FOTO: Na Krakonošově náměstí si lidé připomněli výročí revoluce

Anketa:
Jak se podle vás za 35 let proměnilo vnímání revolučního roku 1989?

Rudolf Kasper, podnikatel

„Zásadně. Velká část žijící populace nezažila dobu před listopadem 1989, takže nemá co srovnávat. Pro nás všechny to byl zcela zásadní mezník, který pozitivně ovlivňuje životy Čechů dodnes. Slyším a vidím kolem sebe hodně nespokojenců, kterým doporučuji vzdělávat se a přispívat k lepší budoucnosti své i celé společnosti.

Vojtěch Lábus, předseda spolku Trutnovské alternativní scény

„V dnešní době mnoho lidí vzpomíná na minulý režim s nostalgií. Ano. Tehdy byli mladší, slunce bylo jasnější, tráva zelenější. Je přirozené, že ve vzpomínkách si lidé uchovávají spíše to dobré a zapomínají na ten marasmus, všudypřítomnou kontrolu všeho, zanedbaná města a každodenní šeď. Je mi smutno z toho, že údajně třetina národa hodnotí období před „listopadem“ jako lepší než dnes. Těm všem bych přál, aby se probudili jednoho dne třeba v roce 1988 a týden nebo čtrnáct dní museli žít v tom, co já už nikdy zažít nechci. Můžete namítnout, že mi tenkrát bylo nějakých necelých třináct let, ale měl jsem už tehdy oči a uši a viděl a cítil ten hnus všude okolo sebe. Kádrováky, estébáky, Šedé mory, Lidové milice, to přece nemůže chtít soudný člověk zpět. Dnes má každý možnost se jakkoli seberealizovat, ovšem stojí to mnohdy nemalé úsilí a vytrvalost, což tehdy zase tolik potřeba nebylo. Stačilo mít konexe, vyhovující třídní původ a sem tam podstrčit nějakou tu obálku. Dnešní svět není ideální, ale ideální společnost je utopie. Je na každém z nás, jaký ten svět, ve kterém žijeme, bude, jaký ho budeme společně tvořit a jak se k sobě vzájemně chovat. Z malých dílků dá se složit veliké dílo. Pro začátek stačí, abychom na sebe zase byli hodní a uznávali se. Tak, jak si to pamatuji z devadesátých let.

Ctibor Košťál, fotograf

„Vnímání revolučního roku 1989 bude jistě rozdílné pro ty, kteří jej prožili, a pro mladší, jež jej vnímají jako jednu z historických událostí. Vzhledem k tomu, že jsem byl aktivním účastníkem listopadového dění, považuji toto období za snad nejsilnější pozitivní prožitek mého života. Jsem šťastný, že jsem u toho mohl být a že se nastolené změny dožili i naši rodiče. A že jsme možná měli do budoucna jiná očekávání? To možná ano. Přesto bych ale nikdy ze svých úst nevypustil pro mne nepochopitelnou a nesrozumitelnou větu, že před rokem 1989 bylo lépe. Zaráží mě, vlastně šokuje, náklonnost nemalé části populace včetně pamětníků předrevolučního života k průhlednému a lacinému populismu. Štve mě současná úroveň morálky, absence elementárních zásad slušnosti, ztráta pokory. Proberme se a udělejme něco pro to, aby naše vnoučata nemluvila o roce 1989 jako o roku, kdy se zase promarnila jedna velká šance.

Michal Bogáň, Hynek Šnajdar
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek