Hra mě musí chytit hned na první dobrou, říká nadšený deskovkář

Petře, kdy jsi naposledy hrál Člověče, nezlob se?
Hmm, to už si nepamatuji, už je to hodně dávno. Naposledy asi s babičkou.

Máš nějakou jinou oblíbenou hru ze svých dětských let?
Šachy, hrával jsem s tátou, a mariáš, ten jsme zase hodně hráli s kamarády.

Kdy a jak ses dostal k deskovým hrám, které jsou, řekněme, už „vyšší dívčí“?
Pokud se počítá i Dračí doupě, tak ve skautu, bylo mi asi jedenáct. Hrávali jsme pravidelně skoro každou sobotu ráno. Na střední škole mě pak spolužák naučil karetní hru Doomtrooper.

Někdy bývají pravidla hodně obsáhlá. Bereš to jako výzvu?
Jasně. Když jsou pravidla propracovaná a dávají smysl, beru to určitě jako výzvu. Baví mě, když postupem času člověk naráží na další a další věci, které si předtím neuvědomil.

Co říkáš na vývoj, kam se deskové hry posouvají v poslední době?
Vývoj šel hodně dopředu, co se týká komponentů, hlavně plastových postaviček. Používají se i podpůrné aplikace v mobilu či tabletu, to však nemusí vyhovovat všem. Na druhou stranu mám pocit, že vychází zbytečně mnoho nových her, kde není moc nových nápadů. I proto jsem pak rád, když se objeví něco netypického. A přijde mi také, že někteří vydavatelé se snaží vydělat co nejvíce na úkor kvality.

Jaký typ deskových her tě baví?
Každá dobrá hra, ale spíš preferuji nekonfliktní budovatelské hry na téma fantasy nebo příroda/zvířata.

Mohl bys jmenovat jednu deskovku, kterou považuješ za nejlepší, a proč? A pak vyjmenovat další čtyři do TOP 5?
TOP je pro mě jednoznačně Pán prstenů: Putování po Středozemi. A proč? Protože je ze světa Pána prstenů a to je moje srdcovka. Od Tolkiena jsem přečetl snad vše, co napsal. Mám k ní všechna rozšíření, co vyšla, a líbí se mi kampaňové hraní, kdy kdejaké rozhodnutí má vliv na celou hru. Každá kampaň má asi jedenáct až třináct misí o celkové době hraní cca dvacet až třicet hodin. Takže zábava na hodně dlouho. Ostatní v TOP 5 jsou Archa Nova, Mars: Teraformace, Smíšený les a Ztracený ostrov Arnak. Je to ale těžké vybrat, dobrých her je spousta a pořád vycházejí nové.

Kterou hru z těch „složitějších“ bys doporučil úplnému začátečníkovi?
Těžká otázka. Nejprve bych ho musel trošičku vyzpovídat, protože ne každá hra by sedla každému. Ale myslím, že s Mars: Teraformace bych uspěl skoro u každého.

Kolik máš doma her a kolik ti zabírají místa?
Her moc nemám, aktuálně osmnáct plus dvacet až třicet rozšíření k těmto hrám. Já spíš než na kvantitu jedu na kvalitu. Ke každé hře mám všechna rozšíření, nechám si nabarvit figurky a dále si ty hry vymazlím dalšími doplňky, které jsem ochotný si například objednat ze Švédska přímo od vydavatele. Vzhledem k počtu zase tolik místa nezabírají, ale i tak prostor dochází a ty nejlepší kousky už jsem vystavil na skříňkách v obýváku.

Jaký vliv podle tebe mají ilustrace a design komponent na celkový zážitek ze hry?
Na hru mají velký vliv, ale není to to hlavní. Důležitější je hratelnost samotná. Design to pak jen dokáže pozvednout na vyšší úroveň. Pro mě osobně má však například design komponent velký vliv na pocit ze hry. Často proto investuji další peníze do pořízení dodatečných/vylepšených komponent.

Kolik jsi ochotný zaplatit za hru?
Hodně. (smích) V dnešní době kvalitní a dobré hry něco stojí a já za ně rád zaplatím. Často to jsou i tisíce.

Podle čeho si vybíráš nové hry? Řídíš se recenzemi, designem, autory, nebo herním mechanismem?
Tady je to celkem jednoduché. Hra mě musí chytit hned na první dobrou. Už se mi nejednou stalo, že hned, jak jsem přišel domů, jsem si ji objednal. Hru tedy vybírám srdcem, ale to neznamená, že si o ní něco nepřečtu nebo se nepodívám na nějaké video. I ostatním hrám dávám další šanci.

Kde sleduješ nové trendy?
Na facebooku, kde sleduji hned několik českých vydavatelů, na Zatrolených hrách a dávám i na informace od kamarádů.

Je teď na trhu hra, kterou už netrpělivě vyhlížíš?
Před nedávnem mi dorazilo hned několik rozšíření na Mars: Teraformace. A pro rok 2025 vyhlížím Big Box na Ztracený ostrov Arnak. Hru sice ještě nemám, ale budu si ji pořizovat.

Užiješ si i sólové hry?
Sólové hry více méně nehraji, ale když zbudu sám, dokážu se zabavit. Osobní hra s dalšími hráči má však svoje kouzlo a je nenahraditelná. Baví mě ta živá interakce.

Co když ti nějaká hra nejde a prohráváš?
Vyhrát pro mě není prioritou, důležitější je si zahrát. Samozřejmě, že případná výhra je pak třešničkou nad dobře stráveným časem. A když mi nějaká hra nejde a mám ji rád, beru to jako výzvu. Sleduji hraní ostatních hráčů a snažím se okoukat, jak vyhrávají. Příkladem toho je Ztracený ostrov Arnak, který se mi zatím nepodařilo ani jednou vyhrát. Ale já jednou vyhraji. (smích)

Jak často si zahraješ?
Dalo by se říct, že hraji v průměru jednou týdně. Díky spoustě dobrých kamarádů je příležitostí hodně.

Jezdíš i mimo Trutnov? Zúčastnil ses nějakého turnaje či festivalu?
Mimo Trutnov jezdím jen výjimečně, párkrát do roka a na celý víkend. Na turnaje nejezdím. Beru hraní pro svoji zábavu a nemám potřebu nějakého veřejného soupeření.

Bereš si deskovky i různě na cesty?
Malé, skladné a zábavné hry beru na každou svoji cestu – i do Jižní Ameriky. A karty na prší/mariáš mám u sebe neustále. (smích)

Jaký vzkaz bys měl pro lidi, kteří nikdy nezkusili moderní deskové hry?
Dejte jim šanci, neprohloupíte. Rád vám je ukážu. Pobavíte se, něčemu se třeba i naučíte, a navíc to pomáhá zlepšovat soustředění, schopnost plánování, logické myšlení a někdy i schopnost udržet nervy na uzdě.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová