Neuvěřitelný zážitek, líčil Pavel Drtil po skalpech světových šipkařů

Pavle, jak s odstupem pár dní vnímáte to, co se vám podařilo v Praze?
Abych byl upřímný, pořád to tak trochu vstřebávám. Byl to obrovský zážitek a pořád přemýšlím o tom, jak úžasný moment to byl a jaký úspěch se mi podařil.

Nejdřív vás čekala kvalifikace. Počítal jste, že postoupíte do hlavní fáze turnaje?
Kvalifikace byla ve čtvrtek, den před turnajem. Přišel jsem tam po noční směně a měl za sebou jen tři hodiny spánku, ale měl jsem jasný cíl – postoupit. Vyšlo to sice natěsno, ale vyšlo. Po kvalifikaci jsem se vrátil domů do Trutnova, pořádně se vyspal, abych druhý den byl připravený na turnaj. No a pro jistotu, že bych se dostal dál, jsem si vzal s sebou věci i na sobotu.

To jste si tak věřil, i když jste věděl, proti komu budete stát?
Šel jsem tam s tím, že ukážu, co umím, a jak to dopadne, se uvidí. Každopádně jsem neměl v úmyslu prohrát.

Čekal vás Joe Cullen, osmnáctý hráč světa. Jak jste se na tento duel připravoval?
Nijak zvlášť. Říkal jsem si, že zahraju to svoje a uvidí se. Myslím, že Cullen nebyl ve své nejlepší formě. Diváci mi hodně fandili, skandovali i moje jméno, a možná to na něj mělo vliv, protože nehrál úplně podle svého standardu.

A vás atmosféra tří a půl tisíc skandujících lidí nesvazovala?
Kupodivu mi to vyhovovalo. Měl jsem trochu obavy, protože jsem vždycky hrával v klidu, ale zjistil jsem, že ten ruch mi vlastně sedí víc. Bylo to neuvěřitelné. Nic takového jsem ještě nezažil.

Co jste dělal po zápase?
Po zápase jsme se s kamarádem vrátili k němu domů, zůstával jsem v Praze. Říkal jsem si, že hezky vyspím, což se mi podařilo. O půlnoci jsem už ležel. Ráno jsem si dal kuřecí na kari s rýží, co měl kamarád v lednici. Na halu jsme pak přijeli kolem poledne, trochu se rozcvičil a začal se pomalu psychicky připravovat na zápas.

Irčan Josh Rock, světová patnáctka a váš další soupeř. Jak jste viděl tento duel?
Začal jsem dobře, vedl 4:1, ale pak jsem trochu polevil a bylo to 4:4. Nakonec se mi ale podařilo vzpamatovat a přetáhnout výsledek na svou stranu. Myslím, že i on hrál trochu pod svůj standard, ale na výsledku to nic nemění.

Poslední šipky musely být velké nervy. Zavírat už mohl dřív Rock, ale netrefil jednu šipku a tím vám dal šanci.
To bylo štěstí, mohl zkusit double ještě přede mnou, ale naštěstí minul o drátek. Zbývalo mi 78, tak jsem se na chvilku pozastavil. Chtěl jsem triple osmnáct, to by mi zbylo 24. Když jsem dal ale jen čistou osmnáctku, musel jsem jít přes dvacet a double dvacet. Snažil jsem se soustředit, vydechnout a pak to na jeden nádech hodit.

A padlo to tam. Viděl jste už video?
Jo, už jsem ho viděl několikrát. (usmívá se)

Celý zápas s Joshem Rockem, závěrečné šipky Pavla Drtila jsou v čase 25:03.

Je to největší vítězství ve vaší kariéře?
Dá se to tak říct. Porazit někoho z profesionálů, navíc na pódiu před českým publikem, to byl obrovský zážitek.

Skalpy Cullena a Rocka vás určitě dostaly na nějakou vlnu. Věřil jste, že můžete uspět i v osmifinále proti Belgičanovi Kimu Huybrechtsovi?
Jasně, šel jsem do toho s tím, že bych ho mohl porazit. Bohužel jsem ale hned v prvním legu minul šipky na double, což možná rozhodlo o celém zápase. Paradoxně to byla moje nejlepší hra ze všech tří zápasů, ale nakonec jsem prohrál (4:6 - pozn. red.).

Mrzelo vás to?
Byl jsem trochu zklamaný, že to nevyšlo dál. Večer jsem se v klidu vrátil domů, abych se vyspal, protože ráno v osm mě už čekal rozhovor pro Radiožurnál. A pak jsem šel na odpolední.

Ve vašich vyjádřeních po turnaji jste říkal jste, že si teď užijete „pět minut slávy“ a pak se vrátí všechno zpět do svých kolejí. Ještě těch „pět minut slávy“ trvá?
Zatím ano. (usmívá se) Ono se říká pět minut, ale spíš to budou tak dva týdny. Ještě 14. listopadu mě čeká rozhovor ve Snídani s Novou a pak už to asi opadne. Ale je jasné, že s takovým mediálním zájmem kolem sebe jsem se ještě nikdy nesetkal.

 A teď mi povězte. Za víkend jste si vydělal docela hezkou odměnu – 120 tisíc korun. Už jste si díky šipkám někdy přišel na podobné peníze?
Myslím, že jednou jsem vyhrál na jednom turnaji ve Španělsku, před mistrovsvím Evropy, asi 5000 euro. Ale to už je asi deset let zpátky.

Jak peníze využijete?
Nechám si je na různé turnaje, startovné, cestovní náklady a podobně. Ono se to hodí. Rozhodně to potěší.

Jaké máte další plány? Čekají vás letos ještě nějaké turnaje?
Za tři týdny jedu do Liberce na mistrovství republiky v softových šipkách . A potom je tu Czech Open, ale ten se kryje s kvalifikací na mistrovství světa PDC. Zvažuju, kam vlastně jet, protože kvalifikace je určitě prestižnější, ale jde jen o jeden turnaj. Je blbé, že se to takhle kryje. Kvalifikovat na mistrovství světa se mi ještě nikdy nepodařilo.

Vím, že dřív jste obětoval šipkám hodně času, ale teď už prý tolik netrénujete. Tak jak to je?
Například přes léto jsem netrénoval vůbec, až asi 14 dní před turnajem jsem začal tak půl hodiny denně a dva tři dny před turnajem třeba hodinku. To je ale furt málo. Když jsem házel dřív, házel jsem i tři hodiny denně. Ale asi s věkem lepší ta hlava, člověk to nějak líp dává a asi mu to i pomáhá.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Pavla Drtila