Středa

13. listopadu 2024

Nyní

1ºC

Zítra

3.4ºC

Svátek má

Tibor

Od uhlíku přes xenonové výbojky až k digitálu

11. září 2023

Jestli může někdo zasvěceně vyprávět o modernizaci kina, pak určitě dlouholetí zaměstnanci. Jiří Podlipný promítal v Trutnově filmy přes třiatřicet let, Josef Kábrt byl více než deset let vedoucím kina a Alena Prokopová přes patnáct let coby pokladní prodávala vstupenky.

Jiří Podlipný (na úvodním snímku v nové promítárně je vlevo) zažil éru, kdy se ještě zakládaly filmové kotouče. Do kina Vesmír nastoupil v roce 1985. Před každou projekcí musel nejprve nastěhovat do kabiny cívky s filmem. Běžný, trvající hodinu a půl, se totiž vešel zpravidla na čtyři až šest. Filmový pás v celku měřil dva a půl až tři a půl kilometru.

Z cívek se musel převinout na kotouč, zkontrolovat a připravit, aby díly správně navazovaly. „Při jít jsem musel minimálně půlhodiny před projekcí, abych vše stihl připravit,“ vzpomíná.

Sedm vteřin před koncem cívky byly v rohu značky, kterých si drtivá většina diváků nevšimla. Pro promítače to ale byly důležité informace, kdy spustit druhý stroj, aby došlo ke včasnému prolnutí filmu. „Kdyby značky takzvaně ujely, byl by průšvih. Diváci v sále by viděli tmu nebo čísla,“ říká Podlipný. Na filmu byly i speciální značky Ústřední půjčovny filmů. Pokud byly ve filmu například lechtivé scény, na filmovém pásu vyznačovaly místa, mezi kterými se nesmělo stříhat. „Pokud už se tam muselo stříhat, protože se například film přetrhl, muselo se to napsat do záznamu a vystřižený kus se musel poslat do Prahy,“ vypráví.

Pro projekci byly tehdy jako světelný zdroj běžně používané xenonové výbojky, které nahradily uhlíkové lampy. „Od nich býval promítač většinou umazaný jako kominík,“ říká. Podlipný ale zažil i nové časy, kdy kina ovládly počítače. „Nové technologie mi nikdy nevadily, naopak. Digitální éra mě bavila,“ přiznává.

Velice dobře si také vzpomíná, jak kino v minulosti vypadalo. „Pamatuju, když ještě mělo lóže a balkón. Uprostřed hlediště byla ulička, z kina vedly ještě další dva východy,“ připomíná. Modernizace podle něj kinu prospěla. „Promítárna je sice menší, ale hlavní sál je na první pohled stejně velký. Hlavně sedačky jsou úplně o něčem jiném. Líbí se mi i menší sál. Vesmír je hezké kino,“ dodává.

Josefu Kábrtovi (na snímku stojí vlevo) se při prohlídce obnoveného Vesmíru vybavila řada vzpomínek. „Mohlo by teď chodit víc diváků. Pamatuju si, že když se za nás promítal nějaký filmový trhák, hrálo se ve tři, o půl šesté, v osm a pak ještě na letním kině, tedy čtyřikrát za jediný den! Tak velký byl zájem,“ upozorňuje.

Kino Vesmír se v sedmdesátých letech proslavilo i za hranicemi Trutnova, a to díky úspěšnému Filmovému festivalu mladých. „Po Karlových Varech a Zlínu byl Trutnov třetím nejvýznamnějším festivalem u nás. Když se v sedmdesátých letech kino rekonstruovalo, tak se dělalo jako festivalové. Proto jsme tady jako jedni z prvních měly moderní promítací stroje Meo5X, říkali jsme jim zkráceně pětky,“ připomíná Kábrt. Díky tomu bylo promítání zautomatizované. Ne však zá sluhou přerovského výrobce, ale díky zručnosti promítačů ve Vesmíru. „Byli tak šikovní, že sami zařídili, aby docházelo k automatickému prolínání filmů. Nalepili na kinofilm hliníkovou fólii, prohnali to podomácku vyrobenou elektronikou a pak na promítání jen dohlíželi,“ chválí Kábrt někdejší kolegy.

Nové kino se mu líbí. Moderní technika podle něj ale ubrala z nových kin trochu romantiky. „Někdo přijde, zmáčkne knoflík a už se promítá. V tom je právě ten rozdíl. Filmy sem přijdou jinou cestou a jinou technologií se promítají,“ naráží na časy, kdy se filmy vozily na cívkách v bednách, zatímco dnes se pouští online pře internet.

Digitalizace změnila i prodej vstupenek. Éře trhacích lístků už dávno odzvonilo. „Když lidé chtěli konkrétní místo v hledišti, muselo se listovat papírovými archy a hledat. Po promítání se pak hodně vstupenek válelo zmuchlaných v hledišti na zemi,“ poukazuje Alena Prokopová, která pracuje jako pokladní ve Vesmíru přes patnáct let.

KINO VESMÍR PROMÍTÁ
pondělí 11. září
17.30  Strážci Galaxie: Volume 3

úterý 12. září
17.30  Mluv se mnou!
19.00  Dvě slova jako klíč

středa 13. září
17.30  Strážci Galaxie: Volume 3
19.00  Dvě slova jako klíč

čtvrtek 14. září
15.30  Blue Beetle
18.00  Oppenheimer
18.30  Letní světlo, a pak přijde noc
19.00  Strašidelný dům

pátek 15. září
15.30  Krakenteena Ruby
16.30  Meg 2: Příkop
18.30  Nikdy neříkej nikdy
19.30  Onemanshow - The Movie

sobota 16. září
15.30  Malá mořská víla
16.30  Indiana Jones a nástroj osudu
18.30  Barbie
19.30  Nikdy neříkej nikdy

Prosklená „kukaň“ v opraveném kině není, ustoupila modernější verzi. „Já na ni ale nedám dopustit, bylo to v ní perfektní. Zvlášť jsme to ocenila, když se lidi nahrnuli a byl děsný nápor, někdy až nepříjemný,“ říká.

S prodejem začínala zpravidla půl hodiny před promítáním. V kině ale strávila mnohem víc času. Když byl dvojprogram, tedy promítání od půl šesté a od osmi, byla v pokladně čtyři a půl hodiny. „Nejdřív jsem třicet minut prodávala lístky. Pak jsem udělala statistiky, administrativu a spočítala peníze. A pak před druhým filmem zase půl hodiny prodávala,“ vypráví.

V novém Vesmíru ji možná až takový stres nečeká. Diváci si zvykli nakupovat vstupenky přes internet. „Uvidíme, co se bude dít. Teď na začátku bude určitě mezi lidmi o kino zájem a ne všichni si pořizují vstupenky přes mobil. Docela se na to těším,“ dodává Alena Prokopová.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek