Jsme pyšní, že propojujeme Trutnov se světem, říkají Fišerovi z HD internetu

V čele této úspěšné společnosti stojí její spolumajitelé, manželé Petr a Veronika Fišerovi, kteří v rozhovoru pro Trutnovinky hovoří o svých začátcích v tomto podnikání a o pestrých a rozmanitých službách, které poskytují svým zákazníkům dnes. „Jsme místní. Známe zdejší prostředí i potřeby, jsme tady pro naše zákazníky a snažíme se našim zákazníkům vracet něco zpět v podobě zlepšování veřejného života,“ řekla Veronika, kterou doplnil její manžel Petr: „Vytváříme zásadní konkurenci pro velké operátory a bráníme tak tomu, aby pevný internet nedopadl cenově stejně jako mobilní data.“

Na úvod rozhovoru jedna trošku osobnější otázka. Jak jste se poznali?
Veronika: Bylo mi tehdy 15, Petrovi 19. Petr je bratr mého spolužáka ze základní školy – JendaFa –, takže jsem o něm věděla. Líbil se mi, ale měla jsem dojem, že kvůli věku jsem mimo jeho radar. Chtěla jsem jít společně s kamarádkami na diskotéku, tehdy se chodilo do Odeonu v Poříčí, ale moji rodiče mě nechtěli pustit. Po hodinách a hodinách přemlouvání mě odpálkovali větou „Až si seženeš zodpovědný doprovod, přijď“. Petr tou dobou už propojil první počítače na našem kopci a v té síti jsme mezi sebou komunikovali přes chat ICQ. Napadlo mě, že on by pro mé rodiče mohl být dostatečně zodpovědný, proto jsem mu napsala.
Petr: A já si myslel, že mě zve na rande.

Jakou roli hrál internet ve vašich životech právě v tu dobu, co jste se dali dohromady?
Veronika: Tehdy to pro mě bylo něco nového a vlastně jsem nevěděla, ani co a ani kde hledat. Měla jsem kartičku do knihovny. Měli jsme však ICQ a mohli jsme si chatovat…
Petr: Hlavně to byla spousta nových informací. Ukázalo se ale, že se lidé nechtějí jen schovávat za monitor. S rozšiřujícím se internetem začalo hodně lidí používat i XChat a organizovalo se mnoho XChat srazů. Možná nejsme jediní, koho internet sblížil.

Co vás přimělo k tomu založit si telekomunikační společnost v Trutnově?
Petr: Tehdy se psal rok 2000. Internet nebyl mezi lidmi běžně dostupný. Jediná možnost pro populaci bylo vytáčené připojení přes pevnou linku, které bylo drahé. Pevnou linku navíc neměl každý. Ten, kdo ji měl a náhodou se připojil, řešil, že se už nikdo nedovolal rodičům. Taky se stávalo, že když si rodiče chtěli zavolat, slyšeli jen chrrrčení a bručení… no, a bylo po připojení. Nechtěl jsem podnikat, chtěl jsem jen dostupný internet za rozumnou cenu. Na jaře jsme s tatínkem rozbili prasátko, koupili anténu pro připojení vzduchem a začali platit za 128kilobitové připojení k internetu. Když se to rozneslo, chtěl to každý. Nebylo to zrovna nejrychlejší, ale bylo to nonstop dostupné a za rozumnou cenu. Rodiče mohli zase používat telefon a já spolu s kamarády, kteří od té doby měli nepřetržitý přístup k internetu, začal objevovat svět. A pak přišel živnostenský i finanční úřad a já musel začít poznávat i svět podnikání.
Veronika: Já v tu dobu stála úplně mimo. Byla jsem ještě studentka, nejdříve trutnovské ekonomky a pak ekonomiky v Praze. Vstoupila jsem do hry, až když se ozval finanční úřad podruhé.
Petr: Myslím, že to bylo jeho třetí volání.

Jaké byly největší výzvy, kterým jste na začátku čelili?
Petr: Jakmile se s propojováním počítačů začalo, šeptanda byla velká a internet chtěl každý. S reklamou problém nebyl, problém byl s technologií. Tahali jsme síť jako pavouci, kvalitní bezdrátová technologie byla cenově nedostupná a optika byla sci-fi. S každou bouřkou jsme měli dost práce, odcházely síťové karty a rozbočovače. Bezdrátové komponenty existovaly, ale byly drahé a pomalé. Protože se kabely nedaly roztahat po celém městě, bezdrátová technologie byla nutností. A tak jsem si poprvé půjčil peníze…

Máte z vašich začátků nějaký příběh, událost, situaci, na kterou rádi vzpomínáte?
Petr: To ano. Třeba jak jsem vylezl po tenkých větvích břízy až na úroveň šestého patra paneláku v Národní ulici a ořezal větve, abych uvolnil prostor pro optický propoj vzduchem mezi panelákem v Národní a panelákem na Humláku.
Veronika: Cože? Optika vzduchem? No fuj.

