Láska ke koním na celý život

„Jezdecký sport ve Svobodě nad Úpou funguje od roku 1964. Založil ho pan Václav Brunát – člověk, který měl velký vztah a lásku ke koním a také závodil,“ vzpomíná Alex Pejos v úvodu svého vypravování na muže, co u něj podnítil koňskou vášeň. Tehdy chodil do první třídy, když jednou se svým kamarádem šli ze školy a zrovna jel pan Brunát s koňmi. „Úplně nás to uchvátilo. Zeptali jsme se, jestli si můžeme přisednout, a jako ve filmu jsme naskočili na vůz. Pozval nás pak k sobě do stáje, kde měl nádherného bílého koně. Ten se mi hrozně líbil a on mě posadil na jeho hřbet. A pamatuji si to dodnes – ten kůň nádherně voněl,“ líčí okamžik, jak to vlastně všechno začalo.

Od té doby se koní nepustil. „Byla to láska na celý život,“ tvrdí. Kůň se jmenoval Blesk a byl opravdu výjimečný. Bylo mu už šestadvacet let a pamatoval dokonce i druhou světovou válku. „My kluci jsme brzy zjistili, že když práskneme papírovým pytlíkem, Blesk si hned lehne. Byl na to zvyklý z války. Koně si takové věci zapamatují. Když se něco naučí, už to umí napořád. A my to občas dělali schválně, když na něm jezdily holky. To byly nezapomenutelné zážitky,“ usmívá se.

Formální vznik klubu přišel až v bouřlivém roce 1968. Zpočátku se totiž mladí jezdci hlásili k Janským Lázním, protože tamní klub Tatran Svoboda je nechtěl přijmout. V roce 1968 se ale pan Brunát vypravil do Prahy, na tehdejší ČSTV, a podařilo se mu vyjednat vznik samostatného oddílu. Ale protože ve městech a obcích mohla být jen jedna tělovýchovná jednota, klub se zprvu oficiálně jmenoval TJ Krakonoš Horní Albeřice.

Oddíl se postupně vyvíjel a střídali se jeho předsedové. „Měli jsme například pana Zicha z Trutnova, který prosadil, že jsme se dostali pod Trutnov. Bylo to logické,“ prozrazuje Pejos. V 70. letech tak vznikl TJ Krakonoš Trutnov, který měl tři střediska: Svobodu, Trutnov a Pilníkov. Časem ale zůstaly pouze Svoboda a Trutnov, kde se činnost soustředila. První koně stáli u zahrádkářské kolonie za Úsvitem. „Byli tam dva koně a malá jízdárna. Naproti bylo zahradnictví, kousek dál fotbalové hřiště na škváře. Dnes je tam baseball,“ popisuje. Když však tato etapa skončila, přestože Trutnov v názvu oddílu nezmizel, domovem se pro klub stala opět jen Svoboda. Ale s tím přišla nová příležitost, která oddíl nasměrovala do dnešního areálu. V roce 1979 dostali členové klubu od místního statku bývalý kravín – zbořeniště – za symbolickou korunu. „Bylo nám pětadvacet, parta mladých kluků a pustili jsme se do práce,“ povídá Alex Pejos.

Z ruiny postavili stáje, na místě stodoly, která mezitím spadla, vyrostla později „kruhovka“. „Tehdy jsme si dali cíl vybudovat jezdecký areál. Měli jsme vizi. Mysleli jsme, že to zvládneme za pět let. Nakonec to trvalo třicet,“ usmívá se. Budování zázemí totiž neprobíhalo hladce. Všechno se dělalo svépomocí, prostředků bylo minimum. „Dostali jsme od ČSTV 25 tisíc. Sehnal jsem od jedné stavební firmy buldozer. Stavbyvedoucí se mi pak smál, že je to směšná částka na tak velké práce, co jsme chtěli udělat, ale nakonec jsme se domluvili. Terén nám srovnali, naváželi hlínu a zakládali závodiště. Členové pak ručně sbírali kameny, na to někteří vzpomínají dodnes,“ vypraví Pejos. V prosinci 1980 se do nových stájí přestěhovali první koně.

První závody se v novém areálu uskutečnily v roce 1989, tehdy ještě na trávě. Postupně vzniklo kolbiště i jízdárna. Velkým snem byla krytá hala, aby se dalo jezdit celoročně, bez ohledu na počasí. „Naše dcera jezdila od mala, ale nahoře u Svobody byl v zimě silný vítr a ona byla pořád nemocná. Snili jsme o tom, že budeme mít halu. Nakonec jsme ji postavili spolu s penzionem v letech 2005 až 2008,“ poukazuje muž, který se v roce 1992 stal předsedou klubu. Zároveň je dnes také předsedou Královéhradeckého jezdeckého svazu v Hradci Králové a sedí i v Radě České jezdecké federace.

