Hrát 24 hodin v kuse? Bláznivý, ale stálo to za to!

Proč jste se do toho rozhodli jít? Měli jste za sebou už nějakou podobnou zkušenost?
Kačka: Byl to dostatečně bláznivý nápad a zajímalo mě, zda se to dá zvládnout – přeci jen se člověk musí čtyřiadvacet hodin nepřetržitě na něco soustředit a zapojovat mozek.
Hanča: Podobnou zkušenost jsem neměla. Chtěla jsem do toho jít, protože to znělo bláznivě.
Ondra: Byla to moje první zkušenost s Tlamaratonem. Už jsem o něm nějakou dobu věděl, ale nikdy nebyl čas nebo správná doba se zúčastnit. Ve chvíli, kdy se objevila informace o pokusu o vytvoření nového českého rekordu, jsem si řekl, že tohle je ta pravá chvíle to zkusit.

Kolik a jaké hry jste během maratonu hráli? Která z nich byla vaše oblíbená?
Hanča: Celkem to bylo osmnáct her. Hráli jsme různé hry. Mojí nejoblíbenější byla Mars: Teraformace, protože to byla moje první výhra v této hře.
Kačka: Měli jsme předdefinovaná různá kritéria jako hra bez mluvení, hra vestoje, hra z roku 2024 atd., takže jsme výběr her museli směřovat i na splnění těchto podmínek. Například každou hru jsme mohli hrát pouze jednou, takže když se hrála nová hra, sotva se ji člověk naučil, šel hrát něco jiného. Mě osobně bavila hra Mlem o letu koček do vesmíru, která byla náročností přímo úměrná brzkým ranním hodinám, nebo Ztracený ostrov Arnak či Archa Nova, což jsou mé oblíbené hry obecně.
Ondra: Pro mě nejoblíbenější hrou, co jsme hráli, byla Mars: Teraformace. Téma vesmíru je mi celkově velice blízké, takže je to jasná volba.

Kolik her jste vyhráli?
Kačka: Myslím, že asi pět nebo šest dle statistik v aplikaci.
Hanča: Vyhrála jsem pět her.
Ondra: Já jen dvě, ale i tak jsem si akci velice užil.

Měli jste nějaký systém nebo plán, které hry hrát a jak je střídat, aby to například nebylo únavné?
Ondra: Můj plán byl nějaký plán připravit, ale nakonec jsme do toho skočili rovnýma nohama.
Kačka: Vždy jsme došli k policím s hrami a něco vybrali s ohledem na podmínky Tlamaratonu, ale ve většině případů hru alespoň jeden z nás uměl. Hráli jsme většinou ještě s dvěma dalšími hráči u stolu.
Hanča: Všechno to nějak vždycky vyplynulo ze situace, střídali jsme složitější a jednodušší hry.

Co pro vás během herního maratonu bylo nejtěžší?
Kačka: Vybírání z tolika her, člověk by si je nejradši zahrál všechny!
Hanča: Udržet pozornost při vysvětlování her.
Ondra: V podmínkách bylo zahrát hru z roku 2024. To bylo asi nejtěžší. Chvíli nám trvalo, než jsme takovou hru našli a nebyla zrovna vypůjčená.

Start byl v pátek v poledne. Pocítili jste někdy na sobě nějakou krizi?
Kačka: Asi v devět ráno jsme na stůl přinesli Únikovou rébusovou hru, která nám fakt nešla, načež jsme zjistili, že pár důležitých věcí zůstalo v krabici. Neměli jsme tak šanci nic vyluštit. To byla největší krize. (smích)
Hanča: Já jsem největší krizi měla asi kolem třetí ráno.
Ondra: To jsme hráli zrovna hru Archa Nova a v tu chvíli jsem i já pociťoval únavu.

V podmínkách bylo, že jednu hru jste museli zahrát bez mluvení. Jakou jste si vybrali a jak vám šla?
Kačka: Byla to kooperativní hra Mind, kde na sebe postupně hráči bez mluvení skládají karty z ruky od jedné do sta. Hráli jsme ji asi ve tři ráno a byl to teda úlet.
Hanča: Ještě teď se směji, když si na to vzpomenu.
Ondra: Hru jsem nikdy dříve nehrál. Musím říct, že to nemělo chybu. Po zahrání jsme se opravdu hodně nasmáli.

A jedna hra měla být také odehrána ve stoje…
Kačka: Přestože jsme celou dobu prakticky jen seděli, vybrali jsme si hru Vládci Tokia, která má krátký herní čas, a tím jsme podmínku splnili.
Ondra: Je to taková akční hra a ve stoje byla ještě akčnější.
Hanča: Ta hra mi vůbec nešla. Nešlo mi se pořádně soustředit.

Co jste si kromě pamětního certifikátu z této zkušenosti odnesli – ať už jako hráč, nebo jako člověk? Poznali jste během akce nějaké zajímavé lidi?
Kačka: Přiznám se, že tím, že nebyl čas na nějaké povídání a seznamování mezi hrami, jsme se prakticky s nikým neseznámili. Jsem ráda, že jsem si to vyzkoušela, zjistila, že to pro mě není nijak obtížné. Měla jsem asi jen čtyři kafe a žádný energeťák. Byla jsem vděčná za to, že se mnou někdo chtěl hrát dvacet čtyři hodin v kuse.
Hanča: Poznali jsme dva super nové kamarády, kteří si nejdříve mysleli, že jsem jenom já a Káťa, a pak se najednou zpoza rohu vynořil Ondra. Užili jsme si spoustu zábavy, naučila jsem se nové hry a celkově to byla skvělá zkušenost.
Ondra: Tlamaraton mi připomněl, jak parádní a otevřená je komunita kolem deskových her. Celá akce se nesla v pohodovém duchu a velice jsme si ji užili.

Kdy jste propadli deskovkám a co vás na nich baví?
Kačka: Deskovky hraji už od mala, ale doopravdy jsem jim propadla během covidu. Nejradši na nich mám to, že si u nich mentálně odpočinu, což nedokážu jinak než s nimi nebo manuální kutilskou prací. Někdo potřebuje hlavu vypnout, mně vyhovuje ji stoprocentně zaměstnat něčím jiným.
Ondra: Někdy na prvním stupni základní školy. Líbí se mi mechanismy, na kterých lze deskové hry stavět, ale zároveň i to, jak dokážou spojovat lidi. Utvrzuje mě to v tom, že není důležité vyhrát, ale hlavní je se bavit a hru si užít.
Hanča: Když jsem se seznámila se svým partnerem Ondrou v roce 2019. Hodně mě baví různorodost mechanik, které hry obsahují a udržují mě ve střehu.

Kdy, kde a jak často deskovky hrajete?
Kačka: Skvělé je, když se sejdeme jednou týdně, někdy se to zadaří i dvakrát. Ale chuť na hraní mám prakticky kdykoliv. Když se nesejdeme, hrajeme deskovky i online. Na opravdové hraní máme svou „klubovnu“, kde mám taky skoro všechny své hry, protože od jisté doby se mi domů opravdu nevejdou.
Ondra: Podle času, různě s přáteli, doma, v klubovně.
Hanča: Hrajeme, když je čas, chuť a nálada. Doma, s přáteli nebo jen s Ondrou. Něco drobného si lze zahrát i při čekání v restauraci na jídlo.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová