Kocour Mourek. Kdo se mu nelíbil, toho obešel obloukem

Mourek se narodil v roce 1999 ve Rtyni v Podkrkonoší a po zhruba dvou měsících ho Bydelským domů přinesl jejich syn. Nový domácí mazlíček se od začátku jevil jako velice chytrý kocour. „Všechno pochopil strašně rychle a nesnášel pouze, když jsme ho lákali domů. Ano, přišel, ale doma jsme ho nikdy neudrželi. V noci spal venku, a to i v zimě,“ vzpomínal Tomáš Bydelský.

Kam Mourek chodil a kde skutečně spal, to není známo. Ráno ale vždycky dorazil, jakoby se nechumelilo. Přes léto měl na zahradě vybudovaný pelíšek, aby se měl kam uchýlit na spaní a kde schovat před deštěm. „Chytal myši a další tvory, kteří se mu na zahradě nelíbili. Máme velkou zahradu, a tak měl prostor na skákání na stromy a spaní na větvích,“ přiblížil Tomáš Bydelský. Po několika letech Mourkovi zařídil pelíšek i na zimu v takzvaném přístavku, kam Mourek chodil přes sklepní okénko, prošel po římse a vylezl po ocelovém schodišti o patro výš, kde se uvelebil. A ráno provedl totéž v obráceném gardu, aby se dostal zase ven.

Podle svého páníčka měl Mourek pozoruhodný odhad na lidi. Když se mu dotyčný nelíbil, obcházel ho obloukem. „Víte, chodili k nám řemeslníci, Mourek se k jednomu přiblížil asi tak na tři metry, nasál vzduch a obešel ho obloukem. Ale byli i lidé, které viděl poprvé v životě a ke kterým pak klidně přišel a nechal se drbat za ušima,“ vyprávěl Tomáš Bydelský.

Jednou se Mourek ztratil. I když Bydelští se domnívají, že jim ho někdo ukradl. Dva roky ho neviděli, ale pak se vrátil. „Doma jsme nechali všechno tak, jak to bylo. Nového kocoura jsme si nepořizovali. Když se Mourek vrátil, zjistil, že je všechno tak, jako když odešel,“ usmíval se Tomáš Bydelský a přidává vzpomínku na Silvestry, kdy se rodina vždy snažila Mourka zatáhnout domů, ale on jí za to strašně nadával, a musela si ho udobřovat dobrotami, které měl velice rád.

Mourek v únoru vypadal jako pohodový starý pán, ale zhoršila se mu srst, dělaly se mu dredy. „Moc si s nimi nevíme rady a místní veterináři nám nedokáží pomoci. Měly by se mu stříhat, ale nikdo nám to nechce udělat,“ krčil rameny jeho páníček. Za celý svůj život měl jenom pár škrábanců, které si přinesl ze soubojů s jinými kocoury. „Tak trochu se od nich liší, má krásnou kulatou hlavu a krásné zvídavé oči,“ řekl Tomáš Bydelský.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová