Na Bojišti je radost hrát, koncert má vždycky skvělou atmosféru

Ačkoliv Fest Pod Parou se tady koná teprve podruhé, přírodní areál na okraji města zná Sváťa velmi dobře už z dřívějších let, kdy sem kapela jezdila hrát na trutnovský Open Air. „My jsme tu mívali vždy vyhrazené nedělní dopoledne. Před námi hrál Boron, což byl vždycky takový skvělý metalový budíček. Mraky lidí tady byly. Na Trutnov strašně rádi vzpomínáme,“ říká a dodává, že sem jezdili, i když zrovna nehráli. „Stejně jsme se sem jeli podívat, protože to byl nejlepší festival.“

A tak zpráva o tom, že se Trutnoff na Bojiště vrací, ho velmi potěšila. Nicméně tuto událost si letos musí nechat ujít. „My zrovna v ten samý termín děláme ve Slaném náš festival Valník,“ líčí a vysvětluje, že termínu trutnovského festivalu vždy ustupovali, neboť představoval velkou konkurenci. Ale poté, co ho Martin Věchet a spol. přesunuli do Brna, už to taková konkurence nebyla a začali v ten termín dělat svůj fesťák.

Jelikož jsou Totáči spjati s celou historií festivalu Pod Parou, mají v paměti všechna místa, kam se punkáči sjížděli. A Trutnov je podle Švába jednoznačně nejlepší místo, kde se festival konal. „Třeba ve srovnání s letištěm ve Vyškově to ani nemá cenu srovnávat,“ konfrontuje festivalové zázemí s prostředím, odkud pořadatelé loni „Pod Páru“ přesunuli na Bojiště. A jak by vyznělo srovnání s tím, jak festival začínal před dvaceti lety? „Tehdy byly všechny akce trošku divočina, hlavně ty punkrockové. Dnes už je to všechno víc profi, je tady velká stage a je to opravdu velký festival,“ vypravuje.

Na řadu před pozvolna zaplňující se hlediště předstoupila kapela ve čtvrtek v osm večer. „Chtěli jsme mít volný víkend a ten další máme taky. Máme teď vlastně takovou kapelní dovolenou, kterou jsme si vydupali. Loni jsme hráli v kuse od května až do začátku září a bylo to vyčerpávající,“ prozrazuje Sváťa. Extrémně vytížení jsou ale i letos. Během června odehráli dvanáct koncertů, v červenci devět. Ten poslední na Bojišti. „Koncert byl úplně perfektní. Je radost tady hrát, má to vždycky skvělou atmosféru,“ nechal se slyšet pár minut po skončení v backstage.

Kapele se podle jeho slov daří dobře, přestože na konci loňského roku ji opustil kytarista Karel „Karloss“ Máša, který se rozhodl ukončit hudební kariéru. „Zvažovali jsme, jestli vezmeme druhou kytaru, ale nakonec jsme si řekli, že to zkusíme ve třech a uvidíme, co na to řeknou lidi. A zatím jsou ohlasy dobré,“ usmívá se a odskočí to vedle zaklepat na dřevěná vrata.

Na podzim Totální nasazení oslaví 33 let na scéně. „Byli jsme spolužáci z gymplu a po prvních pokusech v letech 1988 a 1989 jsme kapelu založili na přelomu listopadu a prosince v roce 1990,“ vzpomíná Sváťa, jak to dali dohromady s Martinem Jandou a Pavlem Pospíšilem. V současné době hraje ve skupině s kytaristou Pavlem Pešatou a bubeníkem Petrem Žákem. „K 33 letům kapely chystáme na podzim šest speciálních koncertů v Praze, Brně, Liberci, Plzni, Českých Budějovicích a Olomouci, kde bude hrát jak staré Totální nasazení, tak nové. Každá kapela si dá asi hodinový set písniček, které v té době hrály,“ uzavírá jediná stálice Totáčů, kteří mají na kontě jedenáct studiových alb.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová