EPO1 chceme směrovat do středoevropského výtvarného prostoru

Nedávno jste společně s Rudolfem Kasperem, majitelem Centra současného umění EPO1, převzali v Praze významné ocenění. Mohl byste se na chvíli vrátit do Fora Karlín, kde k této události došlo?
Těch ocenění jsme získali už více, ale cena ARTN Award for Excellence z 26. ročníku soutěže Best of Realty patří zcela jistě mezi ty nejprestižnější. Cena, kterou nám udělila Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí za přestavbu bývalé elektrárny na unikátní Centrum současného umění EPO1, ukazuje, že naše úsilí a energie, jež mu věnujeme, má velký smysl. Je vidět, že i oficiální struktury, které se těmito obory zabývají, si uvědomují důležitost a velikost našeho nekomerčního projektu pro společnost. Bylo to pro nás velké a příjemné překvapení. Toto významné uznání náleží také autorům realizace EPO1 – Michalu Ježkovi, Ivo Balcarovi, Aleši Krtičkovi a Janu Řehákovi z náchodského architektonického studia Atelier Tsunami.

Jak byste vyhodnotil letošní rok v EPO1?
Za poměrně krátkou dobu existence EPO1 se nám podařilo ustálit provoz, tým a získat spoustu dat k tomu, jaký je zájem návštěvníků o naše aktivity. Myslím si také, že jsme se etablovali na české výtvarné scéně, všeobecně se o nás ví a cílem je dostat naše aktivity do ještě širšího povědomí.

Zásadní událostí byla výstava s názvem Jízda, která trvala půl roku. Máte už zpětnou vazbu od umělců a diváků?
Výstava Jízda měla velkou návštěvnost a byla doprovázená spoustou akcí spojených s cyklistikou. Tato velká expozice zarezonovala po celé republice, protože zájem o ni byl nejen z regionu, ale i z pražského centra. Na tuto mimořádnou výstavu máme jen dobrou a pozitivní zpětnou vazbu od návštěvníků, kteří byli nadšeni, když do prostoru, kde se konala, přišli. Trávili tam dost času a vystavená díla je bavila. Totéž se týkalo umělců, jejichž zájem o vystavování v EPO1 je značný, takže je všechny ani nemůžeme v tomto směru uspokojit.

Není šest měsíců na jednu, navíc tematickou výstavu, příliš dlouhá doba?
Jak už jsem uvedl, my provoz EPO1 stále ještě testujeme a nedá se říci, že po roce a půl víme přesně, jak to bude probíhat. Provoz tedy stále sledujeme, vyhodnocujeme a hledáme nejlepší koncepci. Je pravděpodobné, že hlavní letní výstava příštího roku bude o měsíc kratší. V českém výstavním prostoru je to dlouhý čas, ale my stejně chceme mířit na dva velké výstavní bloky ročně.

A co menší expozice? Kdo v EPO1 v roce 2024 zanechal nesmazatelnou stopu?
Fenomenální nepochybně byla výstava proslulého fotografa a žijící legendy Bohdana Holomíčka spjatého svým životem s tímto regionem. My jsme jako organizátoři i návštěvníci byli z výstavy nadšeni. Málokdo, jako jeden umělec, má na své výstavě takovou návštěvnost jako Bohdan. Lidé na jeho úžasné fotografie chodili z mnoha důvodů. Nejen proto, že byl úzce navázaný na Hrádeček a Václava Havla, ale také, že na fotografiích viděli proměnu Trutnova a celého regionu. Návštěvníci z města a okolí na snímcích poznávali svoje známé nebo rodiče. Navíc Bohdan ve výstavním prostoru trávil dost času a lidé si tam za ním chodili popovídat.

Kolik lidí EPO1 za rok navštívilo? Splnily se v tomto směru vaše předpoklady?
Od ledna do listopadu to bylo zhruba 12 tisíc návštěvníků a věřím, že toto číslo do konce roku ještě stoupne. Nejvíce lidí přichází o víkendech a prázdninách. Všední dny využívají spíše místní obyvatelé. Máme samozřejmě do budoucna ještě větší ambice, ale jsme si vědomi toho, že budovat značku EPO1 ještě nějakou dobu potrvá. Na první rok existence je to však velmi dobrá návštěvnost. Když to srovnám s významnými institucemi v blízkých krajích, jsme na tom lépe.

Udělal byste jako ředitel na konci kalendářního roku něco jinak než na jeho začátku?
Jsem zvyklý ve věcech hledat to pozitivní, takže bych nic neměnil.

