Dílů by mohlo být klidně tisíc, možná i dva tisíce, říká historik o Proměnách Trutnova

Když jsme s vámi dělali rozhovor do zářijového magazínu v roce 2017 v souvislosti s 200. dílem, zmínil jste, že klidně připravíte ještě dalších 100 dílů. No a vida, stovka je tady! Co na to říkáte?
Že to uteklo jako voda. Člověk si uvědomuje, že se Trutnov za posledních sto šedesát let podle fotografií neuvěřitelně proměnil a že míst ve městě, která bychom ještě rádi ukázali čtenářům Trutnovinek, je opravdu obrovské množství. Dílů by mohlo být klidně tisíc. Možná by to vydalo i na dva tisíce dílů. Muzeum je tady totiž od roku 1890, takže už 136 let, a za tu dobu nashromáždilo neuvěřitelné množství fotografií, a to hlavně v poslední době. Jsou to unikátní, jedinečné fotografie, které veřejnosti ukazujeme na výstavách, na přednáškách a samozřejmě i prostřednictvím seriálu Proměny v Trutnovinkách.

Stále se v seriálu objevují fotografie, které naši čtenáři ještě neměli možnost vidět?
Někdy se snažíme vycházet z toho, jaké je téma magazínu. Pokud je určité téma, snažíme se k němu víc říct. A někdy se stane, ale není to pravidlem, spíš výjimkou, že ukážeme fotografii nebo pohlednici, která se objevila třeba v muzejních publikacích. Většina fotek, které v seriálu prezentujeme, jsou ale unikáty a veřejnost je v podstatě vidí poprvé.

Jsou v Trutnově ještě místa, která se dají objevit?
Určitě. Trutnov má ohromnou rozlohu a moc jsme se zatím nevěnovali fotografiím bývalých samostatných obcí, které jsou dneska přirozenou součástí Trutnova – tedy Lhotě, Libči, Voletinám, Volanovu, Starému Rokytníku, Stříteži a Studenci. Takže těch míst je opravdu ohromné množství, které by veřejnost mohla na stránkách Trutnovinek ještě vidět.

Máte někdy v hlavě místo, o kterém si říkáte „to by si zasloužilo proměnu“, ale nemáte k tomu archivní snímek?
Přímo z Trutnova máme prakticky všechny lokality zdokumentované aspoň jedním snímkem, i když třeba ne moc kvalitním. Často ale chybí detailnější fotografie. Přímo pod muzeem na dnešním Malém náměstí byla ještě na počátku 20. století celá řada kouzelných roubenek. V souvislosti s výstavbou pošty a úpravou prostoru kolem ní ale zmizely a jejich detailní fotografie dodnes nemáme. Takže kdyby čtenáři měli takovou fotografii doma, určitě ji přivítáme do sbírky. Horší je pak situace u kdysi samostatných obcí, jako například u Lhoty, Studence či Volanova. Z těchto míst nemáme ve sbírce příliš mnoho starých snímků.

Jak často se děje, že vám lidé takhle přinesou fotografie?
Muzeum ročně získává ohromné množství fotografií a pohlednic od obyvatel Trutnova. Máme tady zdravé patrioty, takže zpravidla jednou do měsíce se stane, že nám někdo přinese staré fotografie nebo pohlednice, ale i další sbírkové předměty s vazbou na Trutnov, kterými obohatí muzejní sbírku.

Které místo bylo pro vás třeba těžké vyfotit? Nějak technicky nebo logisticky?
Historik by měl, když vybere fotografii, vědět, odkud pořídit srovnávací snímek. Technicky náročné to občas bývá. Třeba nedávno, když jsme fotili domky, které stály v místech u Základní školy kpt. Jaroše. Později tam byl památník v podobě letadla Mig 15. To se dneska fotí těžko, protože mezi místem, odkud tehdy fotograf fotil, a těmi domky je dnes budova školy.

Máte nějaké fotky, které si „schováváte“ na potom, protože jsou významnější?
Máme ještě celou řadu velmi cenných a zajímavých fotografií, které by se daly v Trutnovinkách prezentovat. Třeba soukromou zahradu lékárníka Czerného v ulici Na Struze či snímky Trutnova z konce 60. let 19. století. Lidé ale mají rádi hlavně fotografie ze svého mládí – třeba snímky Družby na Horním Předměstí, kam chodili na tancovačky a na pivo.

Když získáte starou fotku, víte hned, odkud je? Nebo někdy řešíte dohledávání?
My sbíráme celý okres Trutnov. Pokud získáme fotografii z Trutnova, v devadesáti procentech ji podle budovy okamžitě poznáme. Pokud je ale z jiných míst okresu Trutnov, někdy nám to chvíli trvá, než se zorientujeme, protože prostě detailně celý okres znát nemůžeme.

Co byste chtěl, aby si člověk po zhlédnutí našeho seriálu řekl nebo udělal?
Měl by nad ní zavzpomínat, popřemýšlet o tom místě a nejraději budeme, když ho ta fotka zahřeje u srdce, prostě potěší. Pro některé jsou staré snímky někdy oříškem, a dokonce nám říkají: „Já ani nevím, kde to je.“ Jsou to většinou Trutnováci, kteří se přistěhovali a nejsou tedy rodáky. My se totiž nesnažíme vybírat přímo centrum, tedy Krakonošovo náměstí, protože to jsou chronicky známé snímky a domy. Naopak často ukazujeme fotografie z jeho předměstí. Snad se pak čtenáři seriálu Proměny dozvědí zajímavé informace z historie našeho města.

Dostáváte takhle zpětnou vazbu od lidí?
Určitě. Já to sleduji hlavně na facebooku, kde to lidé komentují pod příspěvkem. Ale samozřejmě starší generaci, která Trutnov zná a žije tady padesát, šedesát, sedmdesát let, snímky z druhé poloviny 20. století většinou nezaskočí a dokážou nám fotografii ze svého mládí dobře dopsat a třeba i k ní doplnit chybějící informace.

Bylo už v Proměnách Trutnova někdy přímo muzeum?
Bylo, asi dvakrát. To by byl hřích ho nedat. Všechno se vyvíjí, a to platí i pro budovu muzea, jehož budova vypadá trochu jinak než například před osmdesáti lety. To platí i o jeho bezprostředním okolí. Například nad dnešním vstupem do restaurace Pod Hradem byla na konci 19. století dřevěná rampa/lávka, po které se dalo vstoupit do objektu dnešní průmyslové školy, ovšem tehdy tam byl učitelský ústav.

Když se podíváme na současné proměny, jak se mění Trutnov dnes, jak se na to díváte jako historik?
Každé město se vyvíjí a je to dobře. Musí se stavebně rozvíjet, aby nezůstalo zakonzervované v minulých stoletích. Stavět se prostě musí. Podle mě by se ale neměl moc měnit historický střed Trutnova. Je to památková zóna a památky, které nám tu v centru zbyly, by měly být uchované i pro budoucí generace. To znamená hlavně zde nic nebourat a nepřestavovat. A samozřejmě si neničit přírodu, která je tu pro nás pro všechny.

A líbí se vám Trutnov?
Já jsem hrdý trutnovský patriot, takže určitě se mi Trutnov líbí. Rád tady žiju.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová