Kateřina Šimonková: Chtěla bych poděkovat každému, kdo mi pomohl

Na vozíku jste po vašem úrazu byla deset let. Jaký to byl pocit, když jste se letos na jaře mohla postavit a projít za pomoci speciálního exoskeletu? A co se od té doby u vás změnilo?
Já jsem se doma vertikalizovala v dlahách, tudíž jsem se dokázala postavit s chodítkem, ale tam šlo čistě jen o stoj. Ale s chůzí v exoskeletu se to nedá vůbec srovnat, protože člověk si může dojít, kam chce. K oknu a podívat se z něj. K našim vysokým skříním, kde jsou ve výškách schované poklady, které jsem deset let neviděla, a mohla to tam pěkně prohrabat. Mohla jsem setřít prach, podat si ze sektorky hrneček. Dokážu si vestoje udělat kafe a přenést si ho k oknu. Zkrátka je to velká spousta věcí, ale hlavně v tom stoji zažívám úplně bezbolestný pocit. Mám v zádech osm šroubů, jsem poměrně hubená, a proto, když se opřu, mě ty šrouby hodně bolí. Zmírnily se mi neuropatické bolesti, zlepšila se mi stabilita a držení těla v sedě na vozíku. Obnovilo se mi břišní svalstvo a svaly na hýždích. Zapojují se také některé svaly na stehnech. Spousta úkonů je pro mne nyní mnohem jednodušších. Elektroakupunktura mi rovněž pomohla s vylučováním, vyprazdňováním.

Jaký byl váš první pocit, když jste se dozvěděla, že je zde možnost získat exoskelet a vy byste se v něm mohla postavit?
Viděla jsem to na nějakých videích. Ale říkala jsem si, že to pro mne bude určitě nedosažitelné finančně, protože jsem věděla, že tyto exoskelety stojí strašné peníze. Robotické exoskelety stojí dokonce miliony korun a jsou řádově dražší než mechanický exoskelet, který ovládáme svou vůlí a pohybem.

V polovině dubna jste proto ve spolupráci s rehabilitačním ústavem v Janských Lázních založila sbírku na pořízení exoskeletu na platformě Donio. Jak to celé probíhalo a kolik bylo potřeba vybrat peněz?
Cena exoskletu byla okolo 375 tisíc korun. Peníze se podařilo nasbírat velice rychle, a to i přes požadovanou částku. Díky tomu jsem si mohla pořídit i nový vozík. Nyní to střídám, že jsem půl den na něm a půl den na starém vozíku, protože potřebuji, aby si tělo zvyklo. Ze sbírky mi ještě zbyly peníze, které bych chtěla použít na pořízení přídavného pohonu k vozíku. Já to zatím všechno ještě dřu rukama a tento pohon mi dost pomůže a ulehčí mi to.

Potřebné peníze na exoskelet se podařilo nashromáždit v řádu několika málo dní. Jak dlouho jste čekala, než vám ho doručili?
Bylo to tak, že i přestože se peníze podařilo nasbírat rychle, museli jsme počkat na den ukončení sbírky. Mezitím už byl exoskelet ve výrobě. Pak už to na sebe navazovalo. Přišly peníze ze sbírky ke mně na účet, načež jsem tady obdržela exoskelet a hned jsem peníze odeslala společnosti, která ho vyrobila.

Exoskelet jste přebírala zde v Janských Lázních?
Ano, bylo to tady.

Předpokládáme, že probíhalo zaučení či zaškolení od pana doktora Olšáka i od zástupce společnosti, která exoskelet vyrobila.
Ano. Oni nám poskytli fyzioterapeuta, který je speciálně vyškolený na paraplegiky, tedy ochrnuté lidi. Tento fyzioterapeut s námi odchodil předepsané množství hodin, které je nezbytné, abychom pak mohli exoskelet sami obsluhovat doma. Tudíž jsem byla třeba i v Praze, kde jsem chodila, a oni pak každou druhou středu jezdili sem do Janských Lázní, když jsem tu cvičila. Musela jsem zvládnout i určité zkoušky, protože když mi ho předávali, chtěli vidět, jak se postavím, jak se otočím, posadím a tak dále. Dívali se, jestli správně držím tělo nebo hlavu. Zkrátka chtěli vidět, jestli to doma zvládnu, abych si neublížila.

Hovoříme spolu v Janských Lázních, kde prezentoval doktor Peter Olšák výsledky své léčby ochrnutých pacientů inovativní metodou elektroakupunktury AC-TIVE ENF. Co vy – jakožto jedna z jeho pacientek – říkáte na tuto metodu?
Jsem moc vděčná za to, že mě pan doktor Olšák vzal do své péče. Určitě to pro něj nebylo jednoduché rozhodnutí. Pan doktor mi přiznal, že původně si na mně chtěl ověřit, že tato metoda nebude u tak staré míšní léze fungovat. Když se potom však ukázalo, že to funguje, otevřely se tyto možnosti pro další lidi i starší úrazy. Hrozně moc mi pomohl. A to nejen s elektroakupunkturou, ale stará se o mě ve spoustě věcí. Je velice lidský. Když za ním přijdu s jakýmkoliv problémem, tak mě vyslechne. Udělala jsem si například takový dekubit, kdy jsem nešikovně přeskočila do vozíku, tak mi pomohl i tohle ošetřit. Máme ho jako pacienti hodně rádi a moc si ceníme jeho práce. On říkal, že nad každým z nás uvažuje individuálně a individuálně se i snaží každému pomoci. Uvidíme, co se mu ještě povede s mýma nohama dál…

Kolik aplikací elektroakupunktury máte v tomto okamžiku za sebou?
Psala jsem si dlouhou dobu deníček, pak už jsem to přestala stíhat. Myslím si ale, že jich bylo kolem 25. Pan doktor by určitě věděl přesné číslo.

Když tady dnes byly prezentovány videopříspěvky jednotlivých pacientů, uvedla jste, že jste šťastná a už jste spokojená s tím, čeho se podařilo dosáhnout. Přesto jste známá jako zarputilá bojovnice a sportovkyně a takoví lidé mají stále nové cíle a nechtějí ustrnout na místě. Jaká je vaše nejbližší meta pro následující týdny a měsíce?
Určitě bych se z toho snažila vydřít nejvíce, co půjde. My pacienti tady říkáme, že každej centimetr je dobrej. Zkrátka chtěli bychom tomu dát všechno a zkusit rozhýbat tělo co nejvíc to půjde a pan doktor pomůže.

Když jsme na jaře prvně na webu Vrchlabinky.cz publikovali váš příběh, vyvolal obrovskou odezvu a požadovanou sumu ve sbírce se podařilo velice rychle vybrat. Chtěla byste něco vzkázat lidem, kterým nebyl váš příběh lhostejný?
Pro mě to bylo naprosto neuvěřitelný. Já jsem vůbec nevěřila tomu, že by se to mohlo podařit nasbírat. Byla jsem z toho neskutečně dojatá, že mi lidé takto pomohli a peníze posílali. I nadále i řada z nich fandí a například mi píšou a ptají se, jaké dělám pokroky. Já bych chtěla strašně moc poděkovat každému, kdo mi pomohl, ať už to byla dvacka, nebo mnohem vyšší částky. Ale každá koruna se počítá a to mi pomohlo nejen k exoskeletu, ale i k novému vozíčku. Pro mě je to neskutečný, že se ještě najdou lidi, kteří takto pomohou. Nevěřila jsem, že se to podaří, ale je to fakt úžasný.

Jiří Štefek, Hynek Šnajdar
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová