Mimořádná událost: EPO1 obsadily ikonické sochy, zavěšené matrice i malby

V Turbínové hale to jsou Ctnosti a neřesti naší doby / 300 let poté sochaře Matyáše Chocholy, na podestě Supi a srna grafika Jana Vičara a v rozvodně výstavní projekt Ztracený ráj malířů Anny Neborové, Jonáše Czesaného, Jakuba Janovského a Samuela Kollárika. „Dalo by se říci, že je to pro diváky takové Tour de Umění,” řekl při vernisáži Jan Kunze, ředitel EPO1, kterého nadchlo, že se v turbínové hale, největším výstavním prostoru, podařilo vůbec poprvé zrealizovat Chocholův velký projekt.

„Když jsem probíral jednotlivé projekty, které se k výstavě nabízely, narazil jsem na ten Matyášův. Hned jsem věděl, že je to ono a v turbínové hale se jeho díla budou vyjímat. Sám umělec byl velmi nadšený a v tomto projektu reflektuje Matyáše Bernarda Brauna a jeho cyklus Ctností a neřestí v nedalekém Kuksu. Pojal to v současném duchu a svým vlastním stylem. Věřím, že jeho sochy umístěné v EPO1 budou stejně ikonické, jako ty Braunovy na Kuksu,” uvedl ředitel ředitel Kunze.

Podle autora instalace výstavy trvala čtrnáct dnů. Turbínovou halu zaplnilo dvanáct mohutných až totemických soch, které jsou jakousi osobitou reinterpretací alegorií insipirovaných Braunovými sochami na Kuksu. Při jejich tvorbě byly využity moderní technologie, konkrétně betonový 3D tisk. „Na začátku tohoto projektu stála myšlenka, že žijeme v přítomnosti a současnosti, ale zároveň se nás dotýkají hluboká témata historie. Od malička jsem byl inspirován mým jmenovcem Matyášem Bernardem Braunem a na začátku letošního roku jsem si řekl, že se pustím do něčeho většího a  rovnou sáhnu po inspiraci jeho Ctnostmi a neřestmi,” prozradil umělec.

Chochola připustil, že jeho tvorba není snadná na pochopení a sám ji nerad vysvětluje, protože ho na ní baví to, že lidi ponouká k uvažování a fantazírování, které má na tomto světě nejraději. „Braunovy sochy byly svými příběhy doprovázené až později, stejně jako moje sochy nemají předen dané charaktery, jsou to spíše volné inspirační zdroje poskládané z různých kultur a tvarosloví. Ctnosti a neřesti jsou v nich namíchané tak, jak je to v naší době. Pro jednoho to může být ctnost, pro jiného neřest a naopak. Je to tedy na divákovi,” dodal.

Z jiného soudku je druhá výstava na podestě nazvaná Supi a srna, jejímž autorem je grafik Jan Vičar. „Jde o jakýsi cestovní deník, kdy si autor do dřevorytin zapisuje věci, které prožil na cestách po světě. Mým cílem bylo přinést do EPO1 něco, co není klasické a co je jiné. Proto jsme nezvolili jen jeho velkoformátové grafické tisky, ale do prostoru jsme zavěsili také jejich matrice, které jsou v Janově díle originální a specifické,” vysvětlil Jan Kunze.

Vičar potvrdil, že svými pracemi píše deník, ale píše i konkrétní deník. „Bylo to například k práci nazvané Chtěl jsem být generál, ale válka byla příliš krátká. To je citace jednoho SS policisty, o kterého jsem se staral jako pečovatel v Kostnici. Práce z tohoto cyklu je vystavena i tady v EPO1. Pod jednotlivými díly jsou citace z tohoto deníku,” sdělil grafik. Součástí výstavy je rovněž leporelo, které má původní tvar knihy, jež vznikla ve spolupráci s americkou básnířkou Sally Ball, kterou autor potkal ve Francii. Ústřední tématem této knihy jsou konzum, globalizace, ekologie.

V pořadí třetí, kolektivní výstava čtyř autorů je pojmenovaná Ztracený ráj a je instalována v rozvodně. Jak prozradil její kurátor Petr Vaňous, expozice maleb Ztracený ráj symbolizuje opakující se cyklický čas, o němž je na místě v současné době stále více přemýšlet a získávat k němu nějaký vztah. „Žijeme ve světě neustálé proměny. Máme za sebou dětství, dospívání, stárneme a musíme o tom jako živé bytosti přemýšlet, což je základní poselství výstavy, která však nevyznívá skepticky nebo bezvýchodně. Naopak je v ní poselství, že jsme všichni na jedné lodi a radostné i bolestné zlušenosti můžeme vzájemně sdílet,” vysvětlil kurátor. Všechny tři výstavy v EPO1 trvají do konce března.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová