Hry rozvíjejí paměť, fantazii, kreativitu i logiku, říká Ondřej Michalička

Co vás osobně přivedlo k deskovým hrám?
Protože celý svůj dosavadní život pracuji s počítači, občas si od nich potřebuji odpočinout a deskové hry spojené se sezením s přáteli jsou pro mě takový ideální relax.

Čím vás zaujaly?
Deskových her je mnoho, ale mě zaujala kategorie Euro, kdy si hráč může hru sám rozmyslet, kontrolovat ji a zvítězit s co největším počtem bodů. V poslední době mám rád i velké výpravné a příběhové hry z fantasy světa, při nichž hráč plní jednotlivé úkoly, svět se mu otevírá a příběh se rozšiřuje. Zajímavé jsou také, i když zrovna nejsem jejich příznivcem, hry Ameritrash, které se vyznačují přímým konfliktem mezi hráči, mají za úkol se vzájemně eliminovat a roli v nich hraje větší podíl náhody. K těmto hrám jsem ale ještě nedospěl.

V čem spočívá kouzlo deskovek a co hráčům přinášejí?
Deskovky jsou možná do určité míry únik z reality, samozřejmě také trávením volného času a možností setkávání s přáteli.

Na Střední průmyslové škole Trutnov byl založen Klub zábavné logiky a deskových her. Kdy a za jakých okolností vznikl?
Je tomu přibližně pět let, kdy ve škole bylo možné se zapojit do evropského projektu s podporou rozmanitých kroužků či nadstandardní výuky. Kolega, který se projektem zabýval, mi navrhl, zda bych nechtěl vést Klub zábavné logiky a deskových her. Od té doby tento klub funguje a daří se mu.

Jak na vznik klubu reagovali studenti?
Zpočátku docela chladně, ale teď je už tady několik studentů, kteří tvoří zdravé jádro klubu a mají o deskové hry zájem. Hrají je nejen v době školního roku, ale najdou se i nadšenci, kteří se jim věnují také o prázdninách. Sešli jsme se v té době třeba ve škole a hráli něco většího, co zabralo až osm hodin času.

Kolik máte členů?
Těch stálých je asi pět a hry jsou na tento počet hodně stavěné. Dále jsou například sólo hry, potom duely, kdy hrají dva hráči proti sobě, a hry pro tři, pět i více lidí, což bývá časově náročnější.

Jsou mezi hráči i kantoři?
Někteří z nich si přišli několikrát zahrát, hlavně před Vánoci či prázdninami. V té době mají žáci i učitelé trochu volného času a přijdou za mnou, že by si půjčili nějaké deskové hry, s kterými je mohu seznámit.

Kolik času jim věnujete?
Nejčastěji to bývá jednou týdně na dvě až tři hodiny, kdy navrhnu nějaké hry, přinesu je, seznámím přítomné s pravidly a pustíme se do toho. Kromě deskových her jsme se také věnovali společenské hře Mikádo, při níž se používají špejle a je založená na koncentraci, zručnosti a trpělivosti. Nebo jsme vyzkoušeli dřevěnou arkádovou hru Jenga, což je věž z kostek, a úkolem hráčů je střídavě vytáhnout jednu kostku z libovolného patra věže, kterou pak umístí na její vrchol. A to vyžaduje skutečnou zručnost.

Jaká při tom panuje atmosféra?
Vždycky přátelská. Měli jsme skupinu žáků, kteří byli diametrálně rozdílní. Jeden byl třeba hodně upovídaný a každý tah komentoval, další zase spíše tichý až introvertní a vše si v hlavě přepočítával. I takovou partu se podařilo nakonec skloubit a hry pak přinesly vždy něco nového a zajímavého.

Deskových her je velké množství, které preferujete a proč?
Těžko říci. Doma mám dvě plné skříně deskovek, ale co budu hrát, je dané různými okolnostmi. Většinou vyberu něco, co časově zvládnu a mám na to zrovna tu správnou náladu.

Dáváte přednost hrám, kde se spíše využívá logika, nebo se inspirujete třeba fantasy tematikou?
Já jsem částečně i programátor, takže logika je mi bližší. Rád si také zahraji hru s nějakým zajímavým příběhem, nemusím ale vyloženě fantasy příběhy.