S oddílem TJ Krakonoš Trutnov je úzce propojen i osobní příběh Alexe Pejose. Přestože jeho rodiče pocházeli z Řecka, on sám se narodil v Trutnově a vyrůstal ve Svobodě nad Úpou. „S manželkou jsme pak pár let žili v Trutnově, ale nakonec jsme se vrátili zpátky, abychom byli co nejblíž areálu,“ říká Pejos. Svoji životní partnerku ostatně nemohl potkat jinde než u koní – na jezdeckých závodech. „Jezdila původně jinde, ale když nebyla spokojená s podmínkami, přešla k nám do Svobody,“ doplňuje. Společně se pak pustili nejen do budování oddílu a areálu, který se rozprostírá až do kopce k lesu, ale také do provozu penzionu, který stojí vedle jezdecké haly.

TJ Krakonoš Trutnov má dnes zhruba sedmdesát členů, z toho polovinu tvoří mládež a polovinu dospělí. „Hodně z nich jsou ale zakládající členové, dnes už sedmdesátníci, kteří chodí na závody spíš z nostalgie,“ pokrčí rameny předseda. Nicméně klub si zakládá na práci s mládeží a na „staré škole“: dobře přiježděný kůň, čistý sed, disciplína a respekt. „Děti trénují v kroužku, někteří se dostanou k závodům. V osmnácti letech ale často končí buď kvůli škole, nebo protože zjistí, jak náročný ten sport je,“ mluví o problému, který se ovšem netýká jen jezdectví. „Naštěstí někteří z nich se po studiích vrací.“

Bohužel trenérů má klub nedostatek. „Oficiálně máme jednoho trenéra a to jsem já. K tomu mi pomáhají dva instruktoři, kteří se věnují začátečníkům. Já pak přebírám pokročilejší jezdce a připravuji je na závody. Nechci, aby kdokoliv závodil bez přípravy a dělal oddílu ostudu,“ zdůrazňuje. V klubu se věnují parkuru, drezuře i všestrannosti. Výkonnostně se oddíl pohybuje nad krajským průměrem. Na republikových mistrovstvích se v minulosti pohyboval pravidelně. Teď klesnul trochu níž.

Největším úspěchem oddílu je zisk juniorského titulu ve všestrannosti, který v roce 2003 vybojovala Alexandra Pejosová s Gálem. „Všestrannost se skládá z drezury, parkuru a terénní jízdy, původně vojenského military. Je to náročná disciplína a my jsme rádi, že jsme v ní uspěli,“ oceňuje pyšný otec výkon své dcery, která i dnes patří stále mezi aktivní závodníky. I on sám se zapsal do historie jako juniorský šampión ve všestrannosti, a to v roce 1973. Cíl do budoucna je podle něj jasný – návrat na mistrovství. „Plán máme takový, že bychom se chtěli příští rok znovu kvalifikovat. Teď jsme tam čtyři nebo pět let nebyli,“ ohlíží se Pejos.

Cestu vzhůru ale často zbrzdí i nemoci či zranění koní. „Loni nám závodní koně chytli kašel, letos se sporťáci pokopali v ohradě. Stačí taková věc a závodit prostě nemůžete,“ vysvětluje Pejos. Vzpomíná i na období totality, kdy měl klub k dispozici čtyři až šest svazových koní. „Po revoluci to skončilo a museli jsme si koně kupovat. Dodnes ale držíme jednoho oddílového koně pro děti bez vlastního zvířete. Ostatní jsou soukromí, našich je kolem osmi až deseti, většina z vlastního chovu,“ říká. A dodává: „Když vidím, že to holky umí a chtějí závodit, naše koně dostanou, jako by byli spolkoví.“

Na rozdíl od mnoha jiných jezdeckých klubů je TJ Krakonoš výjimečný tím, že nevlastní pouze koně, ale i celý areál. V roce 1992 sice byla na část pozemků a zrekonstruované budovy vznesena restituční žádost, soudní řízení se však táhlo celé dvě dekády. Nakonec byl nárok na základě zákona o restitucích zamítnut a klub zůstal plnoprávným vlastníkem. „Většina klubů dnes funguje na sportovištích, která patří městům. My se o všechno staráme sami. Je to sice složitější, ale zároveň nám to dává svobodu,“ podotýká Alex Pejos.

Po třiceti letech od dokončení sportovního areálu požádal klub v roce 2018 Královéhradecký kraj o spolufinancování rekonstrukce. Šlo především o modernizaci povrchu kolbiště – výměnu za speciální směs písku s geotextilií a úpravou podloží. „Takových závodišť, jako je to naše, je v republice jen osm,“ zdůrazňuje Alex Pejos a odhaduje současnou hodnotu areálu s tribunou na pět až sedm milionů korun.

Ačkoli letos oslavil sedmdesáté narozeniny, energie a odhodlání mu rozhodně nechybí. „Pořád oddíl tlačím dopředu. Chci, aby měl prostředky, aby areál vypadal hezky a aby se tu pořádaly závody na úrovni. A hlavně, aby u nás vyrůstala další generace jezdců,“ uzavírá předseda TJ Krakonoš Trutnov.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová