě jsem nevěděl, co bude dál, panovala totiž totální nejistota. Jediné pozitivum bylo, že mohl fungovat e-shop.

Jak to pokračovalo dál?
Když skončil covid, změnilo se chování celé společnosti, a to i obchodně. Antikvariát se již nenastartoval na úroveň před covidovou pandemií. Lidé začali fungovat podle latinského rčení carpe diem, tedy užívej dne, protože si najednou uvědomovali, že život může být krátký, a rozhodli se ho užívat naplno, což se dalo chápat. Knihy je už moc nezajímaly, sběratelství sláblo a začalo odumírat. I když byla obrovská nabídka, poptávka byla minimální nejen v kamenném obchodě, ale také na e-shopu.

Neměl na to vliv i rozvoj moderních technologií a s tím spojené elektronické knihy?
To je určitě jedna z dalších příčin, protože se dnes touto cestou dá koupit cokoli, aniž by zákazníci museli navštívit kamennou prodejnu. Další věcí je, že i vzácnou knížku, která se kdysi prodávala za tři a půl tisíce, najednou nikdo nechce koupit ani za dvě stovky. Dříve si odborníci v různých oborech sháněli knížku, aby si prohloubili své znalosti a rozšířili sbírky. V dnešní době, když něco takového potřebujete, stačí navštívit internet, protože je tam k dispozici elektronicky a vy ušetříte za nákup fyzické knihy.

Kdy jste antikvariát definitivně uzavřel?
Stalo se to na konci července letošního roku.

Co jste udělal s obsahem prodejny?
Myslel jsem si, že tu spoustu knih, kterou jsem tam měl, někdo koupí jako celek. Nikdo však neměl zájem, a to ani za odvoz. Nakonec se to podařilo a jeden kolega z pražských Vršovic si velkou část odvezl, další knihy jsem dostal mezi lidi, některé z nich šly do muzea a nic se nevyhodilo.

Našel jste si nějakou pracovní alternativu?
Bojoval jsem, jak to jen šlo, ale další provozování kamenného obchodu už bylo pro mě neúnosné. Uzavření antikvariátu bylo sice smutné, ale měl jsem štěstí. Pomocnou ruku mi totiž podal PhDr. Vlastimil Málek, ředitel Muzea Podkrkonoší v Trutnově, s nímž jsem spolupracoval již v minulosti. Mohl jsem tam nastoupit na tři čtvrtě úvazku, tedy šest hodin. Čtyři hodiny odpoledne jsem poté trávil v antikvariátu, aby mohl dále fungovat. Tak to šlo asi dva roky, ale už jsem byl v pracovním vytížení čtrnáct hodin denně včetně víkendů. To už bylo nad moje síly a musel jsem si vybrat. Buď budu dělat dvě věci najednou, nebo jednu na plný úvazek. Práce v muzeu mě zaměstnávala natolik, že už jsem nebyl schopen se věnovat antikvariátu naplno. Muzeum pro mě mělo větší perspektivu.

Čemu se v něm věnujete?
Jsem správce depozitářů, mám na starosti sbírky, do nichž se snažím od občanů získávat nové cenné přírůstky, a zabývám se také evidencí. Pořádám i edukativní programy pro školy a někdy s radostí průvodcovskou službu, kdy se zájemcům snažím přiblížit historii Trutnova.

Když se vrátím ke knihám, trh je jimi zahlcený, každý rok vychází značné množství nových titulů. Myslíte si, že se lidé k tištěným knihám vracejí, nebo s nástupem moderních technologií jejich význam klesá?
Když se ohlédnu před rok 1990, vydávalo se knížek, bez ohledu na obsah, méně. Protože však byla velká poptávka, vycházely ve velkých nákladech, třeba až pět tisíc kusů a více. V dnešní době se vydává obrovské množství titulů, ale v daleko menším nákladu, například pět set až patnáct set kusů s tím, že když se je nepodaří prodat, skartují se nebo se prodávají přes Levné knihy či jiným způsobem. Nikdy se totiž, až na výjimky, dopředu neví, o co bude zájem a bude se to dobře prodávat. Moderní technologie v tom pochopitelně hrají svou roli, je to levnější a navíc to nezabírá prostor jako knihy. Samozřejmě jsou ale naštěstí stále vášniví čtenáři, kteří dávají přednost papírovým knihám a doma mají zaplněné knihovny.

Jak vidíte budoucnost antikvariátů?
Některé antikvariáty včetně toho trutnovského skončily, ale nepřibývají nové. Jen v Královéhradeckém kraji jsou asi pouze dva, a to v Náchodě a v Hradci Králové. Dělat to jako koníček, což se do letoška týkalo i mě, je hezké, ale pokud nemáte jiný příjem a máte další náklady, není možné se tím uživit. Navíc v obchodě trávíte spoustu času.

Nebude se vám s odstupem času po své prodejně knih stýskat?
Antikvariát ve městě zřejmě chybět bude, ale mně se po něm stýskat nebude. Měl jsem doma mnoho historických knížek, které však v bytě zabíraly hodně místa. Proto jsem je věnoval muzeu, kde pracuji, mohu s nimi být stále v kontaktu a mohou posloužit i široké veřejnosti. A navíc lidé, kteří do muzea chodí, byli pravidelnými návštěvníky mého antikvariátu.

Co pro vás znamená kniha a jak ovlivnila váš život?
Knihám a hlavně knihtisku vděčíme za to, kde jsme, a vedlo to k rozšíření vzdělání obyčejných lidí. Díky knihám jsem také poznal spoustu skvělých lidí. Navíc si cením odborníků v nějakém oboru, kteří publikují odborné statě a nebojí se jít s vlastní kůží na trh. Knihy považuji za dobré médium, protože vím, že informace, které se tam dozvím, mají nějaký smysl, což se v případě internetu mnohdy říci nedá.

A co vy osobně rád čtete a proč?
Úplně všechno včetně věcí, kterým nerozumím. Moc třeba nerozumím modernímu umění, ale nemám potřebu ho kritizovat. Totéž se týká i literatury a mnohdy velmi složitých textů. Mám totiž potřebu se o těchto věcech něco dozvědět, pokusit se jim porozumět a zároveň si rozšířit obzory. Čtu tedy beletrii, ale i historické a odborné knížky.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek a archiv redakce