Dokážeme tvořit společné projekty, které mají smysl

Jak vzpomínáte na léta v ZUŠce?

Jiří Grus, malíř, absolvent 1993

Trutnovská Zuška pro mě byla v dětství místem svobody, kde jsem se mohl věnovat kreslení a malování, což byla v podstatě jediná aktivita, která mě jako dítě zajímala do hloubky. Vlastně se nic nezměnilo, protože dnes mám ve škole pronajatý ateliér, se Zuškou spolupracuji i jako lektor výtvarných kurzů na letním Dancefestu. Škola má skvělé podmínky a vybavení, fungují zde invenční profesionálové. Je v tom radost, inspirace i souznění.

Anna Ročňová, sochařka, absolventka 2003:

Nedávno jsem šla okolo Zušky a připomněla jsem si ten pocit, jak jsem otvírala její těžké dřevěné dveře. Seděli jsme pak ve třídě a poslouchali příběhy, které nám četla paní učitelka Holomíčková. Inspirovala nás tím k tvorbě. Dávala nám volnost a já při tom pociťovala radost z objevování nových postupů. Současně v nás pěstovala úctu k přírodě, často jsme tvořili v plenéru. Vlastně podobně pracuji dodnes.

Štěpán Mareš, absolvent 2016

Do ZUŠky jsem začal chodit už v šesti letech – rovnou na zpěv i klavír. Postupně k tomu přibyl i sbor pod vedením pana Horáčka. Vzpomínám si na soutěž v Olomouci, ze které jsme měli docela respekt, ale atmosféra tam byla skvělá a parta ve sboru taky! Nakonec jsem sbor vyměnil za středověkou kapelu Villanellu, kterou jsem si zamiloval. Jezdili jsme na koncerty, vystupovali na jarmarcích, festivalech nebo třeba na dračích slavnostech. Po rozpadu kapely jsem párkrát zpíval s orchestrem pod vedením Míši Fidlerové – a to byla velká paráda! Parta v orchestru byla výborná. Později jsem zpíval v Haasbandu u pana Haase a zároveň jsem chodil na zpěv k paní Stránské. Energie, kterou do výuky a společných koncertů vkládala, byla neuvěřitelná – všechny nás to hrozně bavilo! Rád vzpomínám i na hodiny výtvarky s paní Ditou Prouzovou a na klavír s mojí třetí učitelkou, Štěpánkou Hrubeckou. Studium na ZUŠce mi dalo spoustu zkušeností z různých oblastí a také spoustu přátel – a troufnu si říct, že na celý život.

Lukáš Červený, houslista, absolvent 2018:

Škola mě provázela celé dětství a studentská léta a v působení zde i nadále pokračuji. Na školu z pohledu žáka vzpomínám jako na místo plné kamarádů, volnočasové zábavy a nespočtu příležitostí se realizovat. Naučil jsem se zde, že nic není zadarmo a že zdolání cesty k cíli vyžaduje vynaložit určité úsilí. Je to místo, kde jsem potkal svou ženu i kde jsem získal své první zaměstnání. Nabyl jsem zde také dostatek dovedností a zkušeností, které mi umožnily jednak se dál umělecky vzdělávat, jednak využívat příležitosti v různých dalších nejen hudebních aktivitách. A navíc – přátelství a kontakty zde získané trvají až doposud – prostě hodnocení 11/10.

Tereza Burešová, výtvarnice, absolventka 2019

Na roky strávené v ZUŠ vzpomínám s velkou vděčností. Do tanečního oboru jsem nastoupila v pěti letech k paní Matyskové a Michaličkové a o rok později jsem začala docházet i na výtvarný obor k paní Holomíčkové. Oba tyto světy mě formovaly. Jejich propojení se stalo tématem mé diplomové práce a stálým zdrojem inspirace v mé současné výtvarné tvorbě. ZUŠ pro mě vždy byla prostorem, kde jsem se mohla svobodně hledat, objevovat, rozvíjet své výrazové možnosti. Budovat přátele. Učitelé, se kterými jsem se setkala, mě svým přístupem hluboce ovlivnili. V mnohém se k nim dodnes vztahuji i ve své vlastní pedagogické praxi. V práci se studenty často čerpám z atmosféry a pestrosti přístupů, kterou ZUŠ nabízela. Se školou jsem ve spojení i dnes – spolupracuji na tanečně-akrobatickém projektu Czirkidz, který vede Kátika Talavašková, má dlouholetá učitelka tance. Jsem ráda, že mohu být součástí komunity a zároveň vracet něco z toho, co jsem v ZUŠ sama dostala.