V čem spočívá zábavná logika, jak stojí v názvu vašeho klubu?
Původně to byla podmínka, protože část projektu se jmenovala Klub zábavné logiky. Když hrajeme například hru se zrádcem, hráč předstírá, že hraje se všemi, prosazuje své vlastní cíle a ve vhodnou dobu své spoluhráče zradí, aby na jejich konto získal co nejvíce bodů. A právě v tom spočívá ta zábavná logika.

Nejsou reakce protivníka, který se kvůli zrádci dostane do problémů, emočně vypjaté?
Mám zkušenost s tím, že když jsem hrál s bratrem a synovcem, vždycky mě zradili. To se ve mně vařila krev, lítaly nadávky, protože jsem opakovaně naletěl. Proto je důležité vytvořit partu z lidí, kteří se přes to dokážou přenést, aby nedošlo k nějakému skutečnému konfliktu. Třeba u oblíbené a dobrodružné karetní hry Bang!, kdy kulky sviští kolem hlavy a hráči jdou proti sobě, je třeba to při ukončení jedné partie rozdýchat a do té nové jít s úplně čistým štítem. Nemá cenu si vyřizovat účty za minulou partii, protože ti, kteří v ní byli nepřátelé a zrádci, mohou být nyní v té nové zase přátelé a pomáhají v boji proti aktuálním nepřátelům. Je tedy třeba tu nepříjemnou minulost vypustit z hlavy. Hra by měla být hlavně o zábavě.

Zabýváte se také tvorbou vlastních deskových her?
Znám lidi, kteří hry vytvářejí, ale já na to nemám buňky. Soustředil jsem se ale na malování postaviček do deskových her. Například ve hře Nemesis se pohybují šedé plastové figurky malých vetřelců. Aby byl prožitek hry větší, je dobré mít je barevné. Potom, když je namaluji, mám k této hře jiný vztah, protože jsem se přímo podílel na tvorbě hry.

Vnímá klub škola pozitivně?
Pořádal jsem sezení pro dvacet dospělých, které jsem svolal k deskovým hrám do jedné třídy. Myslím si, že si to všichni užili. Navíc naše aktivity velmi podporuje náš pan ředitel školy Vladislav Sauer, který nám vychází všemožně vstříc.

Mohou mít tyto hry vliv na rozvoj osobnosti člověka? Pokud ano, v čem?
Určitě. Mohou totiž podporovat paměť, fantazii, rozvíjejí také kreativitu a logiku. Jsou to věci, které lze poté úspěšně využít i v reálném životě.

Jaké je jejich postavení ve volném čase dnešní populace?
Nejsem si úplně jistý tím, že by se dnešní populace věnovala deskovým hrám ve větším měřítku. Když ale vyzvu studenty k setkání, abych je s nimi seznámil, reagují docela dobře. Ten zájem roste v okamžiku, když se mladí lidé do her pustí. Nadšení jsou například z poměrně jednoduché a zábavné karetní hry pro čtyři lidi zvané Milostný dopis. Je to úžasná hra a všechny moc baví. Pak jsou o hodně složitější a náročnější hry, které ale nejsou úplně pro každého.

Dá se říci, že hráči deskových her už tvoří jakousi subkulturu?
Myslím si, že ano. Deskových her rozmanitých typů ve světě jsou tisíce a věnuje se jim značné množství lidí. Na serveru YouTube se předvádějí nové deskové hry a lidi je hodně komentují. Existuje kanál Zatrolené hry, kde jsou k dispozici katalogy her, lidi se vyjadřují, jak jsou s nimi spokojení, vyjadřují se k pravidlům a vedou se tam rozmanité diskuse. V létě s přítelkyní vyrážíme do Pardubic na festival deskových her GameCon, kam přijíždějí vydavatelé nových her, kteří je na místě představí. Všichni účastníci si mohou hry sami vyzkoušet a také si je koupit. Proto si myslím, že už se dá mluvit o subkultuře.

Co máte v této oblasti v plánu do budoucna?
Obklopil jsem se skupinkou kamarádů, kteří chodí do trutnovských restauračních zařízení, kde hry rozbalí a hrají. To je teď aktuální. Budu také dělat nábor do našeho klubu. A každý měsíc si udělám radost a koupím si nějakou hru, která mě osloví.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Ondřeje Michaličky