„Fotr všech festivalů“ slaví čtyřicátiny. Je to malý zázrak, říká Martin Věchet

„Fotr všech festivalů“, legendární Trutnoff, letos slaví čtyřicátiny. To je neskutečně dlouhá doba. Jak toto jubileum vnímáte?
Že čas plyne jak voda v horských bystřinách. Nečekal jsem, když nám první pokusy v roce 1984 a 1987 rozháněli estébáci a ve svobodných časech jsme pak připravovali náhradu za ty neuskutečněné festivaly, že to dojde až sem. Tehdy přijel náčelník jako čerstvě zvolený prezident s tričkem Rolling Stones, pozvali jsme písničkáře bolševikem vyštvané do exilu, které jsme skloubili s kapelami, které mohly u nás oficiálně vystupovat nebo byly na hraně povolenosti a zakázanosti a atmosféra se dala krájet. Byla prodchnutá radostí z čerstvě nabyté svobody a setkání. Cením si toho, že tento specifický duch festivalu a atmosféra se přenesla do dnešních dnů. Navzdory komercionalizaci nejen v kultuře, kdy se z festivalů stal spíše průmysl zábavy.

Loni se festival po sedmi letech vrátil zpět na Bojiště. Čím byl pro vás tento návrat zásadní a důležitý?
Potvrdilo se, že festivalový duch je přenositelný a je jedno, jestli se koná u Sun River v moravském exilu nebo jinde. V Brně to bylo skvělé, rozsáhlé členité místo s řekou a dubovou alejí i veškerým zázemím, které tam zanechal wehrmacht. Místní o něm ani nevěděli. Ale vrátili jsme se do domácích lovišť, odkud festival vzešel. A jako každý návrat je spojen s vítáním a radostí ze shledání, tak tomu bylo i vloni. Bylo to jako návrat k babičce na dvorek. Na místo, kde se začala psát historie tuzemské festivalové kultury. Pospolitost a radost jej stále provází a opovážíme se říci, že i dnes, kdy je všeho všude moc, je ojedinělý. A takový byl i loňský rok – festival radosti a spikleneckého souznění. Je jen škoda, že to nebude mít nejspíš dlouhého trvání.

Co jste sobě i návštěvníkům k narozeninám programově nadělili?
Jak jsme již říkali vloni, letos se více zaměříme na českou hudební scénu a její různorodost, z níž festival před lety vzešel. Více doprovodných a nehudebních věcí. Výstavy rekapitulující 40 let festivalu, hvězdárna, debaty, rozšířený poetický stan i dětský tábor s workshopy, možností hlídání dětí a divadlem pro děti i dospělé. Na festival totiž již před několika lety začalo jezdit stále více dětí a dnes je naše pow-wow i kmenovým a rodinným setkáním. Několik generací za čtyřicet let na festivalu vyrostlo, utvářelo si pohled na svět, hudbu, kulturu i politiku a myšlení obecně. Hodně lidí se zde i seznámilo. Dnes přijíždějí se svými potomky i babičkami. TrutnOFF je setkáním nejen napříč žánry, ale i generacemi.

Kolik kapel se představí? Které budou největšími hvězdami a zároveň taháky?
Šedesát kapel všech žánrů a rozličných stylů. Od největší legendy britské nezávislé scény The Jesus and Mary Chain, hardcoreových Walls of Jericho z Detroitu, UK Subs, kteří pamatují počátky rodící se punkové scény, přes Ondřeje Havelku se swingovým orchestrem Melody Makers, MIG 21, kteří se k narozeninám vrací po deseti letech, Davida Kollera, Cocotte Minute, Visací zámek, Dunaj s Janou Vébrovou až po umělce a rappera Vladimíra 518, herečku Báru Hrzánovou s cikánskou kapelou Bachtale Apsa či alternativní hip-hopery Mutanty hledající východisko. Konče undergroundovou legendou Plastikama nebo mladým a vtipným písničkářem Michalem Horákem. Ten v našem ležení se svými písničkami pro děti i dospělé vystoupí také poprvé, stejně jako šamané ze Senegalu a Francie, NDOX Electrique. Jejichž vystoupení je zároveň obřad. Zapomenout bychom neměli na jednu z hlavních letošních kapel – roztančené Flogging Molly z Ameriky. Něco takového ještě Bojiště nezažilo. Je to energická kapela míchající irské lidovky s punkem. V Rakousku má již kapela svá vystoupení vyprodaná a ten, kdo pamatuje loňské vystoupení The Rumjacks, nechť si to vynásobí. Při jejich hudbě jistě nezůstane jediný mokasín v klidu. Stoly se budou prohýbat a Krakonošovi v horách opět na plotně poposkakovat pokličky. Flogging Molly vystoupí hned na úvod první den ve čtvrtek večer. K oslavě čtyřicátin pow-wow jedna z nejlepších kapel.

