Miluju, když se potká tvůrcův záměr s otevřeným srdcem diváka

Jak jste si užívala potlesk ve stoje po premiéře?
Upřímně a s velkou vděčností. Miluju, když se potká záměr toho, kdo představení vytváří, s otevřeným srdcem diváka. Očividně se to propsalo a dotklo zevnitř nejednoho člověka v publiku. Měla jsem fakt radost.

A co jste prožívala během představení?
Během představení jsem neměla moc prostor mít fokus jinde než na technickém zázemí. Měla jsem na povel přesný timing light designu a hudby – při představení je potřeba se plně soustředit, aby se v tu danou vteřinu změnila atmosféra, pustil se správný text, hudba… Na tom dost závisí celkový výsledek. Ale prožívala jsem při tom velký klid a chvílemi si to užívala s diváky i tanečníky současně. Od určité chvíle byla cítit obrovská interakce mezi jevištěm a hledištěm, a to vždycky vytváří oběma směry skvělou atmosféru.

Neměla jste obavy, že by to snad holky nedaly? Přeci jen jste na přípravu neměly tolik času, začínaly jste v březnu…
Vždycky existuje možnost, že se může něco pokazit. Přeci jen jsme lidi, navíc tanečnice nejsou profesionálky, ale s tím jsem do toho šla. Zároveň se mi několikrát znovu a znovu potvrdilo, že se na ně mohu spolehnout, že udělají maximum pro zdárný výsledek, a to i když ty poslední přípravné tréninky byly trochu pod časovým tlakem.

Jak vypadal váš trénink?
První část přípravy představení jsme hodně věnovaly novým cirkusovým dovednostem – točení s talíři, hula hoops, flower sticks…, to pro tanečnice bylo úplně nové. Postupně ale přibývalo pohybového materiálu, ve kterém mají největší kredit, a to je contemporary dance spojený s akrobacií. Hodně z nich má i mírně pokročilé dovednosti se závěsnou akrobacií, takže jsem tréninky stavěla tak, aby i v tom krátkém čase využily nové dovednosti a zároveň se mohly s jistotou opřít o to, v čem jsou dobré.

Které části vystoupení byly nejsložitější pro nácvik?
Určitě předposlední scéna, kde jsme právě kombinovaly závěsnou akrobacii a contemporary dance. Původně to měla být samostatná scéna pouze pro práci na šálách, ale z mého úhlu pohledu tomu chyběla dynamika. Přidaly jsme tedy i celou choreografii, ale výsledek jsme viděly až na jevišti v Uffu, takže většinu choreografie jsem dopředu vůbec netušila, jak se to spolu bude potkávat.

Co pro vás bylo hlavní inspirací k vytvoření projektu Heart?
Témata pro projekty se mi většinou nahlásí sama. Nejdřív je to taková tichá indicie, která postupně nabírá na síle. Ptám se vždy, co je důležité téma pro skupinu, se kterou pracuji, a potažmo i pro budoucí diváky. No, a tohle bylo jasné. Co nám všeobecně chybí, je více se zastavit, zaposlouchat do sebe, vnímat, co je a co není aktuálně důležité, a pak už jen hledám spolu s performery způsob, jak to ztvárnit na jevišti, aby to bylo srozumitelné.

Můžete přiblížit, jak probíhal tvůrčí proces od námětu až po realizaci představení?
Realizace projektu Heart měla několik fází. Ve chvíli, kdy jsme začaly pracovat s tématem, rozeběhlo se hned několik možností, kudy vést příběh. Nakonec jsme se ustálily na tom, že děj se bude odehrávat na palubě výletní lodi – ta symbolizuje lidský život (nalodíme se do lidského těla a plujeme skrze různé situace životem), vrženi na oceán možností se učíme tomu, jak obstát v různých rolích (crew, pasažéři), můžeme se bavit, hrát si, ale když se nám přihodí něco zásadního (v našem příběhu to byla bouře), jsme vedeni k tomu hledat v sobě odpovědi na to, co pro nás má nebo nemá skutečnou hodnotu. Kde je ten náš maják, kterým necháme navigovat svoje další životní kroky. Můžeme se doslova znovu zrodit a vnímat sebe i druhé z perspektivy našeho srdce, toho, co nás přesahuje. Kapitán na lodi symbolizoval naši hlavu, rozum, která má vše pod kontrolou (Riki Morgan), zatímco ten slabý hlásek uvnitř nás, naše intuice duše (Linda Corazza) se na palubu našeho tady a teď může spustit právě až ve chvíli, kdy skutečně nasloucháme. Já jsem v roli režiséra a dramaturga vybírala, které scény bude dobré obohatit akrobacií, kde použijeme práci s náčiním, kde bude pouze tanec. Při tvorbě vždy dochází ke spolupráci. Do vzniku představení se autorsky zapojili i samotní performeři a samozřejmě obě Australanky. To je to, co mě osobně baví nejvíc – vzájemná spolupráce, kde já mám tu roli uvidět celý příběh z nadhledu a dát mu celkovou zprávu, která se pak propíše až k divákovi.