Součástí provozu je také sbírka děl mladých umělců. Jak se vyvíjí a kam za rok dospěla?
Máme několik nových akvizic a stále vyhledáváme nové umělce. Sbírka je součást našeho provozu a vyvíjí se postupně. Můžu říci, že jsou v ní velmi kvalitní a pozoruhodná díla.

Jaké jsou nevýstavní aktivity EPO1?
Jsou to například edukační programy pro děti a mládež, z nichž mám velkou radost, protože se zájem o ně stále zvětšuje. Uspořádali jsme také dva příměstské tábory.

S Centrem současného umění je spojen také projekt Art Point v kapli sv. Josefa ve Slavětíně.
Tento projekt mě velice těší, protože si nás tam za dva roky existence návštěvníci našli. Většina akcí je vyprodaných a myslím, že se nám povedlo udělat super přednášky, koncerty i autorská čtení. Je to takový komornější kulturní protipól obrovského centra EPO1.

Chopili jste se rovněž projektu Sochy ve městě, který měl v minulosti v Trutnově desetiletou tradici. Budete v uměleckém oživování veřejného prostoru města pokračovat?
Ano, v tomto projektu budeme pokračovat, protože je zajímavý a oživuje město. Trutnov je však již v tomto směru unikátní, protože soch v jeho veřejném prostoru je mnohem více než v jiných městech. Letos, kdy jsme tuto událost oživili, jsem si uvědomil, že sochy musí být umístěny v centrální části města, ale těch prostor zase není tak mnoho. Lidé je budou každý rok potkávat víceméně na stejných místech. Naším cílem je dostat do města zajímavé umělce se zajímavými díly.

Rok 2025 klepe na dveře. Na co se mohou příznivci výtvarného umění v jedné z největších soukromých českých galerií těšit?
U velkých výstav máme vše naplánováno tři roky dopředu. Už teď mohu prozradit, že máme na konec května naplánovanou velkou retrospektivní výstavu sochaře Čestmíra Sušky, jenž vytváří originální, nepřehlédnutelné železné objekty, a významné polské už nežijící sochařky Magdaleny Abakanowicz, jež se ve svém oboru proslavila netradičním využitím textilních materiálů a skupinovými sochami s fragmenty lidských postav. Bude to zajímavý kontrast těchto dvou výrazných sochařských cest. Jako kurátor se na výstavě představí Jiří Fajt, bývalý ředitel Národní galerie Praha. S dalšími autory, které bych ještě nerad prozrazoval, v současné době jednáme. U menších výstav se nechávám ovlivňovat i tím, co je aktuální nebo nahodilé. To byl i případ Bohdana Holomíčka, když jsem se dozvěděl, že v elektrárně kdysi před lety pracoval. Mám nějaké plány a vize, které si postupně skládám, a nechávám si prostor právě pro nečekané okamžiky, na něž mohu reagovat.

Co byste řekl k výstavám, které byly zahájeny na zimu?
První, malířská výstava, se jmenuje Ztracený ráj a jejím autorem je známý český kurátor Petr Vaňous. Jde o jedinou expozici, která byla vymyšlena dopředu. Dalším vystavujícím je Jan Vičar, jehož velkoformátové dřevěné tiskové matrice, výjevy z cest mi přišly velmi zajímavé a nikdo je tady nedělá. Ty levitují v Turbínové hale. Třetím umělcem, který se v EPO1 představuje, je Matyáš Chochola, Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého, jehož krásné, betonové, čtyřmetrové sloupy odkazující na Braunovy Ctnosti a Neřesti v Kuksu vypadají v téže hale skvěle. Tyto výstavy potrvají do konce března příštího roku.

Jak vidíte budoucnost EPO1?
Pořád ho chceme směrovat do středoevropského výtvarného prostoru, aby se stalo významnou kulturní institucí, která pořádá kvalitní výstavy. Dost zásadní věcí je, že stále ještě běží rekonstrukce. V příštích pěti letech bude ještě pokračovat. Vzniknou nové výstavní prostory, dále konferenční klubový prostor, depozitář pro naši sbírku a další důležité věci. Až se vše dokončí podle našich představ, bude to opravdu reprezentativní středoevropská kulturní instituce se vším všudy. 

Je to pro vás stále velká výzva?
Rozvoj EPO1 je pro mě určitě stále obrovská výzva, protože si uvědomuji, že díky uděleným cenám, které jsou zároveň závazkem, a pozitivním reflexím návštěvníků a umělců, má tento obrovský projekt svůj význam a dopad. Výzva je to i v tom, že máme pořád co budovat, přivést k nám další návštěvníky a nabízet jim stále to nejkvalitnější umění.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová, archiv Jana Kunzeho a Miloš Šálek