Kam jste se ve svém vývoji posunuli?
Petr: Už tu optiku umíme i zakopat…

Co považujete za váš největší úspěch? Kam jste se s optikou dostali?
Veronika: Pokud by šlo jen o otázku výstavby, odpověděla bych, že na Silo v Poříčí. Byly to vlastně dva projekty v jednom, protože část trasy jsme koordinovali se stavbou nových chodníků v ulici Polská a hrálo se o čas. Řešili jsme vztahy s Ředitelstvím silnic a dálnic, podkopání kolejí na trati Chlumec nad Cidlinou – Trutnov s Drážním úřadem a Správou železniční dopravní cesty. Bylo náročné získat všechna povolení a domluvit co a jak. Získali jsme ale spoustu zkušeností a kontakty na opravdu šikovné kluky s raketou. Obecně jsme pyšní na to, že to už dvacet čtyři roků funguje. O tom jsme na začátku vůbec neuvažovali. Jsme pyšní na to, že propojujeme Trutnov se světem.

Pochlubte se ještě, do jakých nejkurióznějších či „nejzapadlejších“ míst jste zařizovali internetové připojení.
Veronika: Za mě je to horská chata Děvín na úpatí Studniční hory, která patří trutnovskému gymnáziu. Byl to takový ostrůvek klidu, bez elektřiny a signálu. Byla jsem trochu naštvaná, když se tam internet přivedl.

Co všechno dnes zákazníkům nabízíte a kolik jich vlastně máte? Kdo patří mezi vaše nejvýznamnější klienty?
Veronika: Každá připojená domácnost je pro nás důležitá a vždy nás velmi mrzí, když od nás někdo odejde k velkému operátorovi. Díky přízni místních lidí můžeme lidem vracet něco zpět, zkvalitňovat veřejný život. To jejich přízeň zajišťuje provoz hotspotu na Krakonošově i Jiráskově náměstí nebo třeba na autobusovém nádraží. Jen díky nim můžeme provozovat webové kamery na Gablenzi, náměstí, Sněžce nebo kolonádě v Janských Lázních. Jen díky nim můžou lidé z celého světa pozorovat čápy na komíně v Bohuslavicích nebo trutnovském pivovaru. V minulých týdnech byl z ekonomických důvodů ohrožen provoz webové kamery ve Chvalči, kde nejsme zakořenění. Oslovili jsme místní, několik z nich přešlo s internetem k nám a podařilo se provoz zachovat. Mezi významné připojené instituce patří například Uffo, Středisko volného času, kino Vesmír, koupaliště. Je to taková vzájemná symbióza. Vážíme si přízně místních lidí, a proto zkvalitňujeme veřejný život v Trutnově. U nás nejde jen o zřízení připojení, to je jen začátek. Každý den dohlížíme na to, aby lidem internet dobře fungoval. Monitorujeme kvalitu signálu, pravidelně upgradujeme technologii a přijíždíme na pomoc, když něco nefunguje nebo si zákazník zkrátka neví rady. V bytech a domech často chybí kvalitní datové rozvody, proto taháme kabely, kam je potřeba. K internetu připojujeme fotovoltaiky, čidla na měření spotřeby elektřiny či třeba zahradní domky, aby lidé mohli mít kvalitní připojení i na zahradě. Vedle internetu nabízíme službu SledováníTV, což je internetová televize se 127 televizními a 122 rádiovými kanály ve startovacím balíčku. Staráme se o necelých deset ticíc přípojek.

Proč si myslíte, že by lidé měli využívat vaše služby? V čem jste jiní než vaše konkurence?
Veronika: Jak už jsem částečně odpověděla v předchozí otázce, jsme místní a to znamená, že známe zdejší prostředí i potřeby a jsme tady pro naše zákazníky. Jejich velká část se osobně zná s našimi techniky, kteří drží pohotovost i o víkendech a svátcích. Technici si pamatují instalace a jsou schopni poradit i po telefonu, což lidem šetří peníze za servis. Pokud nejde vyřešit problém tak zvaně od stolu, přijíždíme velmi rychle. V našem zákaznickém centru narazíte na přívětivé přivítání od Julie, Irči a Marti. Všechny tři jsou u nás již řadu let. Nabízíme osobní přístup a zkvalitňujeme život lidí v Trutnově. Snažíme se místním vracet něco nazpátek. Když nad Trutnovem leží mlha, víte díky nám, zda stojí za to vstát z gauče a vyjet na Pomezky. Můžete se podívat, jestli se zrovna teď dá projet Trutnovem, nebo strávíte příštích pětatřicet minut v koloně. Můžete s námi ulovit senzační blesk na obloze.

Dnes jsou na trhu telekomunikačních služeb také velcí národní hráči. Co je vaše výhoda, že jste místní firma v regionu?
Petr: Velkou výhodu máme při výstavbě. Dokážeme koordinovat stavební práce s investičními projekty města a jiných síťařů. Máme však obrovskou nevýhodu, nemůžeme dotovat poskytování internetu z tržeb za mobilní volání a data. Velcí operátoři nám nyní svými zdánlivě výhodnými akčními nabídkami přetahují jinak spokojené zákazníky. Je téměř nemožné jim v danou chvíli vysvětlit, že v řádu několika měsíců zaplatí mnohem víc.
Veronika: Zákazníci k nám do kanceláře přicházejí podat výpověď ve chvíli, kdy již mají podepsanou novou smlouvu, a nechtějí nám naslouchat, a to i přesto, že naše ceny jsou nižší než standardní ceníkové ceny velkých operátorů.

Jaká rychlost připojení je pro zákazníka optimální?
Petr: Optimální rychlost připojení k internetu pro zákazníka závisí na tom, jakým způsobem připojení využívá. Pro běžného uživatele postačuje rychlost 25 až 50 Mbps, ale pokud v domácnosti dochází k intenzivnímu využívání internetu více zařízeními současně, optimální rychlost by měla být alespoň 100 Mbps.

Které kroky podnikáte, abyste minimalizovali výpadky služeb a zajistili spolehlivost připojení?
Petr: Máme dva samostatné okruhy do Prahy, takže pokud dojde k poruše na trase z Prahy do Trutnova, automaticky jedeme po druhé lince. Toto každý lokální poskytovatel nemá, protože je to drahé. Snažíme se mít všechny důležité distribuční body na záložních zdrojích elektrické energie. Vytyčujeme a hlídáme každý bagr, který městem projíždí.

Pokrytí internetem je v mnoha regionech problém. Je možné se s vámi domluvit na zkušebním provozu?
Petr: Vidíte, to je zajímavý návrh. Zřídit přípojku na místě, kde není dobrý signál, je ošemetné. Když se přípojka zřizuje pro místo, kde žádné připojení není dostupné, je zákazník ochotný přistoupit na spoustu kompromisů, ale časem požaduje kvalitu. Pokud nejsme schopni vymyslet řešení s dobrým signálem, raději zákazníky odmítáme.

Mohli byste představit svůj tým? Jak je velký a co všechno poskytuje?
Veronika: Dohromady je nás patnáct. Milé a zábavné holky Julii, Irču a Marťu z našeho klientského centra jsem vám již představila. Dále máme tři páteřní techniky Romana Janáka, Vasyla Hlodaně a Jirku Zemana (původně provider Satan), kteří se starají o všechny naše přístupové body a jejich propojení. S Prahou a se světem nás propojuje Lukáš Ronge a Božek Holubec, kteří dělají všechny ty jedničky a nuly. Lukáš navíc dělá krásné čapí kalendáře, hlídá bouřky a stará se o naše kamery. Tomáš Dian a já se staráme o výstavbu, já o papíry a Tomáš o krumpáč. Ke klientům jezdí Jirka Med, Martin Šípek, Jirka Hrubý a nyní se k nám přidal čerstvý absolvent trutnovské průmyslovky Kája Měřinský. Mimochodem ze školy dobře vybavený, za což děkujeme. No a Petr? Ten je „holka“ pro všechno, takže ho i dnes, po téměr pětadvaceti letech, můžete potkat na instalaci.

Můžete se pochlubit ještě nějakou vaší zásadní novinkou?
Petr: Právě jsme navýšili základní rychlost na všech našich optických přípojkách na 250 Mbit/s. Jste-li připojení u nás na optice, můžete si ji otestovat na našem měřiči na webovkách https://rychlost.hdinternet.cz. Měřte po kabelu. A pokud máte zastaralý router, raději nám rovnou zavolejte.

Co vás po více než dvaceti letech stále motivuje v tomto oboru pokračovat?
Petr: Je to stále stejné jako na začátku, snaha mít k dispozici internet za rozumnou cenu. V posledních letech probíhá na trhu telekomunikací značná konsolidace. Menší operátoři kupují ty malé, větší operátoři kupují ty menší a velcí operátoři kupují ty větší. Přesto mají malí operátoři na trhu pevného připojení, což je internet po kabelu doma, stále ještě nadpoloviční většinu trhu a vytváří zásadní cenovou konkurenci pro velké operátory. Rádi bychom vydrželi a nedovolili velkým operátorům, aby se z trhu stal oligopol a cena pevného připojení vzrostla na jednu z nejdražších v Evropě, jako je to v případě mobilních dat.

Váš život se točí okolo internetu, tak mi povězte, co děláte rádi, když z tohoto kolotoče chcete vyskočit.
Veronika: Petr dříve utíkal od starostí všedních dní pod vodu. Když jsem se konečně dokopala k tomu udělat si potápěčské zkoušky a šla jsem za ním, utekl přede mnou do vzduchu a začal létat. Tam už za ním ale nepolezu.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek a HD internet