Před pěti roky jste festival Cirk-UFF obohatily představením Pure. Jak obě vystoupení vnímáte a jak se liší?
Pure byla taková první vlaštovka naší spolupráce s Liborem Kasíkem v rámci Cirkuffu, která ale zároveň odstartovala spoustu inspirace. Právě tady se ukázala možnost otevřít v Trutnově australsko-českou cirkusovou školu. Trutnov právě díky Cirkuffu a také Dance Festivalu Trutnov (který také 14 let ve spolupráci s Uffem pořádá ZUŠ Trutnov) vygeneroval spoustu zájemců o nový cirkus a zároveň už i připravených tanečníků, kteří by rovnou mohli účinkovat v projektech, jako je letošní Heart. Rozdíl mezi Pure a Heart je především ve spolupráci právě se dvěma australskými performerkami Ricky Morgan a Lindou Corazza, které se podílely na vzniku letošního představení. A samozřejmě i technická a taneční úroveň se o několik levelů zvedla.

Kolik účinkujících z Pure se objevilo v Heart?
V Heart účinkovalo pouze šest tanečnic z projektu Pure, dalších dvanáct účinkujících jsou buď absolventky, nebo současné žákyně tanečního oboru místní ZUŠky, které od letošního března začaly navštěvovat Czirkidz školu.

Proč jste do představení zapojila i zmíněné australské lektorky Lindu Corazza a Riki Morgan?
To je hlavní smysl australsko-české spolupráce Czirkidz. Postupně vytvořit profesionály z lidí, kteří by se na jeviště možná jinak nedostali – běžné lidi z trutnovské veřejnosti, kteří mají chuť na sobě pracovat, učit se nové dovednosti pod vedením profíků. To je ta největší mise a důvod, proč se škola otevřela. Česko se může stát na scéně nového cirkusu pojmem v celosvětovém měřítku.

V závěru představení se objeví na pódiu i zpěvačka Michaela Radová. Jak s ní probíhala hudební spolupráce?
Míša byla právě jedna z tanečnic, která účinkovala v projektu Pure. Tehdy tančila a složila autorskou skladbu I believe in Truth, která také zazněla v projektu. Od té doby Míša udělala neskutečný pokrok jako skladatelka i zpěvačka se svým projektem Meta and The Noises, vydala album. Když jsem přemýšlela o hudební dramaturgii Heart, hned mě napadlo, že by se nám na závěr hodila autorská skladba právě od ní. To, že nám nakonec složila píseň přesně na míru k našemu příběhu a že ji diváci uslyší jako premiéru při představení, to už byla jen úžasná shoda náhod a taky potvrzení toho, že ve chvíli, kdy máme kolem sebe lidi, se kterými jsme takzvaně na stejné vlně, dějí se neskutečné zázračné synchronicity. Určitě doporučuji Míšu a její tvorbu sledovat. Je to další trutnovský talent, který určitě osloví nejen tuzemské, ale i zahraniční posluchače. Její hudba totiž má srdce, proto jsem ji pozvala, aby se stala součástí projektu.

Plánujete s Heart vystoupit i na jiných místech?
Prioritně bylo Heart vytvořeno pro letošní Cirkuff. V tuto chvíli jsme úryvek představení již prezentovali v Hradci Králové v Parku 360 a při trutnovské Muzejní noci. Celá performance bohužel zaniká s odjezdem zahraničních performerek, které účinkovaly v sólových rolích, ale uvidíme, třeba se ukáže možnost, kde se ještě s diváky podělíme o zážitek.

Jakou budoucnost má před sebou CZirkidz Dance Company?
Věřím, že letos jsme si vyzkoušeli, jak může fungovat spolupráce mezi australskými profíky a našimi trutnovskými zájemci o scénické a cirkusové umění. Do budoucna je v plánu vytvořit ze žáků Czirkidz soubor a dát tak šanci talentovaným trutnovským dětem, teenagerům, aby se dotkli toho, co běžně vidí během festivalu Cirkuff v podání profíků. Příští rok tedy CZirkidz Dance Company určitě bude pokračovat a věřím, že se zapojí i další zájemci, kteří se postaví před diváky a ukáží svoje skills.

Nosíte už v hlavě nápad na další projekt?
Ano, mám to tak, že když dodělám jeden projekt, už mi nabíhají další možnosti, jak pracovat dál. Aktuálně mi přijde, že tvořím pro diváky tajný vzkaz skrze názvy představení. Máme za sebou Pure – Heart, takže mě to vede dokončit větu. Něco jako It is the answer… Ale uvidíme. Na podzim přijedou noví australští lektoři a případné představení bude o vzájemné spolupráci. Buď se tedy v tématu potkáme, nebo vytvoříme něco úplně jiného, to je pro tuto chvíli otázka i pro mě, na kterou zatím nemám odpověď.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová a Tomáš Šálek