Mike Ophoff: Nejlíp se závodí, když není žádný stres. Ale nervózní budu

„Táta je Holanďan. Přestěhovali jsme se, když mi byl asi necelý rok,“ vysvětluje na začátek našeho povídání, ke kterému jsme se sešli den před odjezdem do Itálie. V dětství vyrůstal nejdřív ve Vrchlabí, později v Čisté u Horek. Zásadní pro něj ale byl moment, kdy kvůli škole a tréninkovým podmínkám zamířil do Trutnova. „Do klubu jsem se vlastně dostal kvůli střední škole. Ve Vrchlabí byl jenom gympl, do Jilemnice se mi nechtělo, tak jsem šel do Trutnova na průmku a začal jsem tady trénovat s Láďou (trenér Šlofar – pozn.),“ popisuje.

Inženýr z Ameriky

V mládežnických letech Mike reprezentoval Česko na juniorském mistrovství světa v Lahti, kde zajel nejlépe na 29. místo v závodě na 30 km klasickou technikou.

Velká změna v jeho životě přišla po maturitě – odjezd do USA. Bez prodlevy, bez „pauzy na rozmyšlenou“. „Neměl jsem žádný rok mezi, jel jsem hnedka,“ vypráví. Na University of Alaska Fairbanks Athletics studoval strojírenství, stejně jako předtím na průmyslovce, a pět let závodil na univerzitním okruhu.

Zní to jako sen, ale on sám otevřeně přiznává, že po sportovní stránce by mu čistě lyžařská cesta v Česku dala víc. „Po závodní stránce to bylo horší. Není to tam na takové úrovni. Kdybych nechodil na vysokou, tak natrénuju víc,“ tvrdí, ale okamžitě dodá, že se tam určitě neflákal. „Trénovali jsme naplno, ročně jsem furt odtrénoval nějakých osm set hodin,“ počítá, přičemž ani během těch pěti let v zámoří nepřerušil vazby s Trutnovem. „Na jaře jsem se vracel do Česka a v létě jsem se připravoval tady s trutnovským klubem,“ dodává.

Kdyby stál znovu před rozhodnutím, zda zvolit studium v Americe, nic by neměnil. „Za mě to byla výborná zkušenost. Určitě to doporučuju, člověku to otevře oči. Je to úplně jiný svět,“ tvrdí lyžař, který se domů vrátil s titulem inženýra a hned v loňské sezoně o sobě dal výrazně vědět výbornými výsledky v kontinentálním poháru, aby pak svou formu korunoval ziskem dvou titulů mistra republiky na klasické třicítce a desítce, kde za sebou nechal všechny reprezentanty.

Olympiáda jako přespolák za barákem

Když přijde řeč na olympijskou nominaci, tak Mike nepropadá nějaké euforii. Spíš mluví jako někdo, kdo si dlouho šel za svým a teď chce hlavně podat výkon. „Říkal jsem si: Budu se snažit a uvidím, co z toho vzejde. Dám tomu všechno a podle toho to dopadne,“ povídá. No, a ono to dopadlo.

Za moment, kdy začal reálně věřit, považuje letošní úspěšné lednové závody FESA Cup v Seefeldu, kde zajel svůj nejvýraznější výsledek zimy – 3. místo na klasické desítce. Z FESA Cupu pak už vedla přímá cesta k premiéře ve Světovém poháru, kde v Oberhofu dokončil svůj první start na 37. místě. Od bodované třicítky jej dělilo pouhých deset vteřin. „Viděl jsem, že je to našlapaný. Je to už špička. A každá malá chyba se hrozně propíše do výsledků. Nejsou tam už tak velký rozdíly,“ vrací k premiérové konfrontaci s absolutní elitou.

Teď to bude podruhé, a hned na olympiádě! Ve Val di Fiemme přitom nikdy předtím nezávodil. „Tratě znám jenom ty starý, prý se teď trošku měnily… Projel jsem si je párkrát v tréninku. Nic extra. Vím, že jsou kopcovitý s rychlými sjezdy,“ popisuje s tím, že pro něj je to klíčové, aby měl trať co nejvíc zažitou. Tohle mu totiž pomáhá i zmenšit tlak před závodem. „Co mi pomáhá dostat se do pohody? Znát to prostředí, jenže to teď neznám, takže moje největší páka je pryč,“ směje se. O to víc chce spoléhat na jednoduchý recept: „Co nejvíckrát si projet ty tratě a brát to jako přespolák za barákem. Protože to se závodí nejlíp, když není žádný stres,“ konstatuje.

Sám ale přitom dobře ví, že přílišná příprava mu paradoxně někdy škodí. „Čím víc se připravuju na nějaký závod, tak tím je to pak horší,“ přiznává. Nervozita k tomu ale patří, i když si člověk říká opak. „Říkal jsem si to i na svěťáku, že to bude v pohodě. A nebylo to v pohodě,“ hovoří o zkušenosti z velké scény. Na olympiádě mu může pomoct fakt, že jeho klíčové závody se startují hromadně. „To je lepší, protože člověk hned ví, jak na tom je, a kde jsou ostatní,“ vysvětluje. Jen startovní pozice pro něj nebude jednoduchá. „Nemám moc dobrý fisáky, takže budu až někde vzadu. Ale nějak se probojuju. Snad.“

Šance ve skiatlonu a padesátce

Ačkoliv ještě není definitivně jasno, ve kterých disciplínách nastoupí, nejpravděpodobnějšími starty jsou skiatlon hned na úvod olympijského programu – v neděli 8. února (10 km klasicky + 10 km volně) – a vytrvalecký vrchol na závěr, tedy padesátka klasicky v sobotu 21. února. Ve hře ale zůstává i desítka volně, sprint klasicky a případně také štafeta. „Nejlíp klasicky a ještě když je to dlouhý,“ říká bez váhání o tom, kde cítí největší jistotu.

A s jakou formou do Itálie odjíždí? „Snad s dobrou. Natrénováno mám, nemocný jsem nebyl, takže teď to jen prodat,“ usmívá se. Laťku úspěchu má však nastavenou realisticky. „S čím budu spokojený? To je hrozně relativní… Prostě zajet co nejlepší výsledek. Být ve třicítce by pro mě byl úspěch,“ přeje si olympionik z trutnovského OlfinCar Ski teamu před souboji s těmi nejlepšími. „Uvidíme až po sezóně. Po olympiádě pojedu nejspíš ještě další světáky a uvidíme, jestli na to mám, nebo ne,“ říká na závěr směrem k své budoucnosti Mike Ophoff.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: @bodo.photos a archiv Mike Ophoffa