Infarktových situací bylo hodně, ještě že to máma a táta neviděli

Honzo, když se ještě vrátíme k nominaci. Bylo to pro tebe překvapení?
Tak trochu jsem to čekal. Vím, jak na tom jsem, a jak se pohybuji v českých žebříčcích. Potřeboval jsem jen něco potvrdit, ale už před sezónou jsem měl tenhle cíl.

A jak se ti zatím dařilo v sezóně?
Zatím to nebylo úplně ono. Výkonnost je asi lepší než loni, ale výsledky se úplně nedostavují.

Proč?
(usmívá se) To netuším, asi potřebuju ještě trochu štěstí. Bez toho to nejde.

Jaký to je pocit být poprvé na mistrovství světa? Měl jsi srdce v krku, jak se říká, nebo si to užíváš?
Jelikož jsem pět dní před začátkem mistrovství světa onemocněl, musel jsem i vynechat první trénink sjezdu kvůli teplotám a kašli, tak začátek jsem si moc neužil, byl jsem dost vyřízený. Jen díky doktorům jsem byl schopný se vůbec postavit na lyže. Na Super-G mi ale ještě nebylo moc dobře, neměl jsem sílu. Včerejší sjezd už byl první den, kdy jsem se cítil lépe a mohl jsem se do toho opřít. Takže ten závod jsem si konečně trochu užil. Atmosféra je tady neskutečná.

O sjezdu si povíme za chvíli, ale řekni mi něco k pátečnímu Super-G (38. místo, ztráta 7,13), protože to je ten závod, který se v tvé kariéře zapsal jako první start na MS.
Byla to premiéra, takže nervozita tam určitě byla. Super-G je opravdu rychlá disciplína, kde působí obrovské síly. Tělo jsem neměl úplně ve stoprocentní kondici, takže hlavou jsem si taky nevěřil. Takže jízda byla opatrná a vůbec se mi nepovedla. Ale nakonec z toho bylo 38. místo na mistrovství světa, takže aspoň něco.

V Saalbachu už jsi předtím někdy závodil?
Loni jsem tady startoval na Evropském poháru, ale trať je teď úplně jiná. Je to mnohem ledovější, rychlejší, je tu spoustu nových umělých hranek. Opravdu je to jiná trať.

A jak bys tedy zhodnotil nedělní sjezd – 41. místo se ztrátou 5,34?
Nervozita na startu byla opět veliká. Je to prostě sjezd. V poslední době používám takové přirovnání, což pro lidi, kteří tady nejsou, si nejde moc představit. Ale v Čechách se debatuje o tom, jestli schválit jezdit 150 km/h na dálnici, aby to nebylo moc nebezpečné. No a těch 130 km/h, kterých je povolených, my jezdíme na dvou prknech a v pyžamu, když to řeknu blbě. Stres před sjezdem je velký, ale člověk se s tím musím poprat a vzít ten risk. To se mi povedlo. Nadělal jsem v jízdě sice ohromné množství chyb, s výsledkem spokojený být nemůžu, ale s projevem z jízdy ano. Bohužel chyby mě připravily o lepší umístění.

Dostal ses do nějaké kritické chvilky?
Dostal jsem se do hodně kritických chvilek. (usmívá se) Věděl jsem, že s mým číslem už půlka mé trati nebude v televizním záběru. A když jsem dojel do cíle, moje první myšlenky byly: Ještě, že máma s tátou tu první půlku neviděli. Těch infarktových situací tam bylo hodně. A dole jsem pak ještě trefil bránu, kdy mi úplně nevyšel oblouk. Myslím, že tam byly tak tři místa, kdy jsem málem z trati vyletěl, ale naštěstí jsem se dostal v pořádku do cíle.

Byl to nejtěžší sjezd, jaký jsi kdy jel?
Jo, to určitě. Je to úplně jiná liga, než co jezdím v Evropském poháru. Ve všem. Je to prudké, těžké, spoustu vlnek. Trať je ledová, na dost místech připomíná zimní stadion. Ale je připravená fakt dobře, není to nic brutálního jako Bormio nebo Kitzbühel.

Jan Koula při Evropském poháru ve francouzském Orcieres.

Teď máš před sebou ještě dva závody. Ve středu přijde na řadu závod týmů.
Je to nový formát týmové kombinace. Česká republika postaví tři týmy. V naší dvojici já pojedu sjezd, slalom Aldo Tomášek a do výsledku se budou sčítat naše časy. Loni se kombinace jela poprvé na mistrovství světa juniorů, na velkých akcích mezi dospělými to bude mít premiéru teď.

Máte nějaké ambice?
Těžko říct, jak k tomu přistoupí ostatní reprezentace. Ale u holek dnes ráno třeba Švýcarky nominovaly úplně to nejlepší, co mají, tak počítám, že u chlapů to může být podobné. Ale když se zadaří, mohl by to být pěkný výsledek. Každopádně si to chci hlavně užít. S Aldem se známe od dětství, vychovával jsem ho skoro jako mladšího bráchu, takže bude fajn jet spolu. Pecké duo na mistrovství světa.

A pak tě čeká ještě obří slalom.
Na závodění v obřáku nemám moc čas, protože jsem se vydal cestou rychlostních disciplín, ale žebříčkově jsem na tom jsem v něm nejlíp. Letos na univerziádě v Itálii jsem zajel čtvrté místo, což byl nejlepší výsledek české výpravy, co se týče alpského lyžování.

Jaká nálada je v našem týmu? Oslavili jste společně třeba bronz Ester Ledecké?
Určitě to náladu zvedlo, byl to potřebný výsledek pro české lyžování. Je to mega úspěch. Holky bydlí v jiném hotelu, takže se úplně nepotkáváme, ale samozřejmě všichni sledujeme a fandíme. Nálada panuje dobrá atmosféra. Je jen škoda, že Honzovi Zabystřanovi trošku unikly ty top patnáctky, ale jo, super.

Co tě zatím na šampionátu nejvíc nadchlo – atmosféra, trať, soupeři, nebo něco úplně jiného?
Asi úplně všechno. Je to skvěle zorganizované, tratě skvěle připravené, zázemí pro závodníky je neskutečné. A fanoušci? To je tady hodně hustý! Je vidět, že v Rakousku je to sport číslo 1. Je skoro problém dostat se na start, jak jsou všude davy diváků, kteří čekají na ty top hvězdy. Ale i já jsem rozdal už spoustu podpisů a fotek. Fakt šílenství, Rakušáci tomu přikládají velkou váhu. Bylo by fajn, kdyby i v Čechách mělo lyžování takovou popularitu.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Jana Kouly