Festival při přehlídce žánrově pestré přehlídky také oslaví Den nezávislosti Ukrajiny. Proč jste se tak rozhodli?
Ano. Festival od svých počátků podporuje kapely utlačované totalitními režimy. A na ukrajinskou kapelu Go_A, finalisty Eurovize, bychom neměli zapomenout. Již při vpádu ruských vojsk do svobodné země jsme v tomto roce festival na Moravě věnovali míru a svobodě Ukrajiny. Go_A je pro změnu taneční kapela míchající ukrajinské lidovky s moderní elektronikou. Oblíbená kapela mladých lidí, při jejímž vystoupení se vesele tančí po slovanském zvyku. Měli jsme trochu štěstí, že jsme se s kapelou předběžně domluvili již v prosinci. Dnes by to bylo těžké, byl o ně zájem do Ameriky i do Prahy. Nakonec přijedou do Trutnova. Vystoupí v rámci oslav Dne nezávislosti Ukrajiny, který připadá na střed a hlavní den festivalu – na sobotu 24. srpna. Je škoda, že nemůžeme říci, že se tato oslava a vystoupení uskuteční za symbolické podpory města. To totiž své rozhodnutí odsunulo až po festivalu. Podpoří jej nakonec soukromě mecenáš Karel Janeček i drobní dárci z řad sympatizantů a návštěvníků, kteří se vzápětí přidali. Je milé sledovat, jak festival spojuje lidi a propojuje dnes rozdělenou společnost. Hudba spojuje a vystoupení Go_A na festivalu je toho důkazem. I proto má naše setkání smysl.

Připravujete nějaké překvapení?
Ta se rodí až na poslední chvíli. Takže sami zůstaneme v očekávání. Určitým překvapením bude jistě třeba Tomáš Klus, který poprvé vystoupí v našem ležení s undergroundovými kořeny vedle Plastiků a dalších. Bude vtipné sledovat, jak se třeba setkají dva písničkáři, každý z jiného nejen generačního konce – Jaroslav Hutka, bez něhož by nebyla tvář naší folkové scény taková, jak ji známe, a Tomáš Klus. Uvidíme, jak to Tomáš zvládne, ale když jej Martin viděl v Brně, měli si co říci a o koncertě mluvil jako o milém překvapení. Samozřejmě, že to vzbudí vlnu debat, jako tomu bylo již několikrát v minulosti, když jsme pozvali třeba Kryštof, jestli Tomáš na TrutnOFF patří či nikoliv. Ale i o tom naše setkání je. Stavět se k jinakostem tohoto druhu, jako k něčemu, co má bodláky, není naše cesta.

Co je podle vás pro festival Trutnoff charakteristické? Čím je výjimečný?
Různorodost. Pestrobarevnost jak péra na náčelníkově čelence. Za ty roky na festival přijelo mnoho celosvětově známých kapel. Navštívilo jej a navštěvují lidé ze společenské, kulturního i politického života.

Je jediným festivalem, který navštívili dva demokraticky zvolení prezidenti. A kmenová pospolitost, které náčelník říkal „spiklenecká“. Slovně se těžko popisuje. Je to v podstatě malý zázrak, že se něco takového podařilo v malém městě pod horami, a trvá čtyřicet let. Všechny větší festivaly se odehrávají v krajských nebo větších městech. I tohle je specifikum „Woodstocku“. Když se podíváš na tour zahraničních kapel, je zábavné vidět, jak je vedle seznamu velkých a hlavních evropských měst Trutnov. Byli tady Faith No More, jako první celosvětově známá zahraniční kapela na tuzemském festivalu, Patti Smith, Iggy Pop, Korn, Motörhead, Prodigy, Parov Stelar, Sick Of It All, Manic Street Preachers, John Mayall, synové Boba Marleye, metalové kapely, vloni Laibach a spousty dalších. Bojiště vzhůru nohama obrátil Waldemar Matuška vedle metalové kapely Sepultura, Jiří Schmitzer, který vystoupil před Korn nebo královna Eva Pilarová, Jiří Suchý, Marta Kubišová, Petr Novák, Pavel Bobek či hobit hoollywoodský herec Elijah Wood a rudý bratr ze spřáteleného kmene Winnetou. Při jejich vystoupení lidem pod pódiem i na pódiu tekly slzy. Silné…to vše a ti všichni vytvářeli onu známou specifickou atmosféru a vdechli Bojišti genius loci. Bojiště by bez festivalu a těchto tváří dnes nejspíš nebylo.

Festival za ty roky přivedl do města statisíce lidí ze všech koutů republiky Evropy i Ameriky. Zapsal město do podvědomí mnoha generacím v celé zemi, i přesto, že zde mnozí nikdy nebyli. I když Trutnov leží geograficky na hranicích, přehlídka jej přiblížila blíže k centru republiky i Evropy. Loňský návrat byl médii označen za „comeback roku“ a „návrat ve velkém stylu“. My říkáme, že to je především o momentu setkání. O tom všem, ale nechť povypráví spíše ti, kteří vše zažili. Jak často slyšíme - je to na časosběrný dokument. Knihu o několika kapitolách.

Co byste chtěli vzkázat fanouškům letošního festivalu?
Ať si zabalí své propriety, bubínky, šamanské nástroje a vezmou své potomky, kteří budou mít na pow-wow i svůj tábor, neboť nikdo neví, jak to ještě dlouho bude trvat. Slovy Martina Magora, který společně s pánem Vesmíru Jagannáthem a náčelníkem visí na podiu: „Hlavně, aby nezmizela radost!“ Wakan-Tanka